Idioti

Tak jsem se rozhodl, že tomu Trierovi ještě šanci dám, i když už mě dvakrát strašně zklamal. Asi jsem měl sáhnout po něčem jiném, než po Idiotech, každopádně mě z těch mnou neviděných Trierových filmů zaujal nejvíc, už jenom kvůli tomu, že jsem doufal v to, že celé to předstírání idiotů zde bude mít nějakou hlubší myšlenku. Že se na plátně bude zdánlivě dít prd, ale to prd ve skutečnosti bude ve skutečnosti říkat hlubokou myšlenku, která vám úplně změní pohled na ten film (jako se mi stalo u Spring Breakers). Bál jsem se zbytečně, mělo to myšlenku, která bohužel byla naprosto stupidní. Ta je zhruba taková, že skupinka intelektuálů si tu hraje na idioty a díky tomu žijí neomezeně a absolutně svobodně, naprosto odříznutý od svých blízkých, ale žijí si taky naprosto šťastně (což už samo o sobě zní hloupě - to opustíte všechny svoje nejbližší jenom proto, abyste žili úplně svobodně? ten film to tak sám říká). Jenže povinnosti a tlak světa okolo nich jim nedovolí být idioty na věky a tak se musí vrátit do šedé reality. Všichni. Ende. Nezlobte se na mě, ale je to strašně hloupé. Ano, člověk nemůže být úplně svobodný, protože kdyby byl, choval by se, jako ty hovada v tomhle filmu. A že bych je označil za nějaké kladné hrdiny, to fakt ne, naopak, lezli mi strašně na nervy a nenašel jsem si k nim žádné sympatie. Sice je na tom filmu vidět, že Trier ho má promyšleny a že věděl, co chce říct, podle toho taky vedl celý film a kdyby mi myšlenka toho filmu nepřipadala blbá, asi bych byl i spokojený. Ale takhle prostě jinak nemůžu. Nějaký kus filmařiny tam sice byl, i když mě Dogma 95 nikdy neoslovila, tady se na to celkem i dívat dalo, ale ten film je opravdu strašně hloupý a strašně asociální. Triera mi asi nikdy nesedne, asi něčemu ještě šanci dám, ale zatím to je jedno horší jak druhý. Nebo má jenom smůlu při výběru. Slaboulinké 2* a to neslibuju, že to časem neshodím na 1*. (12.10.2019)

Film o vykročení zo zabehnutých koľají a nájdení absolútnej duševnej slobody a šťastia. A tiež film o veľmi ťažkom a pre slabšieho jedinca nemožnom návrate späť. Napriek všetkému pozitívnemu, čo k Idioterne cítim, by som ho ale prestrihal a skrátil. Námet je výborný, ale na dvojhodinové sústo nedostačujúci. Viac by mu svedčala 80-minútová stopáž, príslušná charakteru polo-experimentálnej snímky. (11.08.2002)

Idioti jsou jeden z mnoha Trierových snímků, o kterém budete přemýšlet ještě dlouhou dobu a jehož obrazy vás nutí si je přehrávat pořád dokola. Co ale napsat, abych se neopakovala po jiných tady? Musím souhlasit s tím, že ani já nevidím v tomhle počinu komedii. Bohužel, celý snímek je o tom, jak naprostá svoboda změní váš pohled na svět, ale přesto jste svázáni určitými normami ve společnosti, ze kterých se stejně nevymaníte. Skoro bych mohla tvrdit, že je o ne-hrdinství srovnat se s vlastním životem a tak přestoupit k alternativě, která vypadá lákavě. To, že se, klasicky pro Triera, nevyplatí, je samozřejmé. Samozřejmé ale není, jaký je přístup okolí k k něčemu takovému a mám dojem, že i tady bylo zabodováno, neb děj přesně vystihne, jak se k takové problematice stavíme. Pět hvězdiček je ale moc velkej odvaz v podobě jiných Trierových kousků, takže tady o něco méně. (30.06.2011)

Brutální a nevídaný snímek opět od geniálního Larse. Natočit opravdu idiotský snímek, pro neidioty o neidiotech, co si hrají na idioty, tak to chce mít velký talent. Ten talent ale úžasnému Trierovi prostě nechybí. Tento film si člověk musí oblíbit. Je tak přímý a nebere si servítky. Ještě že ho tu máme.. (01.09.2010)

„On bude řídit?!“ - „Odpovědnost jim prospívá.“ Idioti. Neboli lidé, co si hrají na postižené, nemají ani kousek zodpovědnosti k ostatním. Ať už těm, kteří neví, že jde o pouhou zlomyslnou hru, nebo vlastním blízkým. A divák je tak konfrontován s tím, že se „normální“ Karen sice připletla mezi skupinku handicapovaných, ovšem ne mentálně, jako spíš morálně…Idiotům jsem se vyhýbal dlouho. A zpětně jsem rád, že jsem se k nim dostal až teď, hádám, že jako mladší bych film vyprovodil s odpadem. Ono to může znít hezky, utéct z nepříjemné reality, nasávat ten osvobozující pocit a pod záštitou „magoření“ dělat vše, co člověka napadne (řada absurdních scén…vyhrála ta na záchodcích). A tím se i škodolibě vysmívat všem těm „ohleduplným“ (tedy i pokryteckým) lidem, kteří sice ve svém životě mentálně postižené nevidí rádi, ale pod tíhou vlastního svědomí či diktátu společnosti je ignorovat nemohou. Trier docela umně provokuje a jisté věci pojmenovává poměrně trefně, ale též předkládá 2 pohledy, které jde podle mě těžko srovnávat…proto „jen“ lepší průměr. (01.08.2021)