Padesátka

Když někdo posbírá řadu velmi solidních herců několika generací, kteří by mohli polovinu filmu skvostně improvizovat, a takhle to zvrtá, je to průšvih. Kotek s Kolečkem místy neuvěřitelně bloudili. Vsadili na hořkosladkou tragikomedii, u které se snažili vyloudit nějaký ten přesah, ale tuším, že se stejnojmennou divadelní hrou to na prknech dopadlo o poznání lépe. Na pozadí tradičního běžkařského závodu se odehrává i jedno hledání biologického otce, zklamání z jednoho syna, hodně vzpomínek i nějaké to souložení se staršími ženami v krmelci. Ve skutečnosti je ale všechno jen mdlá vata, která místy pobaví (zejména díky hercům jako Taclík, Pavelka, Schmitzer, Mádl..), retro pasážím naopak chybí věrohodnost, hlubší záběr postrádá i současné vyprávění. Přes prsty by měl pak dostat hlavně „mistr zvuku“. V české kinematografii to není bohužel nic nového pod sluncem. Každý třetí film je prachbídně ozvučený, že si divák musí dialogy domýšlet. Jsem velmi rád za mladou krev českého filmu, ale nesmí se podbízet knedlíkovitému publiku (nevím, koho ještě může bavit Pavla Tomicová) a nesnažit se o další upocenou tuzemskou blbůstku, která přitom měla velmi solidní základ. (23.08.2016)

Na startu padesátého ročníku krkonošské Tříkrálové padesátky je početné pole běžkařů. Příběh se věnuje jen dvěma z nich, Jurovi a Janovi, přičemž drtivá většina děje se odehrává mimo trať, konkrétně v horské hospodě horala Pavky Bulána, svérázného samorosta značně srostlého s horským prostředím i naturelem, co s obsesí sobě vlastní ctí tradice závodu, a který svého syna Juru ustavičně plísní a peskuje za to, že nebyl schopen letošní závod dokončit. Ten trpí "vysokohorským" přetlakem semene, když s oblibou klátí na netradičních místech místní padesátileté feny, což se mu i vymstí. Do osudů figurek zasáhnou nejen nečekaná a postupná přiznání a odhalení, čímž se vzkřísí vzpomínky na příjemnou i nepříjemnou minulost, ale svému dostojí i negativní věštba z hrníčků, která má jedné z postav přivodit osudovou smrt. Číslo padesát hraje ve filmu svoji ne nepodstatnou roli. Ačkoliv debutujícímu Kotkovi chybí do této číslovky hodně let, projevuje se na režijním postu jako starý mazák, který si s problematickým scénářem Petra Kolečka v převážné většině ví rady, akorát nedokáže filmu dát permanentní směr. Nejméně do poloviny je film originálně a svěže nahláškovaný, postav přibývá, jejich osudy jsou postupem času nečekaně provázané. Zavítá se i do jejich retro vzpomínek, které koketují s groteskou. Jenže děj se zasekne v horské hospodě, zkazí se počasí, ve statickém ději o třech postavách v popředí (Pavelka-Prachař-Taclík) začne přibývat vážnějších momentů, které by potřebovaly i samostatnější i obšírnější rámec rozboru, na který není čas. Většina herců pochopila, co po nich režisér chtěl. Zradil je často zvuk, který nekvalitně, ne vždy srozumitelně, reprodukoval jejich repliky. Taclík je o 11 let mladší než Cibulková, přesto hraje jejího syna. Tomicová s Malým vytvořili manželský pár, není tajemstvím, že jsou manželé i ve skutečnosti, herec Dulava hraje postavu, která se ve filmu jmenuje Dulava, Stašová nadabovala místní handicapovanou ženu, do jejíž tváře nepohlédneme. Scénář nepředstavoval vrchol scenáristické práce, hlavně ne všechno se dokonale promísilo, aby vytvořilo kompaktní celek. Divadelní i televizní minimalismus záhy v plné míře prosákl do dějových rovin, které vytahoval velmi neotřelý režijní přístup. Nechyběl cit pro obrazové ztvárnění, horská krajina je pečlivě romanticky zasněně, nevyzpytatelně nebezpečně i příjemně temně nasnímaná. Docela by mě zajímalo, do čeho by se Vojtěch Kotek režijně pustil příště. 60% (29.04.2016)

