Most špiónů

Řemeslně poctivý thriller bez výrazných zvratů nebo velkých emocionálních scén, ve kterém bych osobně uvítala trochu větší prostor pro Rudolfa Abela. Mark Rylance je jeden z nejpodmanivějších herců, které znám, a Bridge of Spies mu bohužel dává méně prostoru, než by si on a postava, kterou hraje, zasloužili. (18.01.2016)

Štefanova cesta kanalizační rourou směr žumpa neutěšeně pokračuje a po Válečném koni přichází s Válečným Henksem, dalším patetickým a kýčovitým cajdákem, který nepokrytě přejmenovává geopolitické klima druhé poloviny minulého století na Teplou válku. Natočeno je to sice opravdu mistrně, v intencích známého režisérova puntičkářství je dokonale retro snad i ten žlutý chrchel dobového kuřáka cigaret bez filtru uprostřed Unter den Linden a vynikající herci přesvědčivě hrají přesně takové kokoty, jaké jim slaďoučce idiotský scénář dávno vyčpělých židích bratrů diktuje, avšak výsledkem je jen kurevsky předražená, sračkovitě kýčovitá telenovela a lekce pokrouceného homodějepisu pro tlusté a hloupé americké děti a jejich stejně těžkotonážní maminky, kterým se dozajista bude ze všeho toho sterilně klišovitého dobrodružství chvět napětím vole. Štefanova stařecká demence tu pak vrcholí úchylováním se k těm nejlacinějším ekvádorským televizním trikům. Například u scény, kdy se na jako vždy páprdovitého Tomáše ve vlaku nejprve nehezky mračí perfektně padesátkově vystylizovaná padesátka, načež se na něj v závěru řiťoryvně usmívá, jsem měl dost problém udržet v sobě večerní menu. Celý film jsem marně doufal, že se odněkud vyřítí ve svém časoautě Márty Mekfláj a pošle je všechny do piče, čímž by ukázal, že tu hromadu plesnivých máršmelousů a žluklého popkornu nemysleli až tak vážně, a třeba by z toho udělal i snesitelnou komedii. Ale ani hovno. Takže poslední šance, Štefane! Buď seber do artritické hrsti zbytky chcípající invence, dokud ještě Herysn udrží bič, nebo už konečně odpal na Floridu hrát bingo. (02.01.2016)

Další kus, který má potenciál promlouvat do předávání nejrůznějších filmových cen. Jedna z nejvlivnějších osobností filmu posledních čtyřiceti let o sobě dává pravidelně vědět, ale naposledy to nebylo ono (přiznejme si, že Válečný kůň a Lincoln byli hodně matnými kousky). Další Spielbergova skutečná postava – neobyčejně obyčejný James Donovan (jak typické pro Toma Hankse) – je známý jako vyjednavač ošemetné výměny sestřeleného amerického pilota Francise Garyho Powerse za sarkastického sovětského špiona Rudolfa Abela, který stojí i za propuštěním vězňů zadržovaných na Kubě po neúspěšné invazi v zátoce Sviní. Právník, který je spíš zručným vyjednavačem než nějakým vynikajícím obhájcem, potvrzuje režisérův zájem o historii. Jedno individuální dobro představuje i tentokrát: nejprve obhajuje špiona, čímž si veřejnost sakra znepřátelí, pak ho vláda pošle do Berlína, kde zrovna vzniká nechvalně známá zeď (výborně zvládnutá scéna z vlaku, kdy se pár jedinců pokouší přelézt z jedné na druhou stranu), aby si pohrál se záměry hned tří velmocí. Hrubá síla nepomůže, tady je potřeba bystrá volba slov. Párkrát mu půjde o kejhák, i když úplně na dřeň zdaleka nepůjdeme, jen bych s tím humorem trošku přemýšlel, v době, kdy umírali nevinní, bych až tak nevtipkoval. Politické napětí je nicméně cítit, řemeslně je to vybroušené (hlavně ostřílený Janusz Kamiński), Američané znovu jako uvědomělý národ, Spielberg dokazuje, že je geniální vypravěč, Hanks, že je jistota, Mark Rylance, že se neměl tak dlouho „skrývat“ divákům. Spielbergův dialogový film, který působí konzistentním dojmem, bych coby vskutku čistou práci raději viděl mezi nominovanými (teď myslím nominace na Zlatý glóbus), kde v kategorii drama chybí – a třeba mdlá Carol tam je. Těším se někdy příště. Tyhle sázky na jistotu jsou občas moc fajn. (02.01.2016)

"Vy se nikdy nebojíte? - A to by pomohlo?" Nepomohlo, Abele, nepomohlo. A ani skutečnost, že soudce má napsaný rozsudek již před procesem, ti taky moc nepomůže. Jenže máš právníka, který staví Ústavu nad vyšší zájmy a já jen doufám, že takoví v USA skutečně existují. Kdyby totiž existovali, tak bych si snad o něco víc vážil země, které vymyslela jadernou bombu, vyhrožovala s ní světu, nakonec ji i shodila na civilní obyvatelstvo a od té doby se paranoidně bojí Rusů, kteří nic z uvedeného neudělali. V této souvislosti mne samozřejmě pobavilo porovnání získávání informací, kdy Američané se zajatců ptají a nabízejí výhody, kdežto Rusové je samozřejmě mučí. Ach jo. Ale to je nakonec to jediné, co bych Mostu špiónů vytknul, protože jsem na něm pocítil náznak napětí, bavil jsem se "řádným" procesem a hodně mne nadchla Abelova vyrovnanost, které zarputilý hrdina bez kašmírového kabátu rozhodně nemohl konkurovat. (01.05.2016)

Po neuveriteľne dlhej dobe snímok z poza mláky, ktorý sa úplne vyhol akýmkoľvek prejavom v podobe americkej výnimočnosti, mimoriadneho vnímania spravedlnosti či vzívania boha. Divák očakávajúci špionážny film s množstvom akcie bude sklamaný. Sila tohto filmu spočíva v príbehu, ktorý (z môjho pohľadu) nijak nepreháňa, drží sa svojej jednoduchosti, pričom tento krát nedostávajú priestor nereálne hrdinstvá ale priama reč slov, ktoré sú v mnoha prípadoch účinnejšími zbraňami než guľomety. "Pišta" díky za veľmi príjemne strávené dve hodinky aj dačo. (02.01.2016)