Král Artuš: Legenda o meči

Na facku. Už dlouho jsem neviděl tak mrdnutý přijetí - 28% na Rajčatech, v kinech první velký propadák léta, pak ale tolik nadšených ohlasů od tolika lidí (Řízek: "nejlepší fantasy od Návratu krále" a podobně). To mě dokopalo do kina. A teď chápu, že tahle utržená fantasy gangsterka nemusí jít vstřebat každýmu - temná, klipovitá sada digi monstro-slonů, hadů, smrťáků, vodních víl a čeho všeho, zpomalovačky, epický šoty a la Zack Snyder, pouliční vtípky, silná dvojka Jax/Law, brutální soundtrack hlavně k závěru... Jako ať to je jak chce bordeloidní, tak zábavy dost a hlavně je super cítit nějaký to autorství ve světě, kde vládne NULA talentu úplně plochých, vypočítaných a přizdisráčských blockbusterů. K originalitě... (18.05.2017)

Říkala jsem si, že když už nic, tak alespoň soundtrack Daniela Pembertona by měl být skvělý, ale i tam jsem byla zklamaná. Některé skladby měly náběh na to být boží, ale filmem byly tak utopené... Celkově jsem měla dojem, že pro mě byla Legenda o meči jen jeden velký shluk šumu. Naplněný až po okraj, ale žádný ze svých triumfů nevyužíval správně. Všechno to stálo 175 milionů dolarů (wtf už samo o sobě) a před natáčením trvala příprava šest let a stejně to vypadá tak ponuře, digitálně a odtažitě a nepropracovaně jako libovolný televizní fantasy film, kde používají meče z plastu se svítícími led diodovými runami a místo kroužkové zbroje mikiny s drátěným potiskem. Jestli takhle bude Guy Ritchie pokračovat, tak už mu brzy nikdo nedá peníze na další filmy. Ačkoliv jsem si některé z postav stihla trochu oblíbit (a většinou kvůli již existujícím sympatiím k jejich hercům), tak mi přijde, že nejvíc filmu chybí srdce. A možná nějaká trochu umírněná hlava. Nejvtipnější věc jsem se dozvěděla až po filmu, a totiž že v civilním životě je partnerkou Charlieho Hunnama žena jménem Morgana. (07.09.2017)

Očekávání byla minimální a výsledek? Největší překvapení letošního roku. Ritchie opět jede na své vlastní vlně a tentokrát perfektně kombinuje artušovskou legendu s temnou fantasy britských končin. Na pohled delikátní záležitost, kterou navíc skvěle podtrhuje Pembertonův soundtrack vycházející z britské kultury a testosteronem nabité dynamiky celého filmu (The Devil and Huntsman - lahůdka). Hunnam je i přes svůj věk vycházející sympaťák (vousy mu svědčí) a Law pokračuje ve svém zažitém mistrovství. Příběh potěší všechny milovníky středověké fantastiky a rozhodně neurazí - nevím na čem ti amíci jedou, ale jejich hodnocení považuji za ztrátu zdravého rozumu... Logan je z mé strany překvapivě překonán a já pocítil takovou radost, jakou jsem měl naposledy u Kingsmanů, nebo Civil War. (06.06.2017)

Blábol nad blábol. Souhlas s 666teenem. Další film kterému ubližuje, že se hlásí ku své předloze. Co to pak dělá té předloze, to se raději ani neptat. Protože kdyby název stál třeba v podobě: Jarda Poklop, legenda o tom, jak kdekoho, někoho, toho i onoho, vykuchal, tak by šlo o trikově perfektní a dějově snesitelnou fantasmagorii. Která by si samozřejmě od kulyčka vysloužila razítko z hezčí brambory, než takto. (07.09.2017)

Patřičně fyzický zážitek se všemi Ritchieho trademarky. Nechybí divoké konverzačky s nestíhatelnou kadencí, nechybí Londýn, nechybí kamarád Beckham. Do samého konce jsem se ale nemohl rozhodnout, jestli takovým sympatickým divočinám trochu neškodí fakt, že jsou nasoukané na klasický příběh, který tradiční body potkává občas velmi ledabyle, občas odvážně a nápaditě, ale občas právě nevyhnutelně klasicky. Nejrazantněji se to děje při přímém porovnání Artuše, který si v Hunnamově sebejistém podání nechává rozbít ústa, nejde pro drzé slovo daleko a relativně často na svůj úděl remcá, a Vortigerna, archetypálního fantasy zlosyna s touhou po moci. Přesto mám z Legendy velkou radost, protože moji oblíbenou látku zpracovává po svém a s rytířskou ctí se dobírá konci, ze kterého by se v nějakém alternativním vesmíru pokračovalo vstříc excelentní sáze. Nám zůstane alespoň poctivý a statečný záblesk. (30.07.2017)