Kolo zázraků

Woody Allen musí každý rok vymyslieť ďalšiu kombináciu komplikovaných medziľudských vzťahov, aby mal čo točiť. Tentokrát pripravil zápletku, ktorá nemá čím vyraziť dych, pretože filmov o milostných trojuholníkoch tu už bolo dosť a o žiarlivosti detto. Ozvláštnením je výtvarná štylizácia päťdesiatych rokov prejavujúca sa najmä vo farbách. Dobre sa na to pozerá, kameraman si ale robí svoje a režisér zase len to svoje a do toho hrá presne tá hudba, akú v Allenovom filme čakáte. Ak by hlavnú úlohu nehrala do veci zanietená Kate, išlo by o priemer. Takto ide len o priemer v tvorbe Woodyho Allena. (01.06.2021)

Na rovinu se přiznám, že jsem tento film chtěl vidět zejména kvůli Kate Winslet, kterou mám opravdu moc rád. Rozhodně nejsem skalním fanouškem Woodyho Allena, byť jsem viděl nejeden jeho film, nicméně i tak jsem se rozhodl jít na Kolo zázraků do kina. Rovněž musím přiznat, že jsem si od tohoto snímku moