Šingeki no kjodžin

Dalo by se to sledovat (námět nesporně nosný, průběh nekompromisní a vypadá to k světu), kdyby se to zároveň dalo i poslouchat. Což se ovšem nedá. Seriál, kde postavy nemluví, ale jejich veškerá komunikace se zásadně sestává ze řvaní z plna hrdla. Seriál, kde postavy skrze řvaní z plna hrdla zásadně pronášejí šroubované patetické deklamace. Seriál, kde postavy skrze řvaní z plna hrdla a šroubované patetické deklamace zásadně vyřvávají do světa věci, které jsou dávno jasné z předchozího dění. V praxi to vypadá tak, že postava A pět minut řve o tom, jak a proč se cítí (což divák z dosavadního průběhu již ví), aby plynule navázala postava B, která se ze svého tklivého hoře vyřvává následujících pět minut. A byť obě v souhrnu řvou deset minut, tak vlastně vůbec nic nesdělí! A jako by to nestačilo, tak se navíc všichni chovají jak hovada bez mozku; což by až tak nevadilo, kdyby se to aspoň nebralo tak smrtelně vážně… Ještě se mi někdo diví, že jsem bezmezně fandil mlčenlivým titánům, aby jednu každou postavu sežrali co nejpomalejším způsobem, aby jeden každý z těch ubrečených řvounů zažil alespoň vzdáleně podobná muka, která přichystal(i) mě? (13.10.2014)

Zasloužený fenomén, který svého času rozbořil lehce stojaté vody a zamířil si to do všech koutů světa. Nevídané tempo, šokující zvraty a láska k ústřední trojici Eren-Mikasa-Armin, stejně jako k parádním postavám vedlejším (Levi, Sasha a postupem času další a další charaktery) měly za následek, že než jsem se nadál, namířili si to Titáni mezi moje nejoblíbenější anime světy vůbec. Takhle dravý střih, soundtrack i efekty se zkrátka jen tak nevidí a i s přibývajícími epizodami a sezónami (jakkoli je čekání na ně mnohdy vražedně dlouhé) se nestačím divit, jak odvážně racionální odpovědi jsou řečeny na ty nejtroufalejší dějové otázky. Od jisté chvíle tkvělo největší kouzlo v otazníku největším, tedy otázce "Jak jen tohle může skončit?" Nejraději bych se ale pídil po každé stopě ještě pěkných pár let a tuze mě mrzí, že to není možné a že konec vážně přijít musel. (18.12.2013)

První OP mě docela bavil (tedy obzvláště jeho začátek, když se tam "vyřvává"), druhý jsem bez milosti přeskakovala. Bohužel jsem zřejmě trochu náročnější divák, a tak se nenechám opít rohlíkem. Nelogičnost jednání postav mě často zarážela. To samé i jejich uřvanost, ubrečenost. Děj byl moc protahovaný, v podstatě se nic moc nestalo, ale zabralo to 25 epizod, takže to působilo zdlouhavě a utahaně. Animace je strašná – postavám často ujížděly oči, nemluvě o některých předmětech či pohybu (např. koní) a nepohybu (jedete na voze, pádí obrovskou rychlostí, ale moc s nákladem na voze nekodrcá apod.). Působilo to až nízkorozpočtově a honem, ať už to mám hotový, nebaví mě to. Navíc pokud bych do hodnocení měla opravdu promítnout to, že série končí tak, že nic neosvětlí, nebála bych se to ohodnotit jednou *. Ale protože jsem dobrák od kosti, dám tomu ty dvě. Pro mě to je obrovské zklamání. I tak to mělo pár momentů, které nebyly špatné, plus některé díly uběhly opravdu rychle. Takže proč to vidět? Rozhodně ne kvůli příběhu, ani animaci. Podívejte se na to, abyste se měli o čem bavit s ostatními od "fochu", abyste se neztráceli v záplavě všech možných vtípků, párování a dalších "kreativních" věcí, které vyskákaly jako houby o dešti. Navíc se může ukázat, že jste nenároční divák, a tak by se vám to i mohlo zalíbit. (05.10.2013)

