Vlak do Pusanu

"Korejské RAF!, to mělo drajv!" Sympatičtí exotičtí zombíci jsou jako já – rádi jezdí vlakem a sežerou na co příjdou. Na rozdíl ode mě běhají jako srnky a korejská těhule v devátém měsíci lítá jak vzteklá fretka. Ovšem ve tmě tunelu jsou z nich beránci, asi proto, že trpí šedým zákalem. Celkově jsou to telata, viz srážka dvou proudů zombíků řítících se kolejištěm. Taky jsou drzí jak opice, protože mi předčasně sežrali nejsympatičtějšího hrdinu, což byl známý 한국 복서 Rocky Balboa. Jejich virus má velmi proměnlivou inkubační dobu, od pouhých pár vteřin až po mufnáct minut, jak se to zrovna hodí scenáristovi do krámu, ale budiž, ostatně koronavirus taky leze na každého z nás jinak. Jen škoda, že hned zkraje nesežrali nesympatického, neschopného a na veškeré situace opožděně reagujícího tatínka (ten dostat od zombíka facku, tak řekne Au! až za dvě minuty), ale to bychom přišli o onen slzodojný Hup z lokomotivy. Nicméně, přepravu cestujících korejským Košičanem jsem si parádně užil a to drobné zpoždění na příjezdu do Busanu určitě do nádražní haly reklamovat nepůjdu :-). (26.04.2020)

Jede vláček motoráček kolik zombíků asi má. Ano může se zdát jako takový prequel Světové války Z, nakonec tam ta epidemie měla jedno z prvních ohnisek v Korei. Prostředí je vybrané dobře a scénář dobře napsán. Otcové malých dcer a otcové nastávající se jsou zajímavě profilované postavy. Někteří muži jsou opravdový muži, i když někteří úplně nejvyspěli. Konec zakončen velmi dojemně a trochu poetický, takže občas u někoho ukapne nejedna slza. A byť na na začátku se Vlak do Pusanu tvářil na 3 hvězdičky, tak se rozjel a i díky konci skončil na pěti. (26.11.2017)

Korejský letošní HIT a nejlepší Zombie nálož Roku. Train to Busan je vskutku mixem dvou výborných filmů World War Z a SnowPiercer, kde mě mrzí jediné, že se Korejci nevyřádili na Brutalitě, protože oni jediní na Světě nemají problém cpát násilí do filmů ve velkém, zde však kvůli výdělečným účelům museli jít na PG-13 podobně jako ve World War Z. Toť jediná výtka, jinak se jedná o velmi adrenalinové, strhující a napětím sršící zombie Tornádo odehrávající se ve vlaku, ze kterého je problém utéct. Zombie vypadají parádně, jsou velmi agresivní, jejich pohyby jsou parádní, lepší vzhled a movement jsem u nich snad ještě neviděl. S postavami je film docela dost nekompromisní o to víc s něma divák soucití a zároveň jim velmi fandí. Nejlepší je hlavní dvojice Dong-seok Ma, což je v Korei velmi proslavená hvězda a Yoo Gong, který místo nejlepšího agenta ovládající Systemu zde pro změnu hraje načančaného finančního manažera. Ee-seong Kim je zde úplně nesnesitelný. Potěšili i vedlejší role, kde každý jeden se objevil v solidním Korejském trháku. Plusem je i velmi intenzivní soundtrack. Skvělá věc. Story 7/10, Atmosféra 9/10, Gore 4/10, Vizuál 8/10, Akce 10/10, Napětí 10/10,Humor 4/10. Zábavnost 8/10, Lekačky 5/10. 85% (13.09.2016)

Nakonec fajn. I Korejci si chtějí zařádit s hladovými zombíky, kteří prorážejí hlavou sklo, lezou přes sebe jako po žebříku a koušou všechno, co se nepohybuje jako hladové klepající se oživlé mrtvoly. Šíleného výrazu v očích se dočkají pasažéři luxusního vlaku, mezi kterými nám tvůrci jasně představí ty dobré, ty zlé i ty, kteří se v průběhu děje „napraví“. Scénář není tak nejapný jako v případě podobných kousků, hlavně si cením toho, že neobsahuje tolik oslích můstků a logických děr. Samozřejmě nechybí typicky přepálené asijské emoce, občas je to křeč, ale vesměs se divák nenudí (ač se bleskurychle útočící potvory v tomhle subžánru většinou velmi rychle okoukají). Digitální triky fajn, něco bych prostříhal, ale vesměs spokojenost. (30.09.2016)

Řemeslně super, zajímavé dějové kličky v nabušeném rozjezdu i příjemně prodlužovanej závěr, který chce dát toho vlaku divákovi co nejvíc. Jen prostřední třetina spíše odpočívá (zombíci jsou najednou pomalejší a jdou utlouct pěstma, protože jinak neumíme situaci scénáristicky vyřešit). A ty asijské emoce, panečku, ty jdou opět mimo mě. Postavy jsou OK archetypálně, a všechny vztahy a jejich vyhrocené okamžiky fungují, jen ten hlavní ne. Když táta v nejvíc dramatické a rádoby srdcervoucí scéně zaflashbackoval do kýčově přesvíceného narození dcerky, kterou celý film na cestě vlakem do Pusanu chrání, bylo to jediný krát co mě film nahlas rozesmál. Což určitě neměl v plánu. (14.04.2020)