Stranger Things

Doma jsme tento seriál vysloveně slupli jako malinu. Stranger Things má v sobě totiž to nejlepší, co jsem měl rád na starých akčních / dobrodružných / hororových filmech z osmdesátých let, na které jsem koukal v devadesátých letech. Mystično, strach, dětské hrdiny a k tomu všemu úžasná hudba ze série synthwave vlny současnosti. Pokud má někdo blízko ke klasickým filmovým dobrodružstvím z let minulých, tak neváhejte. Tohle se ve vaší hlavě určitě jen tak neztratí. Stranger Things je stylovka a já doufám, že neskončí u první série. (27.08.2016)

1. série: Ještě po čtvrtém díle jsem považoval Stranger Things za přehajpovaný seriál z kategorie „dodívám se jen s Boží pomocí“. Jenže pak se ve mně něco záhadně zlomilo, postupně jsem šel do kolen a dobrovolně utopil svoji hrdost v paralelních dimenzích a osmdesátkovém klišé. El je pak nejlepší sci-fi seriálová postava, jakou Heroes nikdy neměli. K dobru si připočítejte mocný soundtrack. (19.08.2016)

Když To potkalo Poltergeista a urputně se snažili jít rovnou na Věc. Od kýčovitě debilního Super 8 tu podobné retro nebylo a je moc milé, že tvůrci dali tentokrát šanci předvést se před kamerou i ozářeným dětem s genetickými deformacemi. Sehnat do kupy takovou partičku malých mutantů, to určitě dalo zabrat a musím říct, že skoro všechny ty příšerky hrály přirozeně a jako o život, tíseň a občasný strach předstíraly věrohodně, asi proto, že se celé natáčení opravdu bály, aby jim Winona v nestřeženém okamžiku náhodou nevykostila šrajtofle. Ta hbitá čorkařka si jako jediná celou dobu patrně myslela, že ji konečně angažovali do Šejxpíra, tudíž je přirozená asi jako Tříska v Terminátorovi, a místy způsobuje divákovi až svědivou vyrážku. Pravdou je, že to má pár roztomile nostalgických hororových momentů, ty jsou však z větší části vyvatěny otravným infantilním čurákováním pizizubých, pydlookých a jinak znetvořených dětí, které jsou navíc mnohdy obludnější než to interdimenzionální monstrum s kousací hlavou, co se tam občas sporadicky mihne. Takže se jedná jen o retroparazitující, sterilní a anemickou kokotinku, byť hezky natočenou a až na tu chmatavou Řidičku výborně zahranou, jež si klade za cíl vybubat pár citlivých bukanýrů a kojících matek, aby tu pak z toho udělali málem nejlepší seroš evrmejd. A to je opravdu až příliš přehřáté a laktačně hysterické. (03.08.2016)

Stroj času na čisté retro-blaho. Všechny inspirační zdroje byly vyjmenovány, všechny nostalgické slzy uroněny. Co v mých očích drží tachometr daleko za stovkou i v druhé polovině, kdy je obživlá deskovka v plném proudu a definitivně ze sebe setřese všechen nádech tajemna, je dětský casting z říše za zrcadlem. Millie Bobby Brown uhraje očima věci, za které se o dekádu starším herečkám vozí pozlacené sošky v náklaďácích a šišlavý kudrnáč Dustin je prototypem generačního hláškaře pro dalších pár let. Po osmnácti letech jsem dostal adaptaci Half Life, aniž bych to dopředu tušil. A teď jdu dočíst Kingovo To, ať mám popkulturní kombo bez kompromisu. (14.09.2016)

Jakožto hororový expert si právě sypu hlavu popelem, jelikož jsem se nechal zmást zdejším zcela nepřesným žánrovým zařazením. Kdybych od počátku věděl, že Stranger Things není hororem, nýbrž obyčejnou romantickou mysteriozní sci-fi taškařicí, která je ke všemu obohacena o komediální prvky, tak bych se danému seriálu vyhnul obloukem. Přecenil jsem kvality bratrů Dufferů, kteří po výborném komorním hororu Hidden vytvořili multižánrový paskvil, který nemá s hororem pranic společného. Stranger Things však neobstojí ani jako nehororový seriál. Čím vlastně by chtěl běžného diváka oslovit? Neskutečným hereckým přehráváním Winony Ryder, kterou by u talentových zkoušek za podobný výkon vyrazili ze dveří? Nesympatickými dětmi, které bez přestání otravně žvatlají o superhrdinech? Nebo snad středoškolskou romancí, která se jako nudle táhne přes půlku stopáže epizody? Stranger Things bych s klidným svědomím pustil leda tak dvanáctiletým holkám, pro které byl také seriál zřejmě určen. Nedovedu si představit, že by tvůrci cílili i na dospělého diváka, či snad dokonce fanouška hororu. Jedna hvězda za Jefferson Airplane z úvodního dílu, díky čemuž mě tahle neatmosferická slátanina alespoň chvíli bavila. (07.09.2016)