Kilo Dva Bravo

Takhle nějak to bylo - nebylo. Praotec Inuita v bývalé sadě globálního obuzňování sedl na své plavidlo, aby ulovil nějaké mořské prase, ovšem sebral jej proud asiják, prohnal přes půl Zeměplacky a vysadil až v Afghánských horách. Tam poté, co potopa ustoupila, pojmenoval jedinou zbyvší vodní plochu po své arše, odchytil si pár opolidek a vytvořil národ, co je slovutný skrze svou genialitu, mírumilovnost a kladný vztah k modernitě, jak je ostatně všeobecně známo. Bohužel mu tam pořád někdo courá a snaží se jej připravit o tvrdě zasloužené kameny, prach, mák nebo dysenterii. Ivani, Bicmacové.... třeba tací křivozubí Britové se stavili již poněkolikáté. Nepoučitelní dobrodruzi. Pravda, takhle navečer v Pickwickově klubu, s dýmkou v ruce a papučí na noze, jsou o zbylé oudy osekaný veterán i jeho senilní vzpomínky na vraždění středem pozornosti, a to za to asi stojí. No, to je jedno - tlupa moulů s nedostatkem škrtidel vleze do údolí, do kterého poslední deště, tedy před cca dvaceti lety, naplavily pár dárečků, které ráčil pod povrchem zanechat ještě taváryšč. A zatímco tam v boji proti nepříteli odhazují hnáty, zábrany i životy, vláda, co je na místo ráčila poslat, v tichosti svou vlastní zemi zapleveluje nepřítelem stejným. Zvláštní doba. (17.04.2017)

Černá Zmije v zemi nikoho: „Kde to, krucinál, jsme?“, George se zahledí do mapy: „No, těžko říct. Připlazili jsme se na místo označené malými houbičkami...“ Britská armáda to s minami odjakživa uměla, ale žerty stranou. Výbušné pozůstatky po Sovětech ve vyschlém korytu zapříčiní rychlou spotřebu zaškrcovadel i morfia a já se vědom chaotičnosti války, co se tak ráda šklebí lidským osudům do tváře a předčítá z Murphyho zákonů, naladil na absurdní realitu situace. Šok, panika, bolest, hněv, odhodlání a pedikúra za polovic, vysoká tráva lechtající koule a jestli se z tadyma nedostaneme, všechny vás nakopu do prdele. Dvě věci se daly čekat. Že to grafika u závěrečných titulků posune do roviny Lone Survivor a že hodně zdejších recenzentů, co sloužilo u ženistů, nadzvedne obočí.. (17.04.2024)

Až dodneška jsem si myslel, že si Ryan dělal prdel, ale jak to tak vypadá, tak Ernest Goodbody nejen že vyhrál válku, ale patrně se následně stal za odměnu instruktorem britských výsadkářů. Mnozí z nich však svého mentora dalece předčili, pročež se místo metody lstivých Afghánců dočkáme ukázky jiné, neméně brilantní vojenské taktiky, a to tradičního ruského způsobu likvidace minového pole. Když totiž jeden z mamlasů ve zbrani nastoupí na minu, nenapadne ty ostatní nic lepšího, než se kolem něj seběhnout snad z půlky Hindúkuše, a zuřivě okolo dupat jako stádo epileptických bizonů. Výsledkem pak nepřekvapivě není nic jiného, než minimalizace i několika dalších členů roty (chtělo by se říci, že patrně sedmé, ovšem to by i ona trojice Chaudard, Pithivier a Tassin vedle našich Kajakářů nesměla působit jako Kuffenbachovo komando křížené s Adeptes Astartes). No, prdel je to, jak zde již ostatně výstižně popsal pan verbal, vskutku náramná, zejména nekonvenční technika průchodu minovým polem (kterou bychom mohli pracovně nazvat např. „vypoulený králík“) v podání posledního celistvého medika pobaví a v mé osobní filmové dementbázi zdatně konkuruje i tulenímu zdolávání afghánských svahů. Bohužel v poslední třetině stopáže si protagonisté řekli, že víření končetinami již bylo dost, a že budou tedy místo střepin raději za neustálého tlachání chytat bronz. No prostě zčistajasna nuda k ukousání. O to víc ovšem uzemní závěrečný kiling džouk, když se dozvíme, že naši minolovkové za svou heroickou odvahu projevenou tváří v tvář zdravému rozumu a extrémnímu nasazení (tj. až do roztrhání těla) obdrželi metály… (03.06.2016)

„Každopádně, kde je nepřátelská linie?“ - „Linie? Jasně. Ta je tady všude, chlape. Taliboš sem nahoru vystrčil rypák. My ho zahnali zpátky do díry.“ A v jedné takové „díře“ se brzy ocitnou naši hrdinové, a dostat se odsud kompletní bude jen pro vyvolené…Absurdní, přesto skutečný? Osvětová podívaná pro ty, kteří žehrají na „velká“ zpoždění Českých drah…ale k filmu. Prvních 30 minut se vlastně nic naděje a divák se jen dívá na to, jak se banda „myslitelů“ fláká na sluníčku a musí se prát s takovými nepřáteli jako jsou nuda, klid, rutina. Ale pak někoho napadne, že procházka v zaminované oblasti bez jediné(!) hledačky min je to pravé zpestření, a po jednom špatném našlápnutí začne ta správná zábava…Film je frustrující, paradoxní (SSSR totiž v touze vyhrát studenou válku hodně předvídal a geniálně se dovtípil, jak ty imperialisty jednou překvapit…ehm), nechybí mu napětí (ačkoliv otázkou u něj není „jestli“, ale „kdo další“) a silné emocionální momenty. A dobře si u toho uvědomíte, jak je lidské tělo vlastně strašně chatrné. Za mě to budou slušné 4*. (19.12.2021)

"Takovouhle akci by vymyslel snad jenom Mickey Mouse. - Mickey Mouse? To by nenapadlo ani Rampu!" Zkrátka natolik absurdní situace, že se opravdu mohla stát. Divák si potvrdí, že i moderní armáda není všemocná, že pro každou situaci zaručeně bezpečné postupy neexistují. Drobná událost spustí doslova řetězovou reakci, kdy přibývají utržené končetiny a schytávají to jiné části lidského těla, odnese to jeden ze dvou zdravotníků, není dost lékařského vybavení a vrtulníky nejsou k dispozici. Jedni se nemohou pohnout kvůli zraněním, druzí proto, aby řady zraněných ještě nerozšířili. A tak nasává martyrium, kdy se střídavě bojuje s neodbytně se hlásící bolestí, žízní a vyčerpáním. To vše je ve chvílích zklidnění oživováno řádně černým humorem, kterým zranění ani zdraví nešetří a místy jsem se opravdu smál na celé kolo, už jen pro tu úlevu od situací, kdy jsou vidět opravdu těžce naturalisticky zobrazená zranění. Pravda je, že jestli nějaký film je dokonalou alegorií bezvýslednosti afghánské války, je to právě tenhle. (04.12.2016)