La French – Francouzská spojka

Vynikající stylová kriminálka, která stojí zejména na velmi dobré dobové atmosféře prohnilého Marseille v sedmdesátých letech, ale rovněž na skvělých hereckých výkonech hlavního dua Dujardian a Lellouche, kteří si po ztřeštěné komedii Nevěrníci střihli poněkud vážnější role a nutno konstatovat, že jim to skvěle sedlo. Zároveň doufám, že další spolupráce tohoto dua vycházejících hvězd francouzského filmu přinese podobný výsledek, jelikož Le French nasadil opravdu vysokou laťku. Moje hodnocení 80%. (25.08.2015)

Ze začátku to vypadalo opravdu nadějně a mě skoro napadala kacířská myšlenka, že to možná bude lepší než Francouzská spojka z roku 1971 od Friedkina. Jenže to moc dlouho nevydrželo. Postupně to začne bejt poněkud stereotypní a vyleze z toho naprosto tuctový krimi. Možná kdyby to někdo natočil o těch 30 let dřív a hrál v tom třeba Alain Delon, tak by to fungovalo líp. Jenže tady koukáte na (aspoň pro mě) úplně neznámý herce, který vypadaj všichni stejně (podobný xichty, stejný účesy), takže jsem se ještě navíc ztrácel v postavách. Film má slušnej začátek, celkem se povedlo navodit tu atmosféru 70. a počátku 80. let, ale to je tak všechno. Zbytek je sotva průměr. (24.10.2021)

Skvělé detektivky mám rád,a tak jsem uvítal francouzský krimi film z sedmdesátých let 20.století odehrávající se v Marseille.Jediné minus na francouzských filmech je,že moc neznám ty herce,ale Lellouche znám a Jean Dugardin je taktéž velmi dobrý a sympatický herec.Film měl nadupanou atmosféru,která mě hodně oslovila.Herecké výkony byly taktéž famózní.Ten kdo viděl tento film,tak se musel asi divit,jak vlastně ten film skončil.Překvapil mě.Po menším zvážení filmu dávám 5 hvězd.Hodnocení:85% (24.10.2015)

Po delší době se navázalo na konkretech založené kriminálky sedmdesátých a osmdesátých let minulého století při zachování specifik všednodenní práce kriminalistů i potřeby celosvětové práce kriminalistů všech zemí. Rekonstrukce - umělecká, ne faktografická - vypovídá mnohé o odvrácených tvářích současných všelijak různými předponami poznamenaných demokraciích svobodného světa. Ovšemže takový pohled pbčas bolí. Život hlavní postavy, zavražděné r. 1981, dnes vydá na několik málo řádek ve francouzské Wikipedii. Život nesporného hrdiny mezinárodního dosahu a významu v kategorii INTERPOL. (24.10.2021)

Já se tolik těšil! A prvních čtyřicet minut jsem v ruce i vzrušeně mačkal řádně ztvrdlý kroasán. Sedmdesátá léta v Marsej, charmantní metromaskulín delonovského typu, jediný, který dnes dokáže Klůnymu vylízat pěnu z Nespresa, se pustí do pronásledování brutální francouzsko – italské narkomafie, vedené zlým a nemilosrdným teploušem Lelůšem. Nadšený divák má pomalu pocit, že sleduje Tři muže na zabití Chobotnicí a jen čeká, kdy se objeví Pepek Hekmen a začne dělat bordel. Náhle však, a to dříve než byste řekli Korádo Katány, v tom něco hrkne a zvrhne se to v poměrně otravnou oleženinu, kdy vyšetřující soudce sleduje, sleduje a sleduje, bukvičák uniká, uniká a uniká, oba jen soupeří, kdo má nagelovanější vlasy a drsnější strniště, načež to to po stopětatřiceti minutách testoteroristické stopáže vyvrcholí závěrem, po němž by si měl scénárista prohmatat temeno, jestli mu tam náhodou neústí močová trubice. Asi to ten Chimenéz dopisoval na Diwanu a těžce to rozuzlení pomrdali. Pozor půlboiler! Když už musím dvě a čtvrt hodiny sledovat, jak někdo unyle honí kokota, bez důkazů nemůže vyvrcholit a tak nakonec ho prostě z ničeho nic vycáká, aniž by nějaké získal, mám právo být kurevsky nasraný, no ne? Pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „spravedlivě rozčarován“. Hodně hnusná trojka. (27.06.2015)