Případ SK1

Kvalitní detektivka z neoukoukaného francouzského prostředí, která se točí okolo prvního francouzského sériového vraha, a zejména dokáže zaujmout svým naturalistickým zpracováním (a to zbytečně věci nepřikrášluje). Doopravdy se to dá zařadit mezi krimi s takovým jaksi old-school nádechem. Nečekejte přestřelky či nějaké bitky, zde se sází na těžkou práci všech zúčastněných kriminalistů. Ti musí vyšetřit každý malinký detail, aby jim vše na konci do sebe zapadlo jako perfektně fungující skládačka.....jednoduše nezáviděníhodný job. Raphael Personnaz v hlavní roli filmu dodává šťávu, v emocionálně vypjatých sekvencích jste viděli tu bezmoc, která z něj vyzařovala. Zahrát vyšetřovatele, jenž se točí okolo jednoho případu tak dlouho a pořád ne a ne ho dovést do zdárného konce, to fakticky není nic snadného. A Adama Niane si taktéž zaslouží obdiv, protože tak přesvědčivě se poprat s rolí tohoto chladnokrevného vraha.....jednoduše wow......parádní herecký výkon. Za mě dávám 83 % (02.04.2020)

Nebudu zastírat, že jsem od této kriminálky měl velká očekávání. Největší hlavně od příběhu a atmosféry, u které jsem doufal v návrat k sedmdesátým a osmdesátým létům, tedy k vrcholům francouzské kriminálky v čele s Belmondem, Venturou nebo Delonem. To, co jsem ale dostal, nebyl úplně špatný film, ale herecky mě prostě nepřesvědčil tak, jak bych u podobného filmu předpokládal. Nejcharismatičtější byl vrah, který předváděl úctyhodný výkon. Vyšetřovatelé ale jak kdyby ve filmu jenom existovali. Prostě jen byli a tak nějak vyšetřovali. Ve své podstatě se ale ve filmu nic moc nedělo. Měl jsem problém s nějakou nosnou kostrou vyprávění. Film prostě jenom probíhal, čas ubíhal a už předem bylo jasné, jak to všechno dopadne. Závěrečný šok, na který jsem z francouzských kriminálek zvyklý, se také nedostavil. Případ SK1 tak určitě není špatnou kriminálkou. Jen je to prostě dnešní kriminálkový standard, který na po druhé prostě neoslní. (14.08.2017)

Nikdy jsem se netajil tím, že nejsem fanouškem francouzského filmu, nemám ale problém přiznat, když mě snímek francouzských tvůrců osloví. A tady se to stalo. Zaujaly mě hlavně dvě záležitosti. Způsob jakým filmaři vykreslili dlouholeté pátrání po tom zkurveném hajzlovi (omlouvám se, ale vhodnější výrazy jsem nenašel ani ve slovnících), a to, že se tady k mému překvapení myslelo i na oběti a pozůstalé. S takovým přístupem se už dnes ve filmech příliš nesetkávám, spíš se řeší, jestli bude mít ten který kriminálník i ve vězení zajištěn komfort, na jaký je zvyklý, a zda jeho oběti před svou trýznivou smrtí neporušily jeho práva a osobní integritu. (05.01.2021)

„Neurobil som nič úžasné. Len som sedem rokov pátral po netvorovi.“ – „A ja sa snažím v tom netvorovi znova nájsť človeka.“ Tieto temné prípady nakoniec zničia každého. Zničia samozrejme obete a hneď na začiatku zničia vraha, ktorého v lepšom prípade čaká doživotné pokánie, ale zničia tiež vyšetrovateľov, zničia pravdaže rodiny po obetiach a svojím spôsobom zničia i verejnosť. Ťať do živého tento film ale bohužiaľ začne až ku koncu, predtým je to nuda. Lenže nuda profesionálne nakrútená, napísaná aj zahratá, ktorej sa nedá moc čo vytknúť. (23.01.2017)

Letitá kauza sériového vraha nedává spát ani veřejnosti, ani francouzským úřadům. Šílených vrahů se po bílém plátně prohánělo už mnoho. Toho pro Francii prvního, jehož DNA byla rozhodující, zvěčnila ve své knize jistá Patricia Tourancheau. Někdo tu má silná srovnání s jinými (mnohem kvalitnějšími) kousky, já bych byl opatrnější. Každopádně jsem rád, že se ještě nezapomnělo na starou dobrou žánrovou školu. Odhodlání překračující osobní život (pod pokličku rodinného žití hlavního hrdiny se nicméně sice podíváme, ale pro děj nemá žádný význam) žene tuhle partu za sériovým vrahem, sledujeme vyšetřování, nitky, které mnozí policajti nevidí, frustraci, omyly, slepé uličky. Časově skáčeme, ocitáme se na poměrně velkém časovém rozpětí. Celý projekt se hemží jmény a daty, ti méně pozorní tak budou mít problém (ač je tohle vyprávění i přes sérii retrospektivních návratů poměrně přímočaré). Někdo může říct, že prakticky jen čekáme, zda to ten dotyčný udělal či nikoliv, ale to bychom tvůrcům lehce podrazili nohy. Ne, neměl jsem vytřeštěné oči a zrychlený tep, ale několik napínavých momentů jsem si solidně užil. Na nějakých 70%. (29.06.2016)