Monstrum

V podstatě velmi dobře natočené svědectví jednoho monumentálního nesmyslu, který vydržel jen pár let a dolehla na něj tíha Stalinových zločinů. Stejně jako shnil Gottwald na Vítkově snila i idea Stalina a jeho duch nepřežil jeho život. Sedm let shlížel Stalin na Prahu aby ho socialistický lid odstřelil a zničil tak bolševický kult osobnosti jednou pro vždy. Opravdu je mi líto sochaře Švece, kterého tento projekt zničil. (31.05.2017)

SLYŠÍŠ MĚ UCHO? JDI DO HAJZLU A UŽ SE NIKDY NEVRACEJ! To byla tak nechutná doba, až je mi z toho na zvracení. Piloti RAF v uranových dolech, justiční vraždy, znárodňování a na Letné se stavěl megalomanský pomník vrahovi, okupantovi, diktátorovi. A někteří lidé i dnes dokáží říci větu: "za komunistů bylo lépe". K filmu. Film není špatný a chápu, že se muselo v příběhu skákat a filtr, který použili, měl zřejmě vyvolat dojem patiny, ale obě tyto věci na mě působily rušivým dojmem. Vybraní herci byli sympatičtí, ale jako celek jen průměr. Nezanechalo to ve mě hlubší dojem, i když dobové záběry na monstrum jsou přinejmenším mrazivé. (29.12.2018)

Musím za čtyři. Už jen z toho důvodu, že to prostě není tak špatný film, jak by se z komentářů a hodnocení mohlo zdát. Není. Má dost slabých míst, ale má taky dva obrovské plusy, které pro mě vše vyvažují - a to herecký ansámbl v čele s Janem Novotným (věčného vynikajícího herce vedlejších rolí) ve své snad životní roli, snad až antických rozměrů; kvalitně mu sekundují Martin Kraus i Zuzana Stivínová - ostatní končí spíše v roli statistů. A tou druhou je samotný námět filmu - dostat práci, o jejímž rozsahu sní absolutně každý a přitom ji nechtít a nemít možnost se jí zbavit - jasné vykreslení toho nejpošahanějšího režimu, jaký kdy na světě vládl - režimu, který cíleně likvidoval své vlastní nejlepší lidi. Ty slabší momenty? Děsně mi vadily ty scény, které to jako měly odlehčit - proč proboha? A ještě najednou s tak rádobyvtipnou hudbou říkající "bacha, teď je vtipná scéna, smějte se těm hloupým soudruhům" - copak je divák až takový blbec, aby nevydržel pořádné televizní drama bez těchle oddechovek? (30.05.2017)

Tomuhle filmu prozaická, tvrdá, neuhýbavá doslovnost ve skutečnosti sluší, je to chytré zpracování, vhodně zvolený materiál pro ztvárnění specifického námětu, stejně jako tvrdá a hrubá žula pro veřejný prostor opanujícího, dozorujícího Stalina. *** Přitom se však tím přímočarým vykreslením kontur dohledu moci uvolňuje moře nerozlišeného, spojitého nedohledného prostoru zneviditelňovanému, soukromému, ale vším prosakujícímu jemnocitu, němým škálám neartikulovaných, polykaných, do sebe se navzájem slévajících a prolínajících hořkostí, bolestí, bezmocí, zoufalství, a z toho všeho emanující blyskotavé smutné ironii a těžce zkoušené, zkalené lásce. Na televizní film v té jednoduchosti překvapivě silné a působivé a zdařilé i jako pocta umělci a medailonek. *** O to víc pak vrtím hlavou nad zdejším slabým hodnocením a vyčítáním doslovnosti, když si vzpomenu na nezaslouženě přechvalovaného a opěvaného Sedláčkova Palacha, což je pro mě ukázkové dílo blbé doslovnosti spočívající v návodné a vyděračské filmařině, v loutkovosti neživých postav a ve frázemi napěchovaném scénáři, kterým to nepřestávalo šustit ani na okamžik. Není zkrátka doslovnost jako doslovnost. (17.02.2020)

Takový silný námět. Šikovný režisér snad by i Oscara vykřesal z této látky. Nicméně je to televizní film a to má mnoho úskalí. Film neustále naznačuje (političtí vězni, měnová reforma, atd.), ale bohužel máloco je tak silně vyobrazeno, že se z toho divák takříkajíc posadí na zadek. Nejsem sice vyloženě zklamaný, ale k filmovému zážitku to má také daleko. Většina hrála dobře, ale mimicky toporný výkon Martina Krause nemůžu hodnotit kladně - univerzální nasazení vrásek na čele moc na výrazové čitelnosti opravdu nepřidá. (29.05.2017)