Neviditelný

Napínavá variace na příběh H.G.Wellse, kde je místo doktora vařícího lektvary vynálezce, co se zabývá optikou. Mossová sice není kráska, ale má charisma a svým přesvědčivým výkonem táhne celý film. Když je příběh příliš předvídatelný, vytasí se režisér s překvapením. I když je snímek místy pomalejší, po většinu času si drží napětí. Tedy, ta psí miska mi fakt dala! Řežba v nemocniční chodbě je rychlá a výživná, na rudé fontány z podříznutých hrdel rovněž dojde. Přesto je příběh postaven především na psychickém a očekávaném násilí. Konec potěšil. Neviditelný se mi líbil a byl jsem jedním z pěti spokojených diváků v kině. Jak se zdá, snímek není pro každého... (06.03.2020)

Ak by ma Neviditeľný na konci prekvapil nejakým skutočným zvratom, so štyrmi hviezdami by som určite neváhal. Takto ide o old school záležitosť, čo sa ale týka aj oných zvratov, vrátane toho záverečného, kedy sa všetko uzavrie. Ide určite o chvályhodný projekt a omnoho sympatickejší, než väčšina hororových jednohubiek dneška, len po temných a atmosféricky pomalých dvoch tretinách nás čaká už iba obligátny akčný dojazd, kde sa to začne hemžiť až príliš veľa mŕtvolami. Všimol som si, že Neviditeľný sa začína za morom implicitne čítať ako odozva na metoo, prečo nie, išlo by o chytrý a skutočne skrytý význam, pričom v súčasnej dobe sme skôr zvyknutí na prvoplánové feministické posostvá typu Charlieho anjelov, kde už vlastne potom ani niet nad čím premýšľať. 70% (05.03.2020)

Je to trochu pridlhe, triky obcas tahaju za oci a prechody medzi ambicioznym psychologickym a efektnym brakovym hororom nie su uplne vyladene. To vsak zachranje niekolko posobivych scen a najma paradna Elizabeth Moss. Ako Noci s neviditelnym nepriatelom to vsak funguje dobre. Klasika z toho nebude, no jednorazovo dobre pobavi. 7/10 (07.03.2020)

Sleeping with the Invisible Enemy. Whannell má za ty léta kooperace s Wanem budování napětí v malíčku a tady akorát při zachovaných postupech vyměnil nadpřirozenou entitu za výkřik moderní technologie. V okamžiku, kdy se to překlopí do béčkového stylu Verhoevenova Hollow Mana, si člověk uvědomí, jak by sestřihání jakkoliv funkční první „duchařsko-stalkingové“ části přispělo k celkovému zhutnění, protože ty dvě hodiny jsou v rámci typu nabízeného produktu zkrátka moc. Obsazení Elizabeth Moss, která si postupně prošla fázemi: nahrbený uzlík nervů, uzlík nervů v kýblu a sebevědomá paní Pomsta, je tady všeobecným zdrojem údivu. Někoho takového že by si vybral prachatý vynálezce? A napadlo vás, že třeba dobře vaří..? (08.04.2020)

Přiznám se, že samotné sledování mě kdovíjak nebavilo. Více než dvouhodinová stopáž je v tomhle případě celkem úmorná a nikým nezpochybňované nelogičnosti jsou taky otravné. Jenže ze zpětného pohledu má ten film celou řadu kvalit. Předně Elisabeth Moss, která patří mezi současnou špičku nejen chytrým výběrem rolí, ale i suverénní přirozeností při prezentaci zcela obyčejných žen, kterým se dějí divné věci. Dále je třeba ocenit, že jakkoli výsledkem mohl být rutinní béčkový horor, laciných lekaček je pomálu a budování atmosféry si vystačí s chytrou kamerou, efektně využívající neviditelnosti titulního záporáka. S tím souvisí i pár akčních scén, pečlivě choreograficky naaranžovaných, a je třeba uznat, že z minima finančních prostředků se podařilo vyrazit opravdu maximum. No a samozřejmě nesmím opomenout ani zábavu s interpretacemi kolem ženské emancipace – vymezení se vůči kontrolujícím, mocným a bohatým mužům je málokdy tak příjemně doslovné jako zde. Technofobická linka je už jen třešničkou na dortu a je jenom škoda, že se Leigh Whannell nepustil ještě do odvážnějších rovin a nenechal dobrou půlhodinu materiálu na podlaze střižny. Pak by z mojí převažující spokojenosti zmizela pachuť rozpačitosti, která tam teď nezanedbatelně je. (01.04.2020)