Ready Player One: Hra začíná

Bavilo mě to jako atrakce, ale v tomhle směru nic nedorovnalo intro s úžasně odhmotněnou kamerou. Jinak překvapivě konzervativní film ve všech ohledech. Jednak vztahem k počítačovým hrám (jde o náhradní život, kde si mrzké existence léčí komplex své zbytečnosti) a poselstvím (počítačové hry nejsou opravdový svět, nezapomínejte na to), které podle mě odhalují, že Spielbergovi jen někdo, po vzoru jeho záporáka, našeptává popkulturní odkazy, ačkoliv modernímu gamerství vůbec nerozumí a představuje si ho v statické archaické podobě rozzlobeného rodiče (retro stylizace mi i proto přišla jako snadná volba a vyhnutí se propracovanému konceptu reagujícímu na vývoj herního průmyslu). Virtuální realitu tu pak vůbec neřeším, film se ani nepokouší představit logisticky a psychologicky věrohodný model, o kterém by mělo smysl uvažovat. A nakonec je konzervativní i samotnou strukturou, kdy vyprázdněné (přehuštěnost popkulturními odkazy opravdu nevnímám jako naplněnost) akční scény střídají toporné expoziční dialogy. Ten film mě bavil, to musím zopakovat, ale ani vteřinu jsem mu nevěřil, jeho okouzlení hrami mi přišlo smutně hrané a neupřímné. Spielberg většinu stopáže tráví kupením neironicky úchvatných digitálních akčních scén, přesto svá poslední slova věnuje obstarožnímu sloganu "buďte víc na čerstvém vzduchu". Buď to je cynický vylhané, nebo nedomyšlené. Nemluvě o nepříliš funkčním kontrastu s reálným světem. Notoričtí hráči počítačových her jsou dokonale krásní fit modelové a modelky, kdy sexy znaménko, které by na trhu modelingu znamenalo spíš plus, je prezentováno jako zdroj dalších komplexů. K čemu pak tvorba virtuálních avatarů? Vzniká další rovina vylhanosti filmu, který je o střetu reality a virtuality, ale reality se bojí a virtualitu nechápe, tak vlastně nemá moc co dělat. Nejde prostě natočit film, který neukazuje nic než úchvatnost digitálního světa, v němž jsou všichni šťastní, nejsou zobrazeny jakékoliv vedlejší účinky, které by neplatily i pro realitu (komercializace), realita je v důsledku stejně nehmotná, protože v ní chybí špína a ošklivost (zvláštní u filmu odehrávajícího se ve slumu), jen je nudnější, a pak najednou okázale artikulovat nějakou "střední cestu" a "důležitost opravdovosti", ke které film absolutně nevede. Jediným funkčním poselstvím tedy je vzkaz Spielberga lidem: "Konzumujte popkulturu plnými doušky, ale konzumujte ji způsobem, jaký jsem já zavedl. Neposouvejte se, nehledejte nic nového, to nejkrásnější a nejlepší vám dala moje generace. A pokud budete mít pocit, že jde o mrhání životem - dva dny v týdnu si můžete hrát na sluníčku, to vaší stagnaci dostatečně vyváží." Což by mi ale nakonec nevadilo - vlastně mi vše to, co píšu, vadilo překvapivě málo, protože se do toho dá intuitivně ponořit a plavat v tom - tedy za předpokladu nekladení odporu. Opakované zhlédnutí by tomu podle mě hodně uškodilo. PS: Popkulturní odkazy mě bavily, i když není nic otravnějšího na světě než koukat na takový film s lidmi, kteří chtějí dávat najevo, že rozumí tomu, na co se odkazuje. (26.03.2018) (méně) (více)

Nejlepší velikonoční film. Víc easter eggs jinde nenajdete. Ready Player One nese víc významů, má semknutější vyprávění a dává víc smyslu než předloha. Reálný a digitální svět se ve filmu prolínají mnohem organičtěji než v předloze, což si uvědomujeme i díky střihům z OASIS do Ohia v klíčových momentech vyprávění, které Wade prožívá s mimořádnou intenzitou (úžas, strach, zamilovanost). Hladké přechody mezi oběma subsvěty s pomocí zvukových můstků nebo kompozičně podobných záběrů zároveň napomáhají plynulosti vyprávění. ___Expozice filmu je ve srovnání s knihou velmi zhuštěná, z Wadeova voiceoveru se nicméně dozvíme vše nezbytné pro pochopení příběhu (obzvlášť výmluvné je sdělení, že lidé přestali problémy řešit a začali se tvářit, že neexistují). Jak OASIS (ne)funguje ve zbytku světa nás zajímat nemusí, protože to nezajímá ani Wadea, jehož hlediska se vyprávění zprvu drží. Později jej párkrát opustíme ve prospěch jiných postav, které mají více rozměrů než v knize. ___K tomu, aby hrdina přestal