Noční jízda

A byl ten beton teda nakonec okay, nebo ne? Jediné, co mě celý film zajímalo zůstává nedořešeno a auto artového nudnéhoho pseudodramatu dojíždí do cíle. Film o porodu, fotbale a betonu - vsadím se, že kdo v dalších letech přijde s debilnější kombinací, dostane oscara. Navíc jsou všechny postavy na facku. Těším se na dvojku a cestu zpět plnou telefonátů hysterické milenky, co chce s Lockem strávit zbytek života, nasrané blbé manželky, co ho s ním strávit nechce a šéfa betonárky, co nejspíš ani není gay. A kdo ví, třeba to nebude taková nuda a bude se hrát baseball. (01.06.2015)

V jednoduchosti filmu spočívající v 1 herci, prostoru (auto), nekonečné jízdě a spoustě hovorů (s několika protagonisty, jejichž tvář divák nepozná) může někdo najít jeho největší slabost stejně jako sílu. Já v něm našel především to druhé. Tak či tak, pokud se vám podaří vcítit do hlavního hrdiny zažívajícího naprosto extrémní situací ústící v problémy na všech „linkách“ (a každé další zazvonění může znamenat jeho ještě větší průser), máte šanci si vychutnat tuhle jeho životní jízdu naplno a sami dumat nad tím, co byste udělali vy, s jakým rozhodnutím přišli. Jediné co mi opravdu hodně vadilo byla linie s otcem, jehož „přispění“ do synova života se určitě dalo vyřešit v rámci nějaké telefonátu, ne takto schizofrenně. Až na tuto kaňku mě Locke velmi chytil a hodnotím ho silnými 4*. (07.09.2014)

Povrchní vynášeči rychlých soudů v tom uvidí reklamu na BMW. Cynik by řekl, že může být hůř. Že Lockeho klub mohl 1:3 prohrát, že mohl píchnout či se dozvědět, že ho manželka už léta podvádí s fotbalistou jménem Caldwell. Já jsem v tom autě viděl sebe, vás, tebe. Sevřené komorností noční dálnice, kde představivost dostává jeden podnět za druhým. S handsfree, co svazuje ruce. V situacích, které každý zná a pokud ne, tak je brzy pozná. Na beton. Na beton, co je spolehlivější než Cé šestka. Life. Life Sentence.. Objektivně to asi není na plný počet (občas zbytečná vyhrocenost, monology k otci na zadním sedadle), ale já těch pět hvězd musím dát, protože Hardy… (11.11.2014)

Minimalistická one man talky show Toma Hardyho, který během jízdy v X5ce řeší své vážné morální, rodinné a pracovní problémy, tedy v podstatě vše, na čemž mu v životě záleží. Hardyho postava je, jak je ostatně jeho dobrým zvykem, sebevědomý drsňák, který se zde ovšem ocitá na hraně, kdy se mu při sebemenší chybě může zbořit život jako domeček z karet. Někdo by mohl volat po výraznějším finále, já sám jsem ostatně od půlky filmu čekal nějaké pitomé klišéčko, no nakonec si říkám, že minimalistickému filmu patří minimalistické finále, načež cokoliv jiného by mohlo být jen na škodu. Doporučovat Lockeho jako nějaký must see film nebudu, ale já mám tyhle kousky rád, takže za mě bez výčitek plnej. 90% (04.08.2014)

Hranice mezi štěstím a zatracením může být až nebezpečně křehká. Sice nic objevného, ale přesto ojedinělého ve způsobu, jakým je divákovi téma totálního vnitřního rozkladu vyrovnané osobnosti předkládáno - z první osoby, v uzavřeném světě jednoho automobilu, v němž se telefonicky střetává pracovní a osobní linie jednoho velkého životního přešlapu, který z hodiny na hodinu mění hlavnímu hrdinovi život. Rozhovory jsou dobře napsány a dávají dostatek prostoru pro vykreslení psychické i emocionální roviny Toma Hardyho, jehož výkon opět nádherně dotváří depresivní příběhový tón a dodává všemu na nezkrášlené autenticitě. (01.02.2017)