No toto, zde zas děs a hrůza, přitom Padesátka v žádném případě není špatný film. A to v obou polohách, jak v komedii (většina stopáže), tak v dramatu, do kterého se závěr překlopí tak přirozeně, že vypadá jako cosi, ze severské produkce (Islandské komedie, nekomedie). Mimochodem, filmu vyloženě svědčí kvalitní herci, kteří mají ve scénáři vepsán humor, který je místy krásně černý a drsný a naštěstí se mu nedaří překlopit sebe sama do trapnosti (tenhle námět už měli koneckonců přezkoušenej jako divadelní hru). A závěr, který se stane dramatem je možná pro někoho příliš rychlou změnou žánrou, ale perfektně rámcuje načatou atmosféru. Něco tak zábavného z horského prostředí tu nebylo od Cimrmanovského Vichru z hor. (13.07.2016)

Neskutečná sračka, která je nevtipná, trapná a neuvěřitelně debilní. Nic tam nedává smysl, herecké výkony jsou něco příšernýho, a celé je to prolezlé product placementem. Obludný film, na kterém jsem ani při nejlepší snaze nenašel nic pozitivního - dostatečně varovat mě měla již jména režiséra a scenáristy - nu, nedal jsem na varovné signály, a dobře mi tak. Stupidnější slátaninu jsem dlouho neviděl. (21.05.2017)

Chápu, o co se chlapci pokoušeli. Někdy takhle na horách, když si spolu užili a popili, napadla je děsně dobrá komedie, jak z pera pražského inťoše, který hory navštíví dvakrát do roka, a hnedle je na ně odborník. "To jsou hory, chlapče," tady zazní snad stokrát. Měl jsem podobný pocit, jako když jsem sledoval Díru u Hanušovic - že se dívám na film z nějakého paralelního vesmíru. Docela by mne zajímalo, jak přijali film skuteční horalé, jestli jim nevadí, že jsou vykresleni jako největší sexistická a sexuální prasata, kde nejen každý s každým, ale mladí se starými, rodiče s dětmi, muži s muži... A to jako mělo být vtipné? Kde tam je nějaká výpověď, co si z toho kurnik mám jako odnést? Že se má šukat jak o život a pak vylízt k Hančovi s Vrbatou a tam se šťastným úsměvem zdechnout? A jako ten pokus o ozvláštění s těmi dětmi - to jako běhaly po tříkrálové sbírce snad ještě týden potom, ne? U filmů Plívové-Šimkové by možná tahle vsuvka fungovala, ale tady je trapná. Nemám rád tenhle typ "humoru", nemám rád filmy o ničem. A je mi líto Pavelky, do čeho to na stará kolena vlezl. Jistě, jeho postava (a dědečka v Kaisrově krátkém podání) má alespoň nějakou výpovědní hodnotu, že život není jen o sexu, ale to by nesměli být oba zobrazeni jako totální pošuci. Hnusný film o hnusných věcech. Po tomhle musím říct, fakt zlatý Babovřesky. Jak řekl můj syn, podstatou filmu je, aby divák přišel na to, kdo s kým šukal, kdy šukal a kde. Mně to přijde trochu málo. ------------- Průběžné poznámky: Úroveň humoru: "Koukal." - "Na co?" Hlavní písnička ve slovenštině? Proč? - Mladej Prachař klátí zezadu Tomicovou v krmelci - wtf? - Náznak, že i Taclík může být synem Pavelky. Rýsuje se nám, oč půjde - zvlášť od zmínky o šmoulech. - V roce 1977 automat na kondomy? V ČSSR a na horách? (11.05.2016)