Boj sněžného pluhu s mafií

Sympaticky ujeté, kdy normální chlapík, bez větších problémů postupně likviduje celý gang mafiánů. Je tam fajn černý humor. Hlavně cool veganský boss je hodně vtipný. Zároveň tam ale jsou vážnější scény, jako totální rezignace manželky, což mi do toho malinko nesedělo. Nejhorší ale je, že od příchodu srbského gangu na scénu, to začně být zbytečně dlouhé a chvílemi i celkem nuda. (05.08.2017)

Když v polovině 90. let natočil Tarantino Historky z podsvětí, nešlo jen o divácký trhák, který posbíral na filmových festivalech, co mohl. Ve skutečnosti se zrodil nový filmový styl založený na mixu násilí, černého humoru, slangu, nadávek a citaci popkulturních odkazů. Zkrátka a dobře, zrodil se pojem tarantinovka. Brzy se vyrojilo spoustu napodobovatelů a každá významnější národní kinematografie a filmová společnost přišla se svým pokusem dohnat a předehnat. Trh se záhy nasytil a po pravdě jen málo z těch epigonů se Tarantinovi aspoň přiblížilo, ale jak je vidět, jeho odkaz stále žije a po 20 letech trend vyvolaný Pulp Fiction dorazil i na chladný evropský sever. Tvorbu Hanse Pettera Molanda už znám a cením si vysoko především jeho Aberdeenu a podceňovaného Pedersena. Pro podobný filmový styl ale nepředstavuje dobrou volbu. Natočit chytrý a funkční pulp je totiž kumšt a vyžaduje vztah k žánru a cit zvažovat na lékárnických vahách, kam až dojít v groteskní nadsázce, aby to neohrozilo napětí a dramatickou stavbu příběhu. V Pulp Fiction se divák mohl spoustě scén smát, ale ve všech momentech šel z filmových postav skutečný strach a divák byl stále udržován v nejistotě, co se stane v příští sekundě. Moland není žádný břídil, dokáže nabídnout vynikající soundtrack, jeden z nejlepších, co jsem slyšel v posledních letech, a ocenit se dá i kamera, kdy je radost sledovat, např. jak se auto prohání zasněženou krajinou ke vzdálenému městu. Jenže Moland selhává v neschopnosti udělat z gangsterských figurek na jedno použití plnohodnotné postavy, na nevynalézavém scénáři, průměrných dialozích a neschopnosti pracovat s jazykem. Bije se mu tam množství mrtvol, které jakoby vypadly z nějaké lokální války, s vytrvalými pokusy o komickou nadsázku. Jenže skutečně funkčních komických scén je přitom pomálu. Pokud vám tedy ke spokojenosti nestačí, když 63letý Skarsgard, kterému by bylo lépe přezdívat Železná pěst, ve chvilce mění lidské obličeje v krvavou fašírku. Od srdce jsem se zasmál tak třikrát - např. když balkánští gangsteři hovoří o poměrech v norském vězení. Některé z filmových postav, jako např. policisté, jsou trestuhodně nevyužité, jiné, jako mafiánský boss, zase nefunkční pro přílišné přehrávání. Suma sumárum, je to pro mě nakonec za 2,5* s tím, že tu třetí ode mě nepotřebuje, protože si Sněžný pluh určitě řadu spokojených diváků najde. Nehledě na to, že bych musel přepisovat řadu hodnocení u filmů, které jsem odbyl 3* a přijdou mi mnohem lepší než tenhle Molandův kousek. Celkový dojem: 45 %. (08.10.2014)

Je to překvapivé, ale oba starší ceněné filmy, které tu mnozí v komentářích zmiňují (Pulp Fiction a Fargo), mě z valné části nebavily a nesedly. Boj sněžného pluhu s mafií navzdory lehce rozpačitějším dojmům z prvních 20ti minut naopak ano. Nejásám čistou radostí, jen mě tuto napínavou odyseu rozsáhlé pomsty s dlouhým řetězcem mrtvých a dalších obětí až po závěrečný střet s velkým norským Hrabětem drogové mafie prostě bavilo sledovat. Tenhle biják měl pro mě společně se studenou atmosférou i dostatečný švih a skvělý hudební doprovod. Černý humor prosáklý vedle drsných soubojů a místy nečekaných střetů i do nápadu černých záběrů s mezititulkovými informacemi o mrtvých, mě občas zvláštním způsobem lehce rozesmíval. Brzy mi přestalo vadit také to, že většina herců ve vedlejších až epizodních postavách mi připadala daleko zábavnější a atraktivnější, než do hlavní role obsazený Stellan Skarsgård, naštěstí však nešlo vyloženě o jeho „one man show“. [75%] (28.01.2024)

Jedná se o klasickou gangsterku, která je vyjímečná jen svým názvem, který sliboval mnohem větší porci neortodoxnosti než nakonec naservíroval. Pokud film něčím disponuje opravdu velkým množství, tak je to sníh, problém však je v tom, že já se do kina nechodím dívat na sníh, ale na příběhy. Několik zábavných situací, originalita s křížkama, dialogy odkoukané z mnoha jiných mafiánek a mnohdy nepochopitelné chování postav, víc jsem z filmu nevykoukal a to stěží stačí na tři. (09.10.2014)

Sníh je svinstvo! To vám potvrdí každej silničář, co nad ránem odklízí dvou centimetrové závěje z dálnice D1. Nicméně už se jim rozhodně nehodlám posmívat za to, že v lednu nečekaj teploty pod nulou a poprašek bílých vloček se tak stává smrtící pastí i pro vzorné řidiče, co si nezapomněli vyměnit letní pneumatiky za zimní. Prostě každej, kdo vlastní sněžnou frézu a nebojí se ji použít, si zaslouží respekt. Své by o tom mohla vyprávět drogová mafie, která víceméně omylem zabije syna dobráckého muže s pluhem. Mňo, ze starého barda je rázem stroj na zabíjení, jenž se vydává na cestu odplaty. Je jasný, že to mafiánům bude klouzat jako prase, zvlášť když si za volant sněžného pluhu sedne sám velký to herec Stellan Skarsgård Film ale nabízí především hafo krutých hrdlořezů, suchých hlášek a bizár postaviček, jako je srbskej padouch, co už se nemůže dočkat tepla norského vězení, kde jsou samí slušní vězni, špičkově tam vaří a ještě vám tam zadara daj dohromady chrup, z lochu pak vycházíte se zubama jako perličkama a to se vyplatí. (02.03.2015)