Spojenci

Kdyby nebylo plastikovýho Brada Pitta a některých vysloveně hollywoodských scén, kde se například pár bez skrupulí pomiluje uprostřed písečné bouře v Maroku a následně Marion Cotillard porodí během náletu na Londýn, tak bych z filmu byl vysloveně nadšený. Dlouho jsem se totiž nesetkal s lepší válečnou atmosférou, jako u tohoto filmu, čemuž se teda popravdě nelze ani moc divit. Robert Zemeckis je velký režisér a kvalitní atmosféry má vysloveně v malíčku. Závěr filmu je také vysloveně za jedničku s hvězdičkou, ale Angelina Jolie by se mnou podobné nadšení asi nesdílela... (09.03.2017)

Taxe se nám Robert Zeměpis rozhodl po letech opět tak trochu Vykasat Blanku a pod sukní ji nasnímal veskrze nevzrušujícího, průměrného a sterilního bobra, který je však na druhé straně docela esteticky snesitelný, méně otravný než tolik homopřeceňovaný cajdákoidní originál a hlavně neuráží svou kýčovitou pičiditou, jakou Bobík s gustem předvádí posledních 14 let. Prostě takové suché, řemeslně dokonalé prázdné nic, po jehož skončení máte pocit, jako byste čuměli na chirurgicky perfektně vymodelované pohlaví čerstvě přeoperovaného transvestity. A tak jen pokrčíte rameny, řeknete hm a poohlédnete se po nějaké autentické rajcovní kundě. V případě, že vás mé nesmírně sofistikované filmově teoretické termity dostatečně neobohatily a nevzdělaly, rozhodně si přečtěte zdejšího nejpomazanějšího bukanýra Bludmana. Přesně takhle to dopadá, když na tu operaci nemáte prachy, a tudíž vám ten „retronoár předinstancovaný“ čurák chca nechca zůstane. (08.02.2017)

U Zemeckise jsem vždy preferoval jeho poučené hry s minulostí kinematografie a se žánry (NÁVRAT DO BUDOUCNOSTI I-III, FALEŠNÁ HRA S KRÁLÍKEM ROGEREM, MUŽ NA LANĚ) před univerzálně přijímanými a oceňovanými klasikami (FORREST GUMP). SPOJENCI spadají do první zmíněné "kategorie", protože začínají tam, kde CASABLANCA končí... a po hodinové" variaci válečného melodramatu následuje obdobně poučená a přiznaná (greenovská novela, X značící smrt) obdoba retronoiru s neonoirovým vyvrcholením, přičemž obě poloviny spojuje špionážní linie (poznají, že hrajeme manžele?, hraje manželku?). Výborně odvyprávěné dílo, ve kterém je každá informace efektivně zužitkována a ve kterém je styl založený na dlouhých záběrech s nízkou hloubkou ostrosti a prací s mnohovýznamovými odrazovými plochami nemálo opojný, v očích některých sráží "efekt předistancovanosti". Je ale dán tím, že herci hrají, že hrají, tvůrce si hraje se žánry a kinematografií... a já téhle hře dám kdykoliv přednost před partičkou karet, protože SPOJENCI jsou level MOST ŠPIÓNŮ (bez společenského přesahu týkajícího se otázky řešení zahraničních vztahů, zato s vivisekcí institutu manželství, a to pronikavěji než v podobně se žánrovými klišé pracující Zemeckisově duchařině POD POVRCHEM). (01.02.2017)

Fajn, hodne fajn, bavilo ma to, ale čakal som aj tak trošku viac od Zemeckisa. Miestami mi to prišlo dosť rozťahané, hlavne v úvode, postavy až tak moc nezaujali a akcia tiež moc toho neponúkla, kedže to akčný film ani nieje, za to keď sa poriadne rozbehne príbeh, konečne film naberá na obrátkach a dostaneme skutočne pútavé finále. 80% - 4* (02.04.2017)

Od té doby, co Zemeckisovi vyrvali producenti z rukou animátorské studio, protože ztratil zbytky tvůrčí soudnosti a byl odhodlaný dělat ošklivé CGI nezáměrně strašidelné horory až do konce věků, se teda vrátil k hraným filmům. Ale je jasný, že mu jde dál jen o samoúčelné trikové hříčky bez zájmu o vyprávění příběhu nebo i vytvoření zajímavé estetiky. Když se setká s námtem, co mu padne, jde se protrpět k příjemné exhibici (Muž na laně), ale jinak smůla. Unudění herci před kamerou v nudném prostředí něco odříkávají, aby mohla být na pozadí neviditelná dokreslovačka. Gratuluju, jen mě nebuďte. (15.02.2017)