Život

Standardní, efekty trošku béčková sci-fi podívaná. Záměrně píšu efekty, protože některými záběry si film hraje na Gravitaci, ale přitom je na něm hrozně vidět, jak je Gravitace někde úplně jinde, zatímco tento film se o tu kvalitu jenom pokouší. K plusu má ale suprovou partu, kde co herec, to borec. Takže tady zklamání neočekávejte. No a po příběhové stránce? Tam to snad nemůže být jasnější ne? Klasická sci-fi hororová fráze. Na začátku máte všechny a na konci...máte konec. (18.12.2017)

Moc fešná kamera evokující práci s prostorem alá Lubezki a příjemné tempo, které ale ruku v ruce s matným vyprofilováním postav a nevýrazným zjevem vesmírné potvory dělá ze Života řemeslně povedený výplod béčkové sci-fi fantazie. Napětí tu je, ale v porovnání s klaustrofobickým Scottovým Vetřelcem je to prostě miniaturní odvar hodný zapomnění... (08.12.2017)

Joaha! Takže pokud se v áčkovým režisérem áčkově natočeném filmu osazeném áčkovými herci přes hodinu unyle nerozebírají s vyšinutou plechovou hubou při cestě na Jupiter nejpalčivější filozoficko metafyzická dilemata tlučhubovského kokotizmu jako například „Kolik stojí deset hrušek, když jedna stojí v širém poli“, prohlásí jej zdejší Klubík patologicky hloubavých umaštěných paniců s patentem na kategorizaci filmů automaticky za béčko a unisono mu okázale kurví rejtynk. A samosebou vše, v čem se objeví frustrovaný kosmonaut v raketce, je jen vykrádačkou Vesmírné prudy 2001 nebo Vetřelce. Ale já vám poradím, hošššy. Začněte tím, že si koupíte šampón proti lupům, deodorant, hadry z jiného obchodu než Maminčin hipster a pečlivě si vymačkáte všechny jebáky na obličeji a krku. Poté konečně ve třiceti opusťte svůj zatuchlý pokojíček s Mekbukvicí, plakátky kapitána Homokokota, Super a Spájdrgeje, stylově prokládanými wykydpedicky vyčerpávajícími výbory z díla Kierkegaarda a Schopenhauera, a společensky se uplatněte v některém z mnohých skvělých zaměstnání, adekvátních vašemu dokokotorátu z FFUK. Třeba u Mekdonalda, v Tesku nebo jako prodejce multilevlu. Garantuji vám, že po takovéto odvážné resocializaci si záhy i najdete kluka, zašukáte, uvolníte přetlaky, okolí vás začne znatelně méně považovat za škaredého nesnesitelného egoistického pičuse a poznáte, že Život nemusí být jen nabubřelé honění nevyvinutých šulínků, ale i čiré odreagování a zábava. Skvělá náplast na posledního přežvaněného Vetřelce! Žádné ubíjející androidí kreacionistické filipiky, žádné unylé hodinové cestování na planetu Smrtící nuda, jen pěkně od startu odsejpající a krásně udělaný souboj porážkové posádky s vychcaným, agresivním a nekompromisně lidožravým ufonským humusákem. (04.06.2017)

Je to tak týden nazpátek před premiérou filmu kdy se objevila teorie,že jde o prequel k Spider-Manovi a pojednává o slavném černém slizu Venomovi. Nic z toho ve filmu není ale by to asi zajímavější než cokoliv v tomhle filmu. Abych to upřesnil ten film není nezajímavý. Ale hrozně máte ukázkami. Ukázky slibovali inteligentnější a více přemýšlející sci-fi. A při tom film se snaží tvářit jako něco víc ale není nic víc než klasická vyvražďovačka. Prvních 15 minut je fajn kde se postupně setkáváme s posádkou, zjišťujeme jaké k k sobě mají vztahy, jak snášejí život mimo Zemi a tak. Avšak po 15 minutách začne akce která.............. hrozně skřípe a ani není moc živá. A posledních pár minut před koncem je už vyloženě neprožívající a občas i únavné. Najdou se však i světlé momenty jako obsazení, pracování s posádkou a příjemný zvratový konec po kterém byste si dali Život 2. Ale musel by se v několika případech zlepšit od svého předchůdce. PS: Ryan Reynolds je na plakátě ale jeho rozsah rozhodně není tak velký a celkově je to zrovna on kdo drží film nad vodou když se objeví. Ale je to opravdu spíše cameo. PS 2: Hned na začátku finálních titulků začne hrát skladba Spirit in the Sky která vůbec nesedí k tónu filmu. (27.03.2017)

Potkají se ve vesmíru dva Američani, dva Britové, Ruska a Japonec a hádají se, koho první sežere Calvin.. Tak by mohl začínat Espinosův vtip, v němž je nepříliš bystrý štáb na ISS konfrontován s marťanským křížencem rosolovitého Gremlina a vysokoškolsky vzdělané chobotnice. Kromě toho, že načas ukojí divácký hlad po anhilaci lidského plémě vesmírným monstrem, disponuje tato anekdota takřka černohumornou pointou, ale to nic nemění na tom, že z ní celkově čiší otřepanost. Nechat si do finále dva nejschopnější herce sice nebyl špatný nápad, ale proložit nefunkční akční závěr jejich meditováním o blížícím se konci tu žánrovou nevyhraněnost ještě více umocnilo. Netřeba připomínat, že kdyby si posádka založila občanské sdružení s názvem „Komise pro Legalizaci Integrace Teroristických Organismů a jejich RehabilitacI ve Společnosti“ (i s ohledem na zkratku by předsedkyní byla Rebecca Ferguson) a počkala by, ač to zavání extrémem, na zásilku tematických nálepek, byla by Země nyní v bezpečí.. (29.03.2017)