OXV: The Manual

Námet a myšlienky tohto filmu mi veľmi pripomenuli tvorbu Jamina Winansa a toho ja fakt môžem. Tu nie je podstatná romantická línia, ani udalosti odohrávajúce sa v prvom pláne, tie vytvárajú len príbeh. Kulisu potrebnú pre podanie myšlienky. Myšlienka je tu to podstatné. Myšlienka, ktorú možno nepostrehnete v prvom a možno ani v druhom pláne. Prípadne ak ju aj prečítate, tak vás nemusí vôbec osloviť. Možno preto má film hodnotenie aké má. Vôbec mi to však nevadí, klenoty jednoducho zostávajú niekedy nedocenené. (16.05.2016)

Že by reinkarnace opravdu nebyla žvást a máme tu Darrena Fishera alias George Orwella? Sci-fi filosofická alegorie se totiž opravdu často nevídá. Snímek s jednoduchou dějovou linkou, na kterou se ovšem vrství několik nadstavbových úrovní. Příběh jako takový zachycuje sbližování chlapce a dívky od útlého dětství po ranou dospělost, popisuje překonávání překážek, které jim osud klade do cesty. Pochopitelně jim není přáno být spolu, ovšem není nikterak těžké si tipnout, jak to celé dopadne. Co ovšem činí tento film zajímavým, jsou právě otázky, které nepřímo vyplouvají na povrch. V průběhu sledování si tak nemůžeme nevšimnout určitých náznaků, které ukazují na docela konkrétní problémy. Co si takhle zapřemýšlet nad kolizí determinismu a fatalismu, moci médií a agitace samotné, hierarchizace společnosti na předurčené kasty nebo lidské existence jako takové? Nejpodmanivější nicméně zůstává celkové vzezření; všichni protagonisté nosí tunu make-upu, prostředí je přinejmenším kýčovité a to značně zlehčuje celé vyznění. Zasadit tento příběh do temné, špinavé budoucnosti, tak by ty všechny pointy, postřehnutelné díky změně vypravěčských pásem, s královskou-ala-matrix tečkou na konci dolehly na člověka daleko více. Tak či tak, jako oddechovka na usmání a popřemýšlení splňuje OXV parádně. "If this is real, then it assumes that we are simply complex machines, that we may not have a soul, certainly not any free will." "I´m sorry...are they important?" 80 % (25.05.2014)

Opravdu hodně hodně originální námět, takhle zajímavá myšlenka tu už nebyla léta. Samotné zpracování je sympatické, vizuálně hezké na oko, ale vyloženě zábavné to úplně není. A že bych to opravdu pobral, to se taky úplně říct nedá. Frequencies je film pro úzkou skupinu diváků - pro ty hloubavé a chytré, kteří tenhle film dokáží naplno ocenit a pak pro ty rádoby chytré, kteří pozérsky sledují podobné filmy, aby nad nimi mohli při pivě rozumovat. A pro ty ostatní zůstane jednoduše natočený film, který si umí pohrávat s myšlenkami a pocity. Nemůžu se však vyhnout dojmu, že z podobné látky by šel vymačkat mnohem silnější zážitek. (20.06.2015)

SPOILERY Zpočátku hodně nepřístupný film, ve smyslu vztahu k divákovi a odkrývání postupných vrstev. Sledujeme příběh vysokofrekvenční, ale citů nezpůsobilé dívky, a nízkofrekvenčního nýmanda, který city k ní překypuje, a díky tomu posadí na zadek fyziky své doby, abychom nakonec zjistili, že to zařídila Příroda, a že šlo o řízený plán, který rozjel, případně usměrňoval jiný spolužák. Jsme jen vesmírný kód, přdurčeni k tomu, co děláme? Odpověď tohoto filmu zní, ále, na to s..e pes. Hlavně že se nějak máme. Jednu chvíli mne potěšila vyzdvižení významu hudby, ale naděje brzy odpluly pryč, hudba se opět stala druhořadou, a nastoupil opět Plán. Celé mi to přišlo takové kamuflující. Jako by se to snažilo o velkou výpověď, ale tvůrci nakonec nevěděli, co vlastně chtějí říct, zda svobodná vůle ano, nebo ne, a tak to vyřešili poněkud lacině a jednoduše, aniž by se museli přiklonit na některou stranu. V celkovém důsledku jsem se z celkového vyznění cítil zmaten a odpovědi jsem nedostal. „Ale co hudba mladíku, co ta hudba?!“ (23.07.2015)

Tak jsme zase přesně tam, kde jsme byli... ale určitě nebylo marné osvěžit se malým vztahovým experimentem. Lidé se zde nedělí jinak, než na vysoce nebo nízce frekventované, vlastně je v podstatě všechno při starém, jen se neuchopitelno uchopilo trochu jiným způsobem, z čehož plyne - nic není dáno, jak je psáno, proto poslouchejte instinkty, možná se mění tak, jak právě potřebujete - a zkráceně - s osudem se můžeme smířit nebo ho prostě drze obejít... Takže se nalaďte na správnou frekvenci, ať si tu vědátorskou romantiku užijete. (06.07.2015)