Moonfall

Po všem, co loni dělalo béčkovou stejnožánrovku The Tomorrow War tak skvělou (vynalézavá práce s klišé, úpřimné emoce, hezká vizuální stylizace) zde není ani stopy. Emmerich zmizel v černé díře. Tohle nemůže být jeho film. Anebo si jen uvědomuje, že po 2012 už nemá co říct. Asylum scénář s áčkovým castingem. Pořád nemůžu uvěřit, že jsem viděl Patricka Wilsona a Halle Berry odříkávat ty dialogy. (03.02.2022)

[50%] Viděno v kině na Flóře v IMAX ve 2D. Jsem rád, že jsem byl v Imaxu bez 3D brýlí. Když jsem byl na Eternals tak jsem si obraz moc neužil, ale co už. Co se týče filmu tak mám neskutečně rozporuplné pocity a jeden z těch mála filmů, které prostě nevím jak zhodnotit. Emmericha mám rád; jeho destruktivní akce je vždy skvělá, miluji Den nezávislosti a i ten druhý jsem s radostí přijal. To samé můžu říct i o jeho snímku 2012. Ostatní jeho filmy zde srovnávat nebudu. Tento MOONFALL je docela nudný, divný film, kde chybí spousta výrazných prvků, ale je to tak mazaně natočené, že tu nemohu vyloženě něco kritizovat na 100% Celé mě to moc nebavilo. Začátek se rozbíhá trochu pomalejším tempem a i to snad působilo trochu vážněji, což je sice pěkná změna, ale moc mě to nevtáhlo do děje. I když velkým kladem je zde rozhodně Patrick Wilson, který mě bavil, stejně tak i John Bradley, který zde vůbec nepůsobil trapně jak jsem se z trailerů obával. Zato taková Halle Berry mě už ultra nebavila. Zde působila ultra nezajímavě, včetně jejích podprůměrných dialogů. Ostatní postavy – nutná kulisa. Tak jsem shrnul obsazení, tak dále. Téma toho, že se něco děje s měsícem mi přijde takové divné, ale když dojde na akci, tak se na ní docela hezky dívalo, ale už to nebylo ono – ten pravý náboj zde chyběl nebo už mě to přestalo bavit. Bavila mě scéna, kdy Wilson letí raketou na ten měsíc (myslím tím ten start). Finální asi půl hodina už byla totálně mimo mísu. Ta pointa co se děje s měsícem byla jasná, ale to vysvětlení co se skrývá uvnitř měsíce mi přišlo totálně debilní. Jako bylo to pěkně technicky nasnímané, ale odpůrci druhého Dne nezávislosti by měl po vidění tohoto filmu přihodit jednu hvězdu k ID2. Nějaké ty emoce atd – to tu skoro není, snad krom té linie s P. Wilsonem. Závěr urychlený, nemastný neslaný. Ani hudba mě moc nechytla. Takže, najde se tu pár obstojných destruktivních scén, které jsou spíše tvořeny v menších sekvencích, takže to na oko nepůsobí tak přehnaně, i když se tu najde kopa klasických Emmerichových vychytávek. Je to ale pouhý záblesk toho starého Emmericha. Chybí toho dost, větší sympatie k postavám, emoce, lepší příběh atd. Doufám, že se příště pustí režisér do jiného žánru, třeba akčního. Takže 3* nakonec dávám s ohledem na to, že režiséra mám rád, ale tak jako tak je tohle zbytečný film, který už víckrát neuvidím. (04.02.2022)

Hele, to je tak nebesky blbý, až je to svým způsobem krásný. Tenhle film se zpozdil tak o 60 roků a to je vlastně dobře. Připadal jsem si, že se zase dívám na nějaký vintage scifíčko z 50.let, akorát že Roland v celý nablblosti došel ještě mnohem, mnohem dál. V 50. letech, v době Zlatého věku sci-fi, tyhle kousky sekali jak Baťa cvičky, okem dnešního diváka v nich nic nedává smysl, ale stejně se u toho bavíte a připitoměle se u toho usmíváte, protože tam cítíte tu upřímnou snahu tvůrce udělat dobrý film. Asi jako ten Edward D. Wood Jr., když věšel modýlky ufounských talířků na špagátky, Roland má na rozdíl o něho technickou stránku řemesla v malíčku, ale co do sdělení jsou na tom chlapci stejně. Emmerich je prostě už žánr sám o sobě. Vidět to znova nechci, ale bylo to vinné potěšení. (02.04.2022)

Mrzí mě, že nepadlo víc národních památek a v pár chvílích trochu chyběl kontakt s lidským prvkem (ve smyslu lidstva, které je na rozdíl od jiných Emmerichových filmů skoro nepřítomné). Jinak jsem ale měl úsměv od ucha k uchu od začátku do konce, tak nádherně pitomý film jsem v tuhle chvíli asi potřeboval. (04.02.2022)