Nebe nad Berlínem

Budu tu opakovat názor, ale je to bez diskuse minimálně o třídu výše, než remake Město andělů. Osobně se mi líbí postava starého muže, kterou potkáváme v knihovně a následně pozorujeme. Ten muž je na pohled starý a vrásčitý, uvnitř je ale krásný. Sympatický inspektor Columbo, který hraje sám sebe. Jediné, co mi nesedlo, že úvahy některých lidí (cirkusové akrobatky, například) jsou "až příliš" hluboké (zde se v názoru přidává i má žena). Toto se přeci člověku běžně hlavou nehoní! Přesto 100%. Rozhovor s Wimem Wendersem (březen, 2009): http://kultura.idnes.cz/porad-nechapu-jak-jsem-nebe-nad-berlinem-natocil-rika-wenders-pro-/filmvideo.asp?c=A090326_225424_filmvideo_tt (11.04.2009)

Film pre intelektuálov, ktorý fajčia cigarety, vyznajú sa vo filmovej histórií a dokážu o nej viesť niekoľko hodinové debaty, kedy im ako podmaz znie Nick Cave a jeho Bad seeds. Nebo nad Berlínom je uzatvorený svet plný filozofických úvah, smutných ľudí a osamelých anjelov. Zápletka je jednoduchá a udupaná formálnou stránkou. Wenders je ale mág a jeho svet nie je pre každého. Magickosť prepúšťa opatrne aby sa nepovedalo, pritom ale necháva priestor pre interpretáciu, rovnako ako pre definitívnosť. Veľmi pekná je línia s Petrom Falkom, hrajúceho samého seba a nadnesene tiež bývalého anjela. Ganz vo svojej úlohe perfektný. Ale celá tá fascinácia človečenstvom hoci sa nejedná o veselé človečenstvo išla akosi mimo mňa. Veľmi silný kontrast medzi prostredím a ľuďmi a skutočnými hodnotami. Finálne strety sú už dôsledkom predurčenosti. Určite nie zlé, ale mal som ho vidieť skôr. V tomto veku som videl filmy, ktoré ma zasiahli a povedali o svete a jeho stave ešte viac, pričom boli omnoho tichšie. (16.04.2016)

13.6.08...Zvláštní ,že o filmech tohoto typu nemůžu nic moc napsat přesto ,že jsem naprosto přeplněná krásou. Chápu ,že tenhle "málomluvný" film není pro každého... Já jsem spíše samotářský typ, často zahloubaný do sebe a miluji ticho. Myslím ,že anděl se mě už dotkl ....8.12.08...film jsem dnes viděla v rámci FK. Má druhá projekce a první v kině. Dnes mě film neskutečně bolel.... (08.12.2008)

Film s takto romantickým názvem probouzí asociace spojené s některými ruskými válečnými díly (MOSKEVSKÉ NEBE) světové kinematografie hraného filmu. S postupujícími metry zjišťujeme, že tato očekávání jsou i naplňována, i překračována. Esoterické bytosti, které mohou – i nemusí být – anděli, procházejí městem a jeho dějinami. Podobně jako Passoliniho hrdinové mluví a myslí v dlouhých rozvitých, navíc rytmizovaných souvětích, která nemají daleko k volnému verši. Jsou konfrontováni s velkým městem na Sprévě a Havole, s jeho dějinami (se zvláštním akcentem na osvobození města Rusi a jeho pustošivými následky), s přepestrou mozaikou událostí, zákoutí i lidských osudů z dějin největšího německého města. Postupem doby se v té spleti orientují, informační chaos se tříbí a začínají z něj vystupovat konkrétní jedinci. Z jednoho z nich se postupně klube někdejší transcedentální kolega obou hlavních hrdinů. První poslechne jeho výzvu a podá mu ruku. Okamžikem podání „pozemští“ a začíná se přibližovat ke své osudové ženě, kterou spatřil poprvé na rockovém koncertě; z nepatrných náznaků lze soudit, že ani ona není tak docela bez nadpřirozené aury. Spojení lásky a humanizujících tendencí symbolizuje kus brnění, které mu věnuje jeho předchůdce v okamžiku jeho transsubstanciace. Druhý anděl v obdobné chvíli odolá a zůstává uzavřen ve své duchové skořápce. Příběh, jehož fabule se rodí postupně a splývá dokonale s vnímáním svých hrdinů, je křehkou balancí filmové řeči vědomě budované na hraně duchovna-nadpřirozena-ideálna a materiálna na pozadí velkoryse pojaté reflexe německé národní identity; docenit tento aspekt pozoruhodného díla dokáže zřejmě naplno jen vydatně poučený a reflektující německý divák. Umělecký film (filmové umění) dostává ve Wandersově vnímání a vyjadřování další neuvěřitelný rozměr, který svého tvůrce staví do absolutní špičky žánru. Poprávu a jednoznačně. (29.11.2013)

„Isn’t that Columbo?“ Poučen evropskou filmovou avantgardou, potlačil Wim Wenders pro jednou svůj obdiv k americké kultuře a s úžasem světa neznalého dítěte vlétnul do ulic hlavního města své vlasti. Nechává se okouzlovat s námi. Slyšíme, co slyší andělé, vidíme, co snímá Alekanova nebeská kamera. Dotknout se ale nemůžeme. Jsme všude, nejsme nikde. Jsme diváci. Jak vlídněji vyjádřit úctu ke kinematografii? (Koho anděl požádá, aby mu pověděl o světě? Přirozeně filmového herce.) Neuskutečnitelné dotyky nahrazuje zvuk. Obklopuje, pohlcuje, bere nás za ruku a vede. Iluzorní dotyky nás provázejí, k těm skutečným jsme vyzýváni. Najděte si svého anděla, nebo se jinýma očima podívejte na toho, pod jehož křídly se již schováváte. 85% Zajímavé komentáře: Brygmi, novoten, sportovec (10.06.2019)