Ready Player One: Hra začíná

Ze začátku to bylo docela cool, ale pak se hrdina vydal do virtuální reality... Fakt mě ten slum vizuálně zaujal víc než ten (především) osmdesátkový matrix. Což mě přivádí k tomu MATRIXU - oba filmy jsou založené na monomýtu (stejně jako STAR WARS, AVATAR a mnohé další) a tedy jde o jednoduché pohádky o vyvolených, kteří s pomocí akčních princezen a mentorů zachraňují svět před záporákem. Kdysi u MATRIXU jsem si toho ještě nebyl vědom a navíc tam to schéma podstatně lépe vytunili - od mindfuck myšlenky, že (nevědomky!) žijeme jen v simulaci, přes sympatičtější postavy, lepší herce, přelomové triky, dechberoucí akční scény i kultovní soundtrack. A proto mě MATRIX královsky bavil a baví. U RPO jsem se docela nudil. Jednoduchoučký příběh, ploché postavy od hrdiny po záporáka, OASIS mě moc nezaujala (i když jsem ocenil scénu, v níž se postavy ocitají v SHINNING) a na můj vkus moc digi, stejně jako až moc zběsilé akční scény. Mám pocit, že jsem viděl druhého AVATARA, jen ne tak technicky promakaného. Ne, to není kompliment. (31.03.2018)

Na READY PLAYER ONE mě zaujala spousta věcí, ačkoli tedy nejsem hráč počítačových her a kinematografické pocty shledávám inspirativnějšími v "jonesovkách" - leč nechám si je ještě projít hlavou (teď jsem se vrátil z kina... ano, konečně), takže jen pár hrubých poznámek. ___ Je to každopádně suverénně vyprávěné - přičemž jednoduchý příběh o mladých rebelech je toliko prostředek, materiál k ozvláštňujícímu uchopení. Velmi silným nástrojem je střídání dvou hlavních vertikálních subsvětů: reálně-fikčního a virtuálně-fikčního. Finále vystavěné na souběžném prolínání obou dvou je inscenačně i vypravěčsky čistší a přehlednější než v jiných filmech s tímto konceptem - NEKONEČNÝ PŘÍBĚH, MATRIX, POČÁTEK, ačkoli každý volil jinou taktiku, jak s ním naložit. Velmi účinné je v něm zejména zpomalení a zklidnění namísto sbíhavé eskalace napětí. ___ To by nemohlo fungovat, kdyby nás film velmi soustavně pomalu, leč v železném rytmu neseznamoval s postavami v jedné poloze (OASIS), v druhé poloze (realita) a v postupné syntéze těchto poloh, jež vede k bezmála novým postavám (plus je tam pěkný motiv vztahů mezi nimi, třeba pouze naznačený nerozvíjený milostný trojúhelník, vlastně dva...). Pravdou je, že na rozdíl od většiny diváků jsem si na READY PLAYER ONE užíval hlavně opojnou filmařinu, precizní vypravěčství a schopnost logicky přeuspořádávat dominantní hodnoty společně s hrdinou, aniž by to působilo jako teze, k níž se chce dospět... protože vyplývá z logiky jednání kladných postav. Více po čase na poznámkách. (11.04.2018)

Zvláštní změť. Ne zrovna nejaktuálnější motiv hromadného úniku do virtuálu autoři vzali, famózně natrikovali a vecpali do něj imbecilní haranty s podivnými cíli. Jak sama ,,nerealita" působí výborně, tak pak vše, co se má dít ve světě skutečném, je až směšně ploché. A dětinské. A na hovno. A.... ajvaj. ,,Konečná premisa" filmu na téma léčby problémů ve světě, který se zcela logicky hroutí, ve vyznění ,,v úterý a čtvrtky se bude žít, zbytek týdne pařit"(a konkurence tu díru na trhu samozřejmě nevyužije) se tváří optimisticky, což mi zkroutilo již tak podivnou mordu v neskutečný škleb. Přečtěte si místo toho třeba Hetešu. (03.06.2018)

Spielberg natočil film, který je hlavně spielbergovský, upozorňuje, že v otázce virtuální reality ještě neřekl poslední slovo, znovu představuje svoji vizi našeho světa blízké budoucnosti, pokouší se o sociální komentář, mile odkazuje na řadu filmových kultů a opět udivuje svou kreativitou a hravostí. Je mi jasné, že v knižní předloze toho musí být hodně, takže ukočírovat všechny ty stránky a všechna ta pomrknutí nebylo asi snadné. Ovšem možná spíš pro potřeby blockbusteru, který si má užít celá velká rodina od hlavy až k patě ulepená od Coca-Coly a popcornu. Někdy bych byl totiž ve vysvětlování důslednější a hlavně bych se vůbec nebál hrát na temnější notu. Ve výsledku je to na můj vkus moc uhlazené a popcornové. Tak či onak je obdivuhodné, že legenda na režijní stoličce prakticky nezpomalí, a že Janusz Kamiński odvádí za kamerou znovu precizní práci. Samozřejmě s velkou podporou designerů futuristického světa. Nakonec to tedy není takový mezník, jak bych si přál, příběhově bych volil pevnější švy, uvítal bych špinavější realitu, ale vesměs velká spokojenost. Mistr je zase v sedle!! (12.04.2018)

Steven Spielberg využil veškeré zkušenosti z předchozích filmů a vměstnal je do své sci-fi novinky Ready Player One. K těm zkušenostem ale navíc použil všechen ten talent, co má, bez kterého by vlastně neudělal kariéru a připravil tak vzorový blockbuster, který prostě musí bavit. Jenže on šel se svojí drzostí ještě dál a klasický blockbuster rozdělil na hranou a kreslenou formu, kde ta kreslená má prim. A aby toho nebylo málo, tak v závěru tu kreslenou vměstnal do reality, aby nám všem vytřel zrak a ukázal to, jaký génius mu dřímá v hlavě. Klobouk dolů. Ready Player One je prostě mazec. Využívá všechno z osmdesátek a devadesátek. Naráží na tolik popkulturních bodů, až mi z toho bylo teskně. Když si například pohraje s Osvicením od Kubricka, tak si až říkám, jestli to Steven s tou genialitou nepřehnal. Jenže ono těch geniálních momentů tu není zase tak moc, čímž ve mně trošku hlodá otázka, jestli toho z těch osmdesátek a devadesátek nemohl vytěžit víc. Třeba hudebně se tu mohl vysloveně vyřádit. Každopádně to beru, natočil to podle sebe. Třeba závěr měl naprosto perfektní grády. Sice si tu Mark Rylance totálně urval kus filmu pro sebe, ale to mi popravdě vůbec nevadí. Jsem rád, že na něj Steven narazil a jsem ještě raději, že ho obsazuje. V Mostu špionů mi totiž dokázal, jak velký herec je. No a tady to zase bez problémů zopakoval. Nádhera. A já doufám, že to není poslední nádhera v podobě spolupráce Spielberg - Rylance. Tím ale nechci říct, že by si ostatní herci nezasloužili pochvalu. Jen konstatuji, že zbytek herců je tu na stejné úrovni, jako celý film. (18.04.2018)