Most špiónů

Spielberg ve vrcholné formě. Tak jak to umí nejlépe - vyprávějící silný příběh, který dokáže rezonovat v téměř každém divákovi. Precizně natočené, excelentně zahrané, vzletně ozvučené (Newman standardně výborný, doplňuje přesně každou scénu, někdy komorní, někdy skoro hrdinský). V ději neexistuje ani jedno zaváhání, dramatičnost a gradace jednotlivých scén je na nejvyšší úrovni. Nečekejte ale další špionskou hru na kočku a myš jako to bylo předvedené v Mnichově. Ten byl přece jenom mnohem závažněji podaný a od toho se odvíjela i jeho tvrdost a menší přístupnost. Toto je naopak sice příběh z vrcholu studené války, jak je nám předáno hned úvodním textem, ale tu se chce poukázat hlavně na dobro v lidech, ne zlo. No a pak je tu taky ten fakt, že je to schválně celé velmi uvolněné a líbivé, přitom to ale neztrácí ze zřetele zachování dostatečného množství autenticity a dokonce to přes jistou přítomnost amerikanismu a patosu, protože Spielberg zůstane Spielbergem, po celou dobu zůstává nestranné. Film tak dokáže uvěřitelně vykreslit atmosféru a paranoii americké společnosti, která vedla mnohé lidi až k demokracii popírajícím postupům a k zaslepené nenávisti, s čímž po celou dobu bojuje postava Toma Hankse, stojící pevně na základech Ameriky v Ústavě a nehodlající dělat žádné kompromisy. Stejně tak je i postava Rudolfa Abela, nenáviděného sovětského špióna, ztvárněná velmi civilně a přesto díky výkonu Marka Rylance výrazně, znovu s důrazem na kladné rysy postavy, jeho loajálnost a taky přátelství s Donovanem. Svět je na pokraji 3SV, v Berlíně se staví zeď a všudypřítomné napětí se odráží v amerických školách, kde pouštějí dětem zajímavé instruktáže a přesto dokáže Spielberg s citem poukazovat na to, že nejdůležitější jsou jednotlivci, kteří se dokážou dohodnout mírumilovně. Nezavírá ale určitě oči ani před rozdíly mezi oběma částmi tohoto studeného, bipolárního světa, někdy jsou ukázány velmi zřetelně. Forma nezaostává, audiovizuální stránka filmu dodává potřebnou výpravnost a dobovou atmosféru, barevně je to stylizované výrazně do palet, odrážejících přesně prostředí a situaci scény. Stavba a kompozice některých scén je taktéž vskutku mistrovská. Zajímavý význam byl dán scénám, kdy Donovan jezdí vlakem/metrem. Na tak malém úseku dokáže Spielberg vyjádřit prakticky veškeré myšlenky a záměry filmu. Mírný problém může být, jak jsem už napsal výš, s jeho klasickým sentimentem a patosem, objevujícím se čas od času zřetelněji a v závěru za doprovodu vzletné hudby, ale na rozdíl od takového Válečného koně to tady nikdy nepřesáhlo míru únosnosti. A člověk si při konci jen řekl "Donovan si to zasloužil". Čistá a nanejvýš zábavná filmařina, na kterou bylo radost ty dvě hodiny a něco koukat. I zde tedy rozkaz - víc takových životopisných/historických filmů! 9/10 (01.03.2016)

Seňor Spielbergo má na háku (nejen) historická dramata a s Tomem Hanksem po boku obzvlášť. Ačkoliv mně osobně hodně sedl i oscarový Lincoln, Bridge of Spies je poněkud otevřenější téma vně Ameriku a přístupnější masám i co se týče politického podtónu a mistr opět dokázal, že i přes plejádu megahitů neusíná na vavřínech a řemeslo má v malíku i po tolika letech u fochu. Celkově se jede ve skrze odhlečtěnějším duchu s mnoha vtipnými prořeky a skvěle připravenými gagy, když je ovšem třeba přitlačit na pilu, ihned nastoupí velkolepá a melodramatická Newmanova hudba (vůbec není znát, že Stevův film po letech nekomponuje Williams) a diváka daný záběr zcela strhne. 140 minut uteče jako voda a navíc graduje strhujícím finále, ve kterém tvůrci dokáží vyprodukovat adrenalin i bez použítí jakékoliv akce, nýbrž "pouze" hutnou atmosférou, která by se dala krájet nejen díky zimní mlze rozděleného Berlína...85% (30.11.2015)

Na přeslazený spielbergovský happy end jsem se s hrůzou v očích připravovala už tak od půlky filmu, takže jsem to naštěstí vydýchala bez větších problémů a to oko nad ním přimhouřím. Popravdě jsem se bála, že celý film se bude brát až příliš vážně a patos z něj bude stříkat na všechny strany, což se k mému překvapení nestalo, takže jsem nadmíru spokojená. Tom Hanks odvedl standardně vynikající výkon, ale většinu scén, ve kterých se objevil, si pro sebe jednoznačně ukradl Mark Rylance, jenž mě ohromil už ve Wolf Hall a nominace na Oscara je v jeho případě zcela zasloužená. (23.01.2016)

Film, jehož výpovědní hodnota je mnohem víc, než to jak doopravdy baví a obohacuje koncového diváka. Zároveň je to ale typický Spielberg posledních deseti let. Tedy inteligentní, poctivý, s menším drajvem než dřív, méně originální a průkopnický. Zároveň nonšalantně akademický, s precizně vykreslenými dobovými reáliemi Berlína a celkově skvostnou výpravou (za ty peníze !). Umí si pohrát i s postavami (spolehlivý Hanks, fantastický Rylance) a ty Kaminského detaily beze slov (poslední scéna) - to je něco, co se dá nazvat stálicí už velmi dlouho. Sázka na jistotu. Neurazí, nenadchne. (05.12.2015)

Musím se přiznat, že jsem se Mostu špionů trošku bál. Tématika špionů v padesátých letech není úplně to nejnapínavější, co jsem kdy na první pohled zažil, ale pořád jsem měl brát v potaz, že ho mají na svědomí Spielberg s Hanksem a vůbec jsem o nich neměl pochybovat. Po shlédnutí jsem totiž nemohl být nadšenější a musím dodat, že se jedná o jeden z nejlepších filmů, který se letos dostal na Oskary. Příběh je naprosto přirozený a skvěle se hodí do Studené války. Tom Hanks je totální klasik, ale všecky absolutně přehrává Mark Rylance, kterého jsem dosud pořádně neznal, ale teď už vím, že na něj nikdy nezapomenu. Jediný problém tak vidím v hudbě, která je až moc americká a mohla si ty emoce trošku odpustit. Závěr kvůli ní je až moc patetický, což by ne každý mohl ustát. Sralo mě to..ale nedonutilo mi to srazit jednu hvězdičku. To jsem si tenhle film během dvou a půl hodin až moc oblíbil. (29.02.2016)