Tarantule

Není nad to se občas podívat, jak se to dělalo postaru. Zprvu trošku moc ukecaná nuda, ale pak se objevila sympatická tarantule a vše nabralo velmi slušný spád. Triky byly překvapivě na úrovni a zmenšené exteréry s prolínáním záběrů nepůsobily vůbec nijak násilně. Masky infikovaných byly taky fajn a sympatické je i herectvo. Navíc se tu na konci objevil Clint v čele stíhací letky, která má za úkol zlotřilého pavouka zlikvidovat. Jen si říkám, jaká je škoda, že společně s tarantulí nevypustili i tu krysu a morče. 70% (12.06.2014)

"Science is science but a girl must have her hair done." Ak to takto pôjde ďalej, v roku 2000 nás bude na Zemi skoro 4 miliardy! Ľudstvo bude trpieť hladom! - - - Zvláštne, ako môže byť jeden film zároveň nadčasový (v téme) aj zastaralý (v štylistike). A v podstate je to iba reklama (či propagačné video) na napalm. Ale efekty a masky na vtedajšiu dobu myslím celkom gigantické. (13.12.2013)

Jack Arnold umí. Jeho filmy (např. NETVOR Z ČERNÉ LAGUNY, REVENGE OF THE CREATURE , INCREDIBLE SHRINKING MAN) jsou poctivá filmařina se zdařilou trikovou stránkou. To platí i v případě Tarantuly. Herecké výkony jsou solidní, žádný přehrávání, napětí tu funguje a arachnobik, jako jsem já, některé scény přejde pouze s mrazením v zádech. Výsledný dojem z filmu totiž umocňuje fakt, že přerostlou, několik desítek metrů velikou tarantuli tu nepředstavuje nějaký animatrický model (díkybohu), ale Arnold sází na záběry skutečného pavouka, pohybujícího se buď na věrohodném modelu arizonské krajiny, nebo (a to mnohem častěji), využívá jednoduchého a velmi účinného prolínání záběrů. Pouze v momentech, kdy se tarantule sklání ke své obětí, používá modelu při detailních záběrech na pavoukovi oči a chelicery. Navíc, jak už to Arnold dokázal v několika svých filmech, umí pracovat s napětím, scéna kdy mladá vědkyně se ukládá spát a do okna jí nahlíží veliké tarantulí oči, se prostě musí prožít :o) Dějově jak jinak prostinké (eh, dá se v žánru monster-movies čekat něco jiného? :o). , ale když pominu malé nelogičnosti, jako třeba fakt, že za několik dní si monstrum veliké několik desítek metrů nikdo nevšimne, i když se během dne vesele prohání po arizonských pláních, nemám větších výhrad a v rámci žánru monster-movies jde o nadprůměr. Jo a plakát, na kterém je zobrazena Tarantule držící v chelicerách sličnou děvu, lže :o) Nic tak pro tenhle žánr typického, jako unášení hlavních ženských postav a jejich následné zachraňování, se tu bohužel nekoná. Škoda, já se tak těšil :o)) (06.10.2004)

Jeden z mnoha počinů padesátých let reflektující obavy ze zneužití atomové energie samotnými vědci si tentokrát klade závažné otázky o budoucnosti stravování kumulujícího se lidstva spolu s častým zobrazováním mužů vědy jako samozvaných experimentátorů toužících po božské moci. Prví půlka trpí zákonitostmi malého rozpočtu, tzn. extrémním množstvím konverzačních scén pod tvrdým svícením v nepříliš vybavených interiérech, velkým prostorem pro okrajové postavy či postupným sbližování ústřední dvojice. Druhá půle naštěstí vytrhává z letargie častým zobrazováním trikově velmi dobře zasazeného monstra a drtivým posunem k akčnímu spektáklu, který je korunován archivními záběry, apelem o kompaktnosti armády a její schopnosti zakročit a poněkud unylou honičkou. (12.01.2006)

I když se pavouk zapojí do akce až v poslední čtvrtině filmu, celým snímkem probíhá již od počátku, kdy sledujeme smrt profesorova spolupracovníka, napětí a neklid. Ocenit je třeba solidní speciální efekty. Tvůrci dali přednost před plyšovými loutkami živému sklípkanovi, čímž dodali na věrohodnosti. Prolínačky, zadní projekce, zkreslená perspektiva a modely dokážou v některých záběrech vytvořit dojem skutečnosti, až musí trikaře ocenit i ti, co vyrostli na počítačových efektech. Dnes už klasický monsterfilm od Universalu sice tolik nevyděsí, příznivce podobných snímků ale jistě potěší. Hodnocení z minula ponechávám. (26.03.2020)