Jak vytrhnout velrybě stoličku

----- "NA MĚ se můžeš spolehnout !" ----- Nezapomenutelná komedie ... s nezapomenutelným Tomášem Holým. Nenápadně, leč s obdivuhodnou jistotou se proplétá labyrintem mezilidských vztahů ... po svém boku má lásku, porozumění - a smysl pro humor. Její úsměv je nevtíravý, upřímný a bezprostřední - snad proto, že ve své moudrosti vychází ze života. (10.01.2018)

Nepochybně je Tomáš Holý vynikající herec a jeho smrt je velká ztráta pro český film, ale jeho filmy mě nikdy prostě nebraly. Možná jako dítě jsem se na to dívala, ale znáte to, jako dítě se vám líbí všechno, protože se to hejbe a vydává zvuky :). Dnes považuji všechny tyhle komedie jako dobré, ale ohrané. (21.02.2005)

Pěkná romantická komedie s uličníkem navrch to vše posypané dramatem, ve kterém se ujasňují vztahy. Vždycky se na to ráda podívám, nejenže to pěkně utíká, ale člověk se u toho pobaví. Pro mě klasika českých dětských filmů pro celou rodinu (neboť každý z rodiny si v tom najde něco jiného). Tohle nevidět je škoda, navíc na to navazuje skvělý druhý díl! Pro mě je to nestárnoucí klasika, která mě vrací do dětských let. (29.12.2015)

Metr deset vysoká kombinace Kecala a inspektora Clouseaua hraje na milostný triangl o vrcholech hrdá maminka, nechápavý horolezec a strejda Jindřich, co by v modro-červeném kostýmu mohl z fleku nahradit Christophera Reevea a ani by si nemusel vycpávat tu hrušku mezi nohama. Přirozenost naší Shirley Temple s kšandami nerozporuji, to spíš typický humor Marie Poledňákové, co je kypřen plytkým vztahovým dramatem a uspokojováním tužeb po rodinném kýči. Evergreen ano, ale ne pro mě.. (02.05.2023)

V případě volného cyklu polokomediálních, polocharakterních televizních inscenací Marie Poledňákové se podařilo a daří pojednat podstatné téma: odvrácenou tvář feminismu a nesnáze ženy, která našla odvahu sloučit své profesní představy i mateřské závazky do jednoho uceleného, vždy napjatě žitého života ženy socialistické práce bez odlehčující možnosti přídatných služeb. Zní to skoro frázovitě a hrozně ekonomicky a jakoby mimo komediální rámec díla; je to ovšem zavádějící pocit. Napětí, které se z těchto vzájemně se podpírajících i rušících klíčových poloh vytváří, se stává nosnou základnou pro celý gejzír polovážných, polokomických scén, jež dávají dítěti netušené možnosti. V Tomáši Holém a jeho výbojném chlapeckém mužství byl tento výchozí rámec dokonán. Zběsilost, s níž toto zdánlivě bezbranné děcko usiluje o emancipaci nejen vlastní, ale v rodícím se patriarchální dikci svého nitra i své milované mámy, odzbrojuje; okamžiky hlubokých bezděčných mouder se střídají s uličnickými příhodami nezvladatelného syna a je těžko odlišit, kdo koho trestá či odměňuje víc: zda rodič potomka, nebo naopak. Němcův part, úloha nevinného muže, jemuž bylo bez zlé vůle odepřeno otcovství, je v této uvozující inscenaci potlačena. Cesta k dotvoření vlastně existující úplné rodiny, řešícímu problémy všech jejích členů, je cíl, který poetice celého bezděčně vznikajícího volného cyklu dává směr, hloubku i výhled. Komediální je ve VELRYBĚ současně společensky kritické (připomíná o něco starší nájemnickou trilogii, která do Tháliiny náruče přivedla Ivu Andrlovou). Dobové strázně osamělé matky a neposedného nápaditého syna poprávu získaly - a dále získávají - svou nadčasovost v nových a nových generacích svých vděčných, rozradostnělých diváků. Myslím, že právem. (02.12.2007)