Železná srdce

Ještě půl hodiny před koncem jsem byl přesvědčen o pětihvězdičkovém hodnocení, protože tak realisticky špinavý, neučesaný válečný snímek tady dlouho chyběl. S přidanou produkční hodnotou v podobě fantastické výpravy, Pittem, který je chodícím ztělesněním charismatu a scénou „oběd u Němky a její dcery“, kterou považuji za jednu z nejlepších filmových scén minulého roku. Jenže pak přišel těžko akceptovatelný výjev, který by si co do přepálenosti a heroismu nelajsli ani svého času Sověti se svými arcidíly typu ´Osvobození´ a jim podobných. Prostě Ayer se nechal unést a celový skvělý dojem šel do kopru, nebo do bahna stopy po tankovém pásu, kterého je ve filmu plno. (24.04.2015)

Čekal jsem (těšil jsem se!), že to bude tankové porno. Prostě Bratrstvo neohrožených meets World of Tanks. No, možná tak v první polovině filmu, jak běžel filmový čas, rozum si bral postupně volno. V druhé polovině filmu (zhruba od příjezdu k rozcestí) už jsem rozum musel vypnout úplně, přehršel patosu a sprška biblických citátů. Prostě Fury meets Rambo III aneb jak jeden mrtvý americký tank sestřelil (skoro) celou divizi SS... (13.11.2014)

„Tohle je válka! Už ji cítíš?“ Přiznám se, že jsem měl mnohem nižší očekávání, výsledek mě velmi mile překvapil. Atmosféra strachu, napětí, bojové scény, to vše s přívlastkem výborné. A dokonce jsem po většinu projekce neměl většího problému s uvěřitelností. Ta si šla pomalu zdřímnout od střetu na křižovatce (cca 25 minut před koncem) a vyloženě „vytuhla“ až s připlazením snipera (míjející ostrostřelec, nezničitelný Don, líné granáty, hodný protivník). A když si k tomu připočtu výtečnou pasáž s 2 Němkami, která ukazuje, že i v nebojových scénách film nepokulhává, rád mu slušné 4* přiklepnu. (19.01.2015)

V žánru válečných filmů z posledních let se Železná srdce pokoušejí obracet se k některým postupům, jež nepatří ke standardní výbavě filmařských voleb. Snaha nahrazovat potlačení některých možná atraktivních prvků však v důsledku směřuje převážně k volbám jiných možná atraktivních prvků. Z žánrového experimentu tak vznikl spíš žánrový mutant potlačující jedněmi svými vlastnostmi účinek jiných svých vlastností... více si můžete přečíst zde. (15.11.2014)

Konečně Ayere!! Ayer je jeden z mála režisérů, kterému se povedlo mě zaujmout každým filmem pouze na 3*, ovšem zde se mu povedlo prolomit ledy a rozsekat mě válečnou parádou v čele s perfektním Pittem. Fury je velmi ponurý, depresivní, neúprosný, slušně krvavý, vhodně a sprostě vyhláškovaný vojenskýma slengama a perfektně zachycuje hrůzu druhé světové války. Při sledování filmu jste svědky té nejzazší a viscerální představě zranění, jak výbušné tak střelné. Highlightem je rozhodně akce proti Tigrovi či samotné heroické finále, při kterém dozajista budete lapat po dechu. Byť je film zaměřen spíše na psychiku postav ( není to nonstop akční jízda, akce jsou pouze 4), tak si film udržuje slušné tempo a baví. Za mě nepochybně jeden z nejlepších válečných filmů a zvuky děla z kina mi znějí v uších ještě teď. 95% (19.11.2014)