Vlak do Pusanu

Jedinou chválu hodlám vyslat směrem k poměrně originálnímu ději. Dokonce ani geniální divák netuší, co bude v kterémkoli okamžiku následovat. Postapokalyptické scénáře mám hodně rád a zombie ve filmech rozhodně můžu. Tito nemrtví hošíci mi ovšem příliš nesedli. Jejich tělo bylo ve hnilobném rozkladu, přesto by mohli z fleku vyzvat černouška Bolta na sprint. Skoro celý děj je navíc zasazen do vlaku a není tak příliš prostoru vymýšlet s nimi nějaká velká komba. Jednotlivé postavy mají zcela šablonovité role - pracovitý tatínek, který dohání celoživotní zanedbávání dcery, neohrožený kulturista se senem v hlavě, bezdomovec s prochlastaným mozkem, těhotná paní, apod. Snímek má opět zcela zbytečně přestřelenou stopáž. Snímky z Jížní Koreje mají snad nařízené zákonem se otřít minimálně o dvě hodiny. Jsem toho názoru, že horor by se měl pouze ve výjimečných situacích dostat přes 90 minut. Z tohoto nedostatku plyne obrovské množství zbytečných minut, které zajistily, že se snímku zkrátka nepodařilo vybudovat patřičnou atmosféru. Za mě lepší hvězda. (25.03.2017)

Nech by som bol akokoľvek hororovo nespôsobilý, čokoľvek z tohto žánru tolerovať, či presne naopak, znalec, chyby v systéme neustále vyhľadávajúci, po vzhliadnutí "Train To Busan" (už len z dôvodu vysokej kvality spracovania), pod tri pri hodnotení v živote nemožno ísť. Neskutočne ma vedia pobaviť určitý "jedinci" svojimi názormi jak zo spomalenej školy, kedy amatérska ducharina z Grónska, má v ich očiach väčšiu hodnotu, ako solídne spracovaný snímok, ktorý spĺňa takmer všetky najvyššie kritériá. Na druhú stranu, práve vďaka nim presne viem, že akýkoľvek nový, menej známy horor "bez reklamy", z ničoho nič svetlo sveta spatriaci, v garáži na kolene zrobený, nimi ohodnotený za "☆☆☆", bude pre mňa a mojich blízkych úplnou stratou času. A potom už len človek s úsmevom na tvári sleduje ten voľný pád z 1500 metrov, jak pri bohom odopieranej samovražde, ako dokonale sa vedia strápniť. Pri "Home Alone 5" človek kritiku pochopí, ale tu, pri takomto počine, rovnako ako pri "Gokseong", ani omylom. Jediné čo fanúšika hororu, obzvlášť zombie subžánru môže zamrzieť, je nedostatok gore. Ale inak, od "dvacky" žiadna nuda nehrozí (!), výzor nakazených smelo porovnateľný s pohľadom vašej svokry po 4 hodinovej bitve so šminkami pred zrkadlom, záver zas prináša satisfakciu v realite, napriek nepriaznivému osudu, nádej umiera posledná. Viac ako slušný "film" - 75% (14.09.2016)

Jako kombinace World War Z a Snowpiercera se to opravdu dá popsat nejlíp - s tím že úplné pitomosti prvého to naštěstí nedosahuje, a na nápaditost, originalitu a hlavně inteligentní přesah druhého se to nechytá samozřejmě už vůbec. Prostě slušně zpracovaná žánrovka o sprintujících ohnilácích v méně okoukaném prostředí, které ji vytahuje nad průměr. 7/10 (27.09.2020)

A máme zde historicky první finále soutěže ,,Co bude větší píčovina"! Z filmů, vilně se povalujících po ploše a chytajících lelky, prach a filcky od složky s krycím názvem P-rn- jsem si dovolil nominovat následující hity, které delší čas prokrastinuji: Hladový gejs - Mocinkygej, díl druhý (síla vzorů) a Vlak do Buzanu Pusanu. Pročpak že jsem po nich nesáhl ihned po zakoupení, ptáte se? Mám své důvody, mám. Zhůvěřilostí o blbečce či blbečkovi, co ve svém pubescentním zápalu a ukrutné neschopnosti zachraňují svět mám již tak trošku plné klektáky, a vlaky nesnáším, jsou pro pitomce. Ovšem vše krásné musí jednou skončit a dnes skončilo i období blažené nevědomosti. Už jsem to viděl. Ajvaj ajvaj. Tak tedy: V prvním kole se proti sobě staví Kaknis, vyzbrojená lukem, šípem, kozama, stále odulejší tlamou a tou svou silou vzdoru, oproti ní se s výrazem čerstvě penetrovaného štěněte do ringu šteluje devítiletá So-ja Kim, vlastnící jen plachý pohled ve svých očkách mongoloidní laně. Gong, obecenstvo ztichlo, samou nervozitou si hryže prsty až u samé prdele. Zbytečně, protože hrdinka z filmů o Hrách vo život se sama poutá do morálních dilemat a malé děcko, taková ta tabula rasa, v klidu vítězí kontumačně. Nevadí, snad se situace vystříbří v mači následujícím. Pýta kontra EE-septik Kim. Očekává se hladký průběh, hebkomodrý klaďas (byť tedy těžce retardovaný) zajisté smete pouhým pohledem záporníka z nejzápornějších, takového, co kolem krku nosí provaz z pupečních šňůr, osázený sušenými bulvičkami albínských novorozenců. A ejhle. Pýta nám zmatečně bloudí po bojišti, našlapuje do provazů, pláče a z levé trencle vypouští nažloutlou tekutinu. EE-Kim, který díky tomu již ví, kde soupeř ponáší nádobíčko, jej v poklidu a férově zezadu poltí požárnickou sekerou. No nebudeme to natahovat - takto končí prakticky každý souboj, a to i tehdy, když proti sobě vystrčím (jindy vcelku schopnou) Můrovou a toho posledního, nejpomalejšího zombíčka s vylámaným chrupem a ujetými chodidly. Je to tristní. Buď stárnu a mé povadající libido již nedokáže reagovat na rozpuklé cecky Lawrencový, jak by mělo, nebo se to celé zvrátilo v naprosto slaboduchou zábavu pro lobotomizované.... jistě to první, nebudu si fandit. Zato korejská reklama na prostředek veřejné popravy vysloveně nadchla. A to jsem se toho bál setsakra více, než oproti hodnocenému výměšku. Tak tedy - tímto jsem spláchl dva komenty najednou a mějte mě rádi! (05.11.2016)

Řemeslně super, zajímavé dějové kličky v nabušeném rozjezdu i příjemně prodlužovanej závěr, který chce dát toho vlaku divákovi co nejvíc. Jen prostřední třetina spíše odpočívá (zombíci jsou najednou pomalejší a jdou utlouct pěstma, protože jinak neumíme situaci scénáristicky vyřešit). A ty asijské emoce, panečku, ty jdou opět mimo mě. Postavy jsou OK archetypálně, a všechny vztahy a jejich vyhrocené okamžiky fungují, jen ten hlavní ne. Když táta v nejvíc dramatické a rádoby srdcervoucí scéně zaflashbackoval do kýčově přesvíceného narození dcerky, kterou celý film na cestě vlakem do Pusanu chrání, bylo to jediný krát co mě film nahlas rozesmál. Což určitě neměl v plánu. (14.04.2020)