Osmy

Ivan Trojan zahraje všechno. I pohodového tátu od rodiny zmítaného osudem od čerta k ďáblu v téměř dokonale vysoustružené situační komedii odehrávající se v kulisách totalitní šedi. Osmy jsou ukázkovým příkladem toho, jak vypadá den blbec. Marek Epstein se zase jednou nechal opíchat můzou a vyšlo mu to na výbornou. Toho chlapíka doporučuju bedlivě sledovat, sem tam trousí perly. (20.02.2015)

Je hrozně příjemné, když vám zase po dlouhé době nabídne česká produkce něco jiného než Vydru vyprávějícího Lauferovi trapné vtipy, tendenční festivalové lkaní uvědomělé Polky nad flambujícím se psychotickým studentem, po kterém by měl třeba Troška rozhodně vrátit úder a vrhnout se na životopis Walensy či rymejk Pana Wolodyjowského, nebo jiné mementní kňučení, jak nám bylo zle v dobách, ve kterých prakticky neexistoval existenční stres. Nebylo, kurva, nebylo! Já bych tedy raději znovu stál frontu na banány, jezdil ve stodvacítce, walkmana měl jen kam až dosáhne prodlužovačka k Unitře a mohl akorát tak do Jugošky, než abych se musel lopotil kvůli tomu, aby mě Všeobecná zdravotní neodmítla léčit, až mě z toho tady trefí šlak, socka s berňákem mě stáhly o skoro čtyřicet procent úspor na cigoše, vládní výlety, Béma a Metrostav, a s tím zbytkem v solidní bance aby pak nějaký dravě kapitalistický pamrd zmizel na Bahamách. V těch dobách bývala totiž ještě i bezstarostná prdel a já jsem dalek toho, abych tu hřímal nad zcela neseriózním hanobením angažovaných Mejlových mastňáků a chrchlajících dramatiků se směšně krátkými kalhotami jako ten, ve vlastní důležitosti utápějící se, aluzorně neuvěřitelný pyj Ámos99. Toho patrně v sedmaosmdesátém nevzali na pajdák, protože kvůli chabé tělesné konstrukci odmítl Spartakiádu a sysel pro tumor spolu s tou chabou kolektivní pamětí mu ozářili v uranových dolech. Ne, já našel v Pelíšku Občanský průkaz, příjemně naladěn nostalgicky zamáčkl slzu a sehranému trojbobu Strach-Epštajn-Trojan bych bez váhání kryl záda i na swingerspárty, a to nejen před Radkem. Doufám, že strýčka Fida, jakožto jednoho z nejlepších současných českých režisérů, neopustí ucho na fantastické herce a scénáře ani tvůrčí zápal a talent, a až se Danek Hnědý bude rozhodovat, co s Infernem, George Fear bude jasnou volbou. A kdyby to náhodou mé koncesionářské poplatky nepokryly, tak aspoň to Sedmiprdelí, prosím. (16.05.2014)

V prvom rade musím povedať, že som veľký fanúšik českým snímkov, a obzvlášť komédií. Česi ako národ filmársky disponujú humorom, ktorý je pre našinca rovnako špecifický ako pre Angličana mlieko v čaji. Pri "Osmách" však musím sucho skonštatovať, že ma Jiří Strach nijak mimoriadne nepobavil. Koľko krát sme tu už mali námet vyobrazenia socializmus ako najväčšieho nepriateľa ľudu? A následne toho čo sa mu postaví, za "hrdinu"? Už je to trápne. Navyše omnoho tragickejšie na mňa pôsobí terajší režim, ktorý má za 20 rokov viac obetí a návalu prepadu strednej vrstvy k chudobe ako žiadny iný. Tak sa teda kyslo zasmejme, no svojim predchodcom so spoločnou tématikou tento film nesiaha ani po otlak na palci. (26.12.2014)

„VÍŠ CO TO JE? TY UŽ JSI TO ASI PODEPSAL, ŽE? … „VLASTNĚ NE. ALE MŮŽU“…" /// Ivan Trojan prožívá zajímavej den, kterýho zlatým hřebem mělo bejt původně trhání osmiček... Epstein naštěstí ještě umí vysmrknout solidní scénář. Tenhle si pohrává s nostalgickou náladou totalitních časů, kdy bylo nejlepší nic nepodepisovat, nemít rodinu, milenku a bát se zubaře. A jaký to je bejt pro půlku národa hrdinou proti svý vůli, a pro tu druhou podvratnej živel?... Když sleduju, co za prostoduchosti leze do kin, mělo by tvůrce mrzet, že nepřitlačili na pilu a nevlezli tam taky. Moc lepších kusů, než je tohle černoúsměvný drama, který míchá normalizační nostalgii s bakalářským příběhem o zrození hrdiny, u nás totiž letos nevzniklo. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nic mě nepotěší víc, jak neštěstí druhýho. 2.) Taky jsem podepsal. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (25.12.2014)

Nejvíc nás bolí strach, stejně jako nás v ČR nejvíc baví Strach... jako divák jsem si dokonale užíval absurditu vykreslených vztahů, zvláště heroický boj dostat do bytu instalatéra skrz kouzelně nemožného Oldu Navrátila. Jako divák jsem se také dostal do osidel hříček tvůrců, vždy, když jsem si řekl, že horší už to být nemůže, tak bylo. Být v kůži kouzelně nemožného Trojana, těžko se budu rozhodovat, kvůli jaké patálii hodit mašli. A tak jsem se nechal volným pádem unášet sérií těch nejdepkovatějších situací, jež mi nahánějí hrůzu a s kardiostimulátorem v levici chápu se po flašce whisky. Gurmánsky jsem usrkával kapičky z poháru hořkosti, který musel Trojan vypít. A trochu škodolibě se bavil a zároveň hodně trpěl s ním. Až se zase budu procházet po Zábrdovicích, kde to smrdí i dnes, vzpomenu si, že může být hůř. A Zuzka Kajnarová je kočka. Zábavné, s nadhledem, s poselstvím (jízda v multikáře je ale vážně utrpení, ačkoli se šikne i o víkendu, to joo). (07.01.2015)