Birdman

Znám lepší filmy o nelehkém údělu herectví a zároveň vzdávající poctu divadelní práci. Tohle je jenom takový pokus o autorský artový film evropského střihu, ovšem etablovaného hollywoodského tvůrce, kde snaha o střihem nepřerušené vyprávění (samozřejmě docílené bezchybnými digitálními kejklemi) je jen takovou manýrou, stejně jako vícekrát probíraný ztvrdlý penis Edwarda Nortona. Nedotklo se mě to, vůbec, ani myšlenkově, ani emocionálně. Vyjma scény emočně vypjatého rozhovoru s divadelní kritičkou o podstatě grafomanství profesionální kritika a pak Birdmanova slova o mrzkém vkusu průměrného přihlouplého diváka, které bych tesal do kamene. Ovšem Oscara fenomenálnímu Michaelovi Keatonovi bych z celého srdce přál, už jenom proto, jaký to je velký sympaťák a že tak trochu jeho životní osud splývá s tím Rigganovým. (28.01.2015)

Tak nám opäť raz dostal "vázu" s tulipánmi snímok, na hrane s priemerom hraničiaci. Nie, že by neobsahoval pasáže, ktoré potešili, zabavili, no toto je proste tucet z milióna zemiakov vo vreci jeho "nepodobným", ktorý síce spracovaním či originalitou myšlienky potešil, no rozhodne v závode na 50 metrov cez prekážky - NEVYHRAL. (19.03.2015)

Birdman Over Broadway. Těžký život v bublině touhy po uznání, úspěchu a naplnění uměleckých ambic na úkor ztráty soukromí, rodinného štěstí a často i příčetnosti. V bublině, kterou zespodu nadnášejí davy svými obdivnými vzdechy. Stejné davy, co ji mohou kdykoliv propíchnout špendlíkem zapomnění a začít nadnášet jinou. Vůbec bych se nedivil, kdyby Ptačí muž převzal rétoriku toho netopýřího a zašeptal směrem k vampýrskému světu filmu, potažmo divadla: „I made you, you made me first..“ Každý si v novém Iñárrituovi najde to, co uzná za vhodné. Od sžíravé černohumorné satiry, přes manýristickou vábničku ocenění až po existenciální drama. Pro mě to byl jeden z nejvtipnějších filmů o smrti, jak o té profesní, tak o té definitivní.. Jestli si Keaton 22. února nedokráčí na podium Dolby Theatre pro tu bezvýznamnou sošku, měl by přejet akademiky Batmobilem, pěkně jednoho po druhém. A pokud ji nedostane E.Lubezki za své zdánlivě on-line nasnímaní tohoto lidského teátru, měl by přes ně Michael i zacouvat.. P.S.: Vůbec nezávidím porotě určování vítěze v kategorii nejlepší film. Nedají to Birdmanovi, budou za pozérské hlupáky, dají to Birdmanovi, budou za ně také a ještě si na to sami dají štempl.. (30.01.2015)

Každoročně se musí najít nějaký divnofilm s oscarovými ambicemi...letos je jím Birdman, později dokonce korunován. V první řadě zaujme samozřejmě střih, který je umně zamaskován a výborně tak dotváří dojem jediného záběru, i když mezi jednotlivými "prostřihy" je třeba několik hodin. Nesmírně však tento neokoukaný způsob vyprávění oceňuji (zírali jsme na podobný záběr ve filmech jako Snake Eyes nebo Children of Men, nyní má celý film a je to paráda). Druhou velkou předností je obsazení, kterému samozřejmě kralují Michael Keaton jako ex-Batman (pardon ex-Birdman) a Edward Norton jakožto mistři divadelního parketu, ovšem neztratí se ani "opět-blondýna" Emma Stone, v jejichž obřích kukadlech se jinak ztrácím pravidelně a věřím jí každou větu. Překvapil i jinak pouze obtloustlý komik s vražedným příjmením Zach Galifanakis, kterého jsem v podobně normální herecké poloze viděl vůbec poprvé. Málokdy v komentáři vyjmenovávám celé obsazení, ale cítím, že u tohoto filmu je to vhodné, protože stojí a padá na hereckých výkonech a samozřejmě příběhu, pojednávajícím o jednom vyšeptalém herci a který je správně psycho, ale jinak je vlastně celkem o ničem. Necítil jsem totiž nějakou blaženost z příběhu samotného, ale spíše z té formy, jakou je podán (na což pravděpodobně sází i předloha). Jednou za čas by divák měl zkusit něco podobného shlédnout, možná se mu nebude líbit právě Birdman, ale podobné filmy a náměty jsou třeba, abychom naplno nepropadli oněm proradným bezduchým blockbusterům, viď Riggane Thomsone :)...70% (25.01.2015)

Mučen vírou, touhou, vinou, rozerván až po pytel, vytřeštěně světem bloumá, pan herec, pan pábitel. No co už. I nájemné držky jsou lidé, nemyslete si. Jako národ jsme je schopni prosazovat do zákonodárného sboru, neboť předstírat um čehokoliv, to oni zase umí, zatímco já bych je osobně poslal na nějaký čas do michellinky tahat pneumatiky, hajzly intelektuálský, to však neznamená, že nemám pochopení. Kindráti v Africe zkouší moc neplakat, když splachují požité zrnko rýže pískem, nebo se nad nimi rytmicky pohupuje nějaký bokoharamčuk, umělec zase trne při představě zneuznání. Kdo asi trpí více, že? Těžko soudit. Vynikající herecký výron pana Keatona, vlastně celé toto samožerské selfíčko, stojí za vidění. (06.02.2015)