hledání klíčů vnímat jako zábavu a začal si uvědomovat jeho reálné konsekvence, je potřeba dívky, která má s IOI nevyřízené účty. K prozření Wadea dochází během taneční sekvence, která se jinak může jevit jako nikam nevedoucí odbočka od hlavního příběhu (i-R0k ale navíc odhaluje pravou identitu Parzivala). ___Art3mis není jen manic pixie dream girl a odměna za výhru. Závisí na ní prozření protagonisty. Právě ona Parzivala v(y)táhne do reality, díky čemuž si mnohem dříve než v knize (která moralizuje až v nešikovně přilepeném epilogu) uvědomujeme rozpor mezi světem reálným a virtuálním. Ústřední myšlenka lépe prostupuje celé vyprávění a je výborně navázána na příběh Hallidaye, který rovněž působí jako mnohem živější postava než v předloze (mj. zásluhou fenomenálního Marka Rylance). ___ Právě vztah k Hallidayovi je pro protagonistu ještě důležitější než pouto k Samanthě. Geniálního vynálezce přijal jako svého náhradního otce, od něhož přejímá, co je v životě správné a co špatné. Stejně jako jiní Spielbergovi mladí hrdinové (Elliot, Jim z Říše slunce, Frank Abagnale) díky někomu druhému nachází náhradu za nefunkční/neexistující domov, které se ovšem nemůže zcela oddat, protože jednoduše není reálná.___ Podobným náhradním otcem, vytvářejícím světy, do nichž můžeme bezpečně unikat před nesrozumitelnou realitou, je pro mnohé diváky také Spielberg. V Ready Player One nám nabízí další takový svět, ale současně varuje před rizikem toho, že by nás mohl zcela (tzn. nenávratně) pohltit. Měli bychom přitom věřit, že jedna z obřích společností (Gregarious Simulation Systems), která stojí na straně Wadea, myslí na spotřebitele, zatímco ta druhá (IOI) sleduje pouze vlastní obohacení, v čemž tkví jeden z hlavních paradoxů příběhu. ___Ready Player One je pro mě především filmem návratů. Návratu v čase, návratu domů, návratu z virtuálního světa do reality. V první výzvě musí Parzival zařadit zpátečku, druhá se odehrává v prostoru filmu o muži uvězněném v časové smyčce, k vyřešení třetí je třeba odhalit úplně první videoherní easter egg, prozrazující jméno autora. Uvědomění si, že za virtuálním světem stojí skuteční lidé, je pointou Hallidayovy hry. Zvítězit může pouze ten, kdo zná podrobnosti z autorova života, vztahující se určitým způsobem k tomu, jak uvažuje (jít proti pravidlům) nebo čeho nejvíce lituje (dívka, kterou nepolíbil, přítel, o kterého přišel).___Popkulturní odkazy slouží vyprávění mnohem lépe než v knize. Nejde o samoúčelný servis pro nerdy. Jenom občas jsme trochu nadbytečně upozorněni, že támhle ta motorka je z Akiry. Jestliže má například Wadeovo závodní auto v OASIS podobný design jako DeLorean z Návratu do budoucnosti (s doplňky z automobilu KITT z Knight Ridera), pochopíme, že je fanouškem Zemeckisovy sci-fi komedie a dává tudíž smysl, když si v obchodě s herní výbavou koupí zrovna „Zemeckisovu kostku“, která mu později pomůže uniknout z jedné svízelné situace. Množství písniček odkazuje ke konkrétním scénám z konkrétních filmů (In Your Eyes ze Say Anything…, Also sprach Zarathustra z 2001: Vesmírné odysey) a pokud jste v obraze, doceníte další vrstvu, kterou danému filmovému momentu dodávají. Také ostatní produkty (převážně) amerického zábavního průmyslu slouží nejen jako odměny pro pozorné diváky, ale zároveň rozvádějí motivy, jimiž se film zaobírá a pomáhají zpřehledňovat příběh. ___ Z pohledu geeka jde o film vizuálně, intertextuálně a technicky tak propracovaný, že mě to párkrát dojalo a v závěru jsem - ve stejný okamžik jako Wade - dokonce uronil slzu (a nestydět se něco takového přiznat je myslím podstatou geekovství). Ani z pohledu filmového kritika jsem ovšem na filmu nenašel žádné zásadní nedostatky. Vypravěčsky jde o bravurní záležitost bez hluchých míst, akční scény jsou mimořádně přehledné (i ve 3D), příběh má mnohem více vrstev, než se naivnímu divákovi může zdát... (jakkoli s jeho sdělením stejně jako já nemusíte souhlasit) Zkrátka si nemyslím, že by mé takřka nekritické nadšení plynulo pouze z pocitu, že jde o film přesně pro mě (který pravděpodobně mají miliony dalších diváků). 90% (26.03.2018) (méně) (více)