Predátor: Evoluce

Líbí se mi, že si to Shane Black napsal a natočil po svém a nepotřeboval pouze otrocky odkazovat na originál, jako naposledy Predátoři. Prostě udělal pro něj typickou komedii plnou slovních přestřelek a nečekaných situací (v nichž opět hraje důležitou roli i dítě v ohrožení, zdaleka ne však bezbranné), a ačkoliv mu šlo hlavně o zábavu, napětí se na skok také dostaví. I když mám několik výhrad, hlavně k úplnému začátku a úplnému konci, jsem pořád velmi spokojený. Potěšili mě i neznámí, ale sympatičtí herci (Black scenárista jim hodně pomohl, aby divákovi přírostli k srdci, a jejich odchody jsou tedy vážně působivé), a rád chválím také Henryho Jackmana, který si se Silvestriho hudbou pohrál mnohem originálněji než naposledy John Debney. (13.09.2018)

Nechápu smysl toho, točit po skoro třiceti letech další predátoří kapitolu nikoli pro odrostlé fandy původního filmu s Arniem, nýbrž pro aktuální omladinu. Tahle akční sci-fi konina totiž rozhodně nevypadá jako něco, čím bych chlubil nové generaci s tím, že jsem zažil zrod jejího originálu. Ale jako je fakt možný, že z toho tenhle slaďák vážně udělalo ono seškrtání R-kovejch scén... Bavil jsem se jen proto, že jsem Evoluci bral jako úplně jiný film, který nemá s legendou skoro nic společného. (16.12.2018)

"Něco mi došlo. Myslím, že umřeme." Tak to pokropte a třeba to nebude opětovat palbu. No, spíš bude. Je to Predátor. Mě tedy ta potvora tentokrát neměla čím překvapit, ale komando pošuků z autobusu mě prostě bavilo. Zejména ten, co vypadl z matky, praštil se o zem a od té doby leze do hrobu. Ale i ostatní pošuci byli celkem slušní magoři a jejich nervozita i sázky před probírající se paní doktorkou mě hodně pobavila. A taky jsem se poučil, že na koledníky se nemá křičet, protože by mi mohli odpovědět palbou jako mladý McKenna a to fakt nehodlám riskovat. Radši pojďme střílet, krájet a bavit se, protože o to tu jde především. (16.09.2018)

Snímok "Predátor", ktorý v roku 1987 natočil režisér John McTiernan, je stálou a neodmysliteľnou súčasťou v rebríčku mojich najobľúbenejších filmov. Je to klasika, na ktorú nedám dopustiť. Ďalšie pokračovania a projekty, v ktorých sa objavil tento neľútostný mimozemský lovec a zberateľ ľudských trofejí ma síce potešili, ale nijak zvlášť nenadchli. Názornym príkladom toho môjho konštatovania je titul "Predátor: Evolúcia", ktorý mal premiéru v roku 2018. Ja som si ho však pozrel až v máji roku 2024. A to po zhliadnutí hodne podareného filmu "Predátor: Korisť". Pri ňom som sa tak nejak znova naladil na nostalgickú predator vlnu. Avšak táto variácia režiséra a scenáristu Shane Blacka z roku 2018 ma zasa tak trocha schladila a zároveň utvrdila v názore, že pôvodný snímok z roku 1987 nebude nikdy prekonaný. *** (28.05.2024)

Nejlepší film s Predátorem v hlavní nebo vedlejší roli za posledních třicet let. Což je vzhledem k rozporům snad v každé scéně chabá pochvala a vůbec tristní vizitka lovcových filmových pokračování a spin-offů. Na jednu dobrou hlášku připadne minimálně jedna rozpačitá, na skvělou akční scénu pokaždé vychází wtf moment (všechno s Thomasem Janem, nadužívaní psi) a na trefný casting (Holbrook, Brown) odpovídá smolně obsazená Olivia Munn, které její doktorku nevěřím ani na chvíli, nebo neselhávající Jacob Tremblay, jehož charakter sem bohužel spadl snad z jiného filmu. Ale pozor, je to nezastavující a neustupující zábava a potom, co jsem osm let zpátky u Predátorů málem usnul, je to velký krok kupředu, bohužel smutně ledabylý. Black musel vědět, jak velké množství fanoušků k němu vzhlíží jako k zachránci celé značky a onen místy sebeparodický nádech musel mnoha z nich zákonitě zvednout mandle. (13.09.2018)