Avengers: Infinity War

Spokojnosť, bavil som sa, záver super - možno jeden z najlepších filmových cliffov vôbec. Ale nie je to ten druh filmu, o ktorom by som potom pri pive nadšene rozprával kamarátom (ako sa mi naposledy stalo napr. s Ready Player One či Hostiles), proste iba ďalšia veľká marvelovka so všetkým, čo k tomu patrí, Thanos je solídna postava, akcia epická (sekeromlat úúúú!), humor tak 50/50 vtipný a trápny. Mám radšej časti, kde sa na to išlo trochu inak (prvý a druhý Kapitán, tretí Thor...) a nad výkrikmi typu "najepickejší film všetkých čias" iba pokrčím plecom. Plus ako už zaznelo, ak sa niekto dojme pri týchto pokusoch o emocionálnejší prístup, tak mu stačí naozaj málo. (27.04.2018)

Asi není třeba zmiňovat, že jde o nejmegalomanštější a nejakčnější Marvelovku, možná komiksový film vůbec. Nedokážu si moc představit, že by dnešního diváka takový film nebavil, nebo zklamal, je to docela nářez, ale jednu věc chci rozebrat. Zdá se mi, že dříve pramenilo kouzlo komiksových filmů z toho, že do reálného světa byla zasazena nereálná postava a my mohli sledovat, jak velké věci dokáže v našem známém světě dělat. Třetí Avengers již prezentují svět, jehož zákonům vůbec nerozumím. Když se střetne hrdina A a hrdina B, nejsem schopen odhadnout nejen, kdo vyhraje, ale vůbec, kdo jak může bojovat. Každý má schopnosti, které jsou natolik variabilní, nebo spíše nejasné, že nikdy nevím, jestli po jedné ráně padne mrtev, anebo přemůže celý vesmír. Ovládání prostoru, času, nanooblek, kladivo, teserakt, prsteny - z toho všeho jsou jen abstraktní pojmy, které mohu jen nečinně konzumovat, aniž bych měl šanci sám něco vymyslet. 8/10 (06.05.2018)

Russoovi si s Infinity War poradili stejně jako s Občanskou válkou - s přehledem kočírují ohromné (až obrovské) množství postav, z nichž každá dostane prostor, humor i emoce dávkují s citem, akce je bombastická, film vůbec na nic nečeká a šlape od začátku do konce... Kdekoho určitě překvapí, jak zdařile vykreslený záporák je Thanos, opravdu se povedl. Rozdělení na dva filmy určitě má smysl - nejen proto, že je co vyprávět, ale hlavně proto, že si po finále vůbec nedovedu představit, co všechno se ve druhém dílu semele a ohromně rád si na to počkám. (25.04.2018)

Rozdováděný cirkus Marvel do toho jde, že více znamená více, ale já rozhodně nemám za to, že by souboj dobra se sběratelem lesklých Infinity tretek nějak zásadně převyšoval minulé počiny. Jedna věc tu vlastně je. Half-genocida fialového Joshe Brolina s „šourkem místo brady“, to byla čistka srovnatelná s Red Wedding ve Hře o trůny. Lidé vedle mě fňukali, jako by je opustil člen rodiny, čekali na potitulkovou scénu, aby mohli fňukat ještě víc a pak je tvůrci navrch popíchli tím, že „Thanos will return“. Cliffhanger jak Stallone a od tvůrců MCU dokonalá investice. P.S. spoiler: Něco mi říká, že Doctor Strange zná mapu. Jinak by se se svým zeleným kamínkem nedržel motta Krupiéra Clivea Owena „Drž pevně, pusť zlehka..“ (02.05.2018)

Takhle. Řada rovin, do nichž je děj rozrastrován, stejně jako počet figur, musí některé dvanáctileté docela mást. Třeba takový já se chvílemi motal jako japonská myška. To je první plus. Mírný důraz na to, aby se udržela pozornost a zaplo se cirka setinové množství mozkové kapacity. A druhým plusem je konec, neboť podobné hepyjendy vyžaduji houšť. Pan Negativní, co je lidumilný tak konstruktivně, jako tři neziskovky dohromady, též zaujal, i když vypadá coby keporkak, kterému po nějakém ošklivém incidentu u Fukušimy narostl k bradičce člověk. Přesto v mé mysli rezonuje podezření, že se blíží díl, ve kterém to celé demografické pozitivum zase poserou. A můj vztah vůči dějové větvi ohledně Wakandy sdělím jen vyvoleným a interně, neboť jinak bych šel asi na kříž. Nebo do blistů. (20.08.2018)