Vlna

Intro hezky načrtlo reálné mantinely následného dění a přes všechna "povinná" klišé je to až do úderu vlny skutečně napínavě budovaná katastrofická story. Když se vlna přežene, je to pak už jen nudné a dementní vršení minut přes sebe, kde se nedaří ani to napětí ani ten sentiment.. Fakt se těším až někdo někdy natočí syrově realistický katastrofický film, bez housliček v pozadí, bez rodiny v centru dění, bez okázalého hrdinství a obětavosti, atd.. (29.07.2023)

Jeden film rozdělenej na dvě úplně jiný půlky. Jsou to poloviny před a po vlně. Do doby než městečko spláchla divoká voda vše klapalo jak mělo. Napínák, plnej očekávání, proloženej zajímavostma o "životě" hor, kterej je tím pravým předvojem před pohromou. Jenže jak pohroma nastala a voda odtekla o barák dál, šlo všechno do sraček. Zřejmě došly prachy, pač když už pomalu před pádem kamení svítalo, najednou světlo zmizelo kamsi do prdele a točilo se v nepřehledné tmě, která byla maximálně osvícená tak plápolajícíma ohýnkama, který vlastně ani nevím co tam v takovým množství dělaly, když se tam prohnala louže jako kráva... No spousty nesmyslů a otazníků nám to nabídlo, i tak na Norskej katastrofickej biják solidní špás! 60% (16.05.2021)

Miluji katastrofické filmy. Film Bølgen - Norština je hnusný jazyk a Norové jsou škaredí lidé. Ve filmu nenajdete sympatického člověka. V horrorech to nevadí a hnusáci navíc podpoří děsivou atmosféru. Co se týče obsahu filmu, hollywoodských triků a TSUNAMI - paráda. Skvěle natočeno. Když ubíhal čas a lidé měli 10 minut na evakuaci, ani jsem nedýchal. Navíc, film byl natočen podle skutečné události. Cituji z webu" Nejznámější jsou sesuvy v Loenu v r. 1905, resp. v r. 1936 a tafjordské neštěstí v r. 1934. Při tom posledním se velké části horstva sesunuly do fjordu pod ním, což způsobilo vlny až 74 m vysoké, jež ničivou silou vymazaly přilehlé pobřežní usedlosti z mapy. (05.12.2015)

Žeby nórska odpoveď na katastrofický film Rolanda Emmericha, Deň potom z roku 2004 ? Aj áno, aj nie, síce Uthaug nie je tak okázalý, pompézny, velikánsky, ako skúsený devastačný matador Emmerich, ktorý má tento vzrušujúci žáner v malíčku, keď sa matka príroda nekontroluje a napácha nekonečné materiálne a ľudské škody. Až by som povedal, že diváci sú bažiaci po takýchto filmov, ktoré predznamenávajú rútiacu sa APOKALYPSU, kedy ľudský život visí na vlásku. Viac - menej, podobný je aj scenár, keď skúsený vedec zisťuje, že čoskoro dôjde ku katastrofe, pričom ostatní kolegovia ho ignorujú, neberú do úvahy, vážne, až keď sa niečo stane, potom zvyčajne býva už neskoro. Predtým, ako k tomu dôjde, režisér obstojne buduje dusnú atmosféru, kedy zaznamenáva, že hlavná postava má naštrbené vzťahy v rodine, pričom pred ním sa ponúka nové zamestnanie, za ktorým treba vycestovať, ešte varuje tvrdohlavých kolegov, že k niečomu príde, či jeho žena pracuje vo vychytenom hoteli, ktorý zasiahne zdrvujúca vlna... Žena je so synom v tomto ohrozenom hoteli, muž je s malou dcérkou na ceste preč z tejto krajiny, ale nestihnú to, lebo VLNA sa strašne rýchlo rúti smerom k nim. Zasiahne ich. Niektorí to, bohužiaľ, ako zvyčajne, neprežijú, iní, áno, práve odhodlaný muž chce ísť na pomoc svojej žene, ktorá uviazla v hoteli. Najlepšie je snímok sledovať vo fáze, keď sa blíži čosi extrémne nebezpečné, čo dokáže všetko navôkol seba zničiť, spustošiť, zlikvidovať, odstrániť... Potom, keď už to mám za sebou, film sa strhne klasickým hollywoodskym klišé, vtedy som ostal voči filmu totálne zaujatý, lebo prináša to, čo som už X Y - krát videl. Preto nakoniec zvolím, zlatý stred, ak by som si mal vybrať znovu, volil by som Emmericha, ktorého vízie bývajú oveľa, ale oveľa mohutnejšie + vizuálne efekty sú taktiež na inej, vyššej úrovni. (18.08.2016)

Na Vlnu jsem se docela těšil, jelikož se mi zamlouvala myšlenka katastrofického velkofilmu v evropských reáliích. Na padající mrakodrapy můžeme v kině čučet skoro každý den, na skály řítící se do fjordů ne. A nezačíná to špatně. Úvodní půlhodina hezky načrtne styl života v okolí skalnatých norských zálivů a víceméně se jí daří vzbudit zájem o to, jak norští mužové a ženy hlídají nebezpečné šutry nad vodní plochou. Pak přijde sesuv, CGI vlna a všechno jde do kopru. Načrtnuté zůstane načrtnutým, CGI vlna je na plátně chvíli (zajímal by mě názor někoho zasvěceného, jelikož si myslím, že skutečná fjordová tsunami by nevypadala jako plující rozčilená Godzilla) a zbytek je soubor těch nejtuctovějších žánrových klišé. Scenárista byl bezradný naprosto nevídaným způsobem; za všechno mluví závěrečná sekvence, jež se skládá z povinného hledání uvíznuté rodiny a udobřování otcosynovských vztahů - pokud by to náhodou někomu nestačilo, dostane ještě jako bonus násilně naroubovanou momentku s topícím se tatínkem a jeho následným křísením (včetně nezbytné variace na "Ne, nevzdávej to!!" - fakt!). Bullshit! Asi bych byl k dramaturgickým selháním shovívavější, kdyby za něco stála katastrofická část - problém ovšem je, že nízký rozpočet dovolil po vlně už jen bloudění několika ušmudlaných tváří ve tmě, kde jim dělá společnost maximálně několik hořících autovraků. Což je z výše uvedených důvodů nuda. Čestnou výjimkou zůstává sugestivní návštěva autobusu. 3/10 (02.01.2016)