Stranger Things

Čtvrtá řada byla velkolepá, akční, emotivní, vizuálně až neuvěřitelně nadupaná, hudebně výborná, herecky skvělá a kdybych znala víc vychvalujících přidavnejch jmen, tak ještě mnohem více. Při scéně v Suziině domě jsem měla upřímnou dětskou radost a při scéně Eddieho (btw Eddie byl parádní postavou od hlavy až k patě, od začátku svojí linky až do konce) hrajícího Metallicu jsem si říkala, kurňa, to je fakt dobrý. Skupinu Steve/Robin/Dustin naprosto miluju a dala bych svou ledvinu za to, bejt s nima kámoška. Vtip a atmosféra osmdesátek, kostýmy, účesy, insidejoky a vývoj postav je to, co dělá Stranger Things unikátem a naprosto chápu celý ten hype kolem a podílím se na něm. Proč mám teda ze čtvrté série nejvíc smíšený pocity? Není to kvůli ničemu jinýmu, než samotnýmu ději a zápletce téhle série. Upřímně bych byla ráda, aby to touhle sérií skončilo, páč mám strach, co přinese série pátá. Nebojím se, že by nebyla pořád tak skvěle vizuálně ujetá, tak nerdovsky rozkošná a vtipná, ale bojím se, že by prostě byla utahaná, poněvadž přesně to bych řekla už i to téhle, čtvrté sérii. Navzdory vší akci mi přišla nejvíc zdlouhavá a nejvíc jsem měla tendence se nudit. Celá dějová linka s El v laboratoři mi drásala nervy, což bylo teda většinou rychle zapomenuto v důsledku následný výměny za lepší scénu. Mike a Will byli v těhle sérii smutně nevyužitý, stejně tak i Johnatan, ten si to ale aspoň se svým pizza boyem vykompenzoval občasným vtipem. Co mě dopálilo asi nejvíc byl konec, a to konkrétně Maxin osud, když už se rozhodli, že bude čtvrtou obětí, měla jí i zůstat. Nemám tohle „zázračné“ oživování postav ráda a akorát mě to pak nutí bejt naštvaná nad tím, proč teda tenhle magic oživovací trik nepoužili i na někoho jiného (jediný trochu logický vysvětlení jejího oživení je možnost využití oživený, leč nějak poznamenaný Max UpsideDownem do další série, ale to uvidíme za pár let). Finální celkové shledání mi přišlo hrozně rychlý s paradoxně málo emocema s plno otázkama kolem. A zamést nakonec takovouhle událost pod nálepku „zemětřesení“ se taky nemůže dělat do nekonečna ne?  Shrnuto podtrženo, Stranger Things jsou fenoménem na velmi vysoký úrovni a to včetně čtvrté série, která ale, dle mého, už pár much má. Doufám, že bratři Dufferovi udrží tenhle standard i v páté sérii a neskončí zamotaní v spletitých chapadlech Vecny, MindFlayera, Demogorgona nebo čehokoli jiného, co si na příště vymyslí. Pls dejte v další řadě Stevovi už nějakou tu lásku ať může začít pracovat na těch 6ti prccích. (01.07.2022)

Po čtyřech dnech nepřetržitého sledování výukových materiálů ke zkoušce z analýzy dat a modelů v rychlosti 1,75 bych si nejspíš užila i snímek Mega žralok vs. obří chobotnice, a tak není divu, že jsem s otevřenou náručí přivítala dnešní premiéru téhle dlouho očekávané série. První díl, takže spíš připomínka postav a jejich aktuálního stavu, který bych nazvala jako deprese ze střední školy. Je mi líto děcka, to se s váma potáhne ještě pár pěkných let, nejhůř z toho vychází El, ale je nám všem jasný, že pomsta bude sladká. Herci dětský části za tu pauzu docela povytáhli a pomalu nevidím rozdíl mezi středoškolákama, vysokoškolákama a Winonou Ryder, která snad mládne. Nové postavy vypadají slibně a v minulé sérii jsem si oblíbila Ericu ("can't spell America without Erica" lives in my mind rent free) Suzie i Robin a vypadá to, že prostor budou mít i v téhle, na což se těším. Trošičku se bojím, aby duchařská tématika měla co nabídnout a děj odsejpal tak, jako jsme zvyklí z předchozích řad. I přestože analýzu dat a modelů bohužel zatím nijak extra neovládám, můžu říct, že pravděpodobnost toho, že bingnu všechny vydaný díly ještě dneska je rozhodně vyšší, než pravděpodobnost připsání těch proklatých osmi kreditů po úterní zkoušce. (27.05.2022)