OK. Můžu uznat, že výchozí premisa je relativně neokoukaná, že je celý ten svět docela hezky vymyšlený (od společenskopolitických struktur až po drobné technické vychytávky), že mě další a další směřování děje zajímá..... ALE.. Zároveň je to i neuvěřitelně rozmělněné nekonečným žvaněním, vysvětlováním a pseudofilosofováním. Každá postava si jakoukoliv sebezásadnější situaci musí ve vnitřním monologu stokrát rozebrat. Každá sebeméně zajímavá situace musí být divákovi (jako úplnému debilovi)vysvětlována. Vnitřní sebeanalitické emo-monology postav jsou na jedno brdo a velmi rychle začnou srát.. Režie nemá vůbec cit pro dynamiku a je schopná prdnout doprostřed akce (klidně doprostřed skoku) další pathetický, stokrát omletý monolog nejistého chlapce/dívky (to může fungovat v manga formátu, ale v anime to -v takové míře- nemá co dělat).. Někdy se i pětiminutová akce (nebo prostě jen scéna) roztáhne klidně i na díl a půl protože všechny přítomné postavy si musí vnitřně odříkat co se děje, co se dělo před chvílí, co z aktuální situace logicky vyplývá a jak si je nejistá (nasraná, odhodlaná, nebo vystrašená).. Díky tomu se děj, který by se všemi důležitými situacemi i poctivým vykreslením psychologie postav, zabral maximálně 15dílů, rozsračičkovává v divákově nekonečném utrpení celých 25 epizod a ve finále (jakkoliv otevřeném) by jeden skoro až slavnostně otevřel šampáňo, že je ten porod konečně u konce... Tady se jen potvrzuje, že když dva dělají totéž, není výsledek vždy stejně kvalitní. Děti a teenageři vržení do extrémní situace a nesoucí na svých bedrech tíhu a osud lidstva, nejsou pro japonce žádným novým fenoménem- naopak jde o až obsesivně se navracející motiv s kořeny hluboko v japonské společnosti. Tihle hrdinové mají v hlavě pochopitelně bordel, musí hledat motivaci a vnitřní sílu, musejí se srovnat sami se sebou.. zkrátka a dobře musejí se vnitřně vyžvanit. Ale, je žvanit a žvanit. Když diváka vnitřkem své hlavy provázejí postavy např.z NGE (a že ty toho vnitřně napřemýšlejí mnohem více) je to smysluplná cesta, u každé postavy jiná a hluboká. Postavy AoT spíše kloužou po povrchu a přes všechno to rozpitvávání k nim na konci série nemám o mnoho větší vztah než na začátku.... Ještě teda dám šanci OVAčkám (když už hraný film skončil totální katastrofou). Třeba to chytne drive a hloubku. (22.12.2015)

V seriálovém světě bývá dobrým zvykem, že první díl má navnadit a ukázat, co se dá od seriálu očekávat. Attack on Titan v tomhle ale šidí své diváky. Po příběhové stránce je zcela jasné, na co se těšit. Ocitáme se ve světě, kde vládnou lidožraví titáni a lidé jsou nuceni se schovávat za zdmi. 100 let vládlo relativní ticho a titáni nebyli schopni překonat lidskou obranu. Dnes se však objevil nový druh titána, jakýsi kolosus, kterého ještě nikdo nespatřil a kterému se podařilo obranu překonat a opět tak uvést lidi do války. Po akční stránce se nestane nic, co by stálo za řeč, ale to nevadí, akční scény jsou to nejlepší, co seriál nabídne. To je ale bohužel vše. 90% téměř každého dílu je NUDNÁ vata a zbytek vyplňuje ÚŽASNÁ akce. To není moc pozitivní poměr, co? Časem mě začal štvát i fakt, že postavy neustále řvou, jako by mluvily se sluchátky na uších. Co je ale nejhorší, tak nelogičnost seriálu, potažmo scén. Uvedu si pár příkladů: zaprvé je divné, že titáni zničili jedno město a dali si pětiletou pauzu... jen aby se opět zjevili v den graduace hlavních hrdinů? Pět let... to je dlouhá doba na to, aby si lidé zdokonalili své zbraně, dalo by se říct. Ne, v tomhle ohledu se neposunou ani o kousek (právě naopak se posunují spíše směrem dozadu, protože už od počátku věků stále používají děla, která jsou proti titánům neúčinná :)). V seriálu to vypadá dokonce ještě pesimističtěji, protože lidé nedokážou titány téměř ani škrábnout. To je mi teda skvadra bojovníků. Co se obrů týče, tak oceňuji vysvětlení jejich anatomie atd., ale viděli jste někdy predátora, který by jedl jen jeden druh masa? To že titáni jí jen lidi je přece směšné (ale možná jim chutná to oblečení a vyžívají se v tom, jak se lidé brání). Jestliže se v seriálu neobjevili pět let, neumřeli by mezitím hladem? A kdopak nám neuhádl, že ten titán-dobrák Aren? Po tolika logických karambolech už nezáleží na tom, že vyrobil titána z ničeho. Počkat... to mu vlastně hraje do karet, když chce zabít všechny titány. Cožpak při sledování nemají lidi zaplé mozky, že seriálu dávají taky vysoké hodnocení? Já to teda nespolknu. Všem, kdo se chystají seriál sledovat, doporučuji zhlédnout trailer a můžete odejít šťastní a nestrávit zbytečných 10 hodin u seriálu. Alespoň jedno můžu seriálu přiznat, a to návykovou znělku. (29.05.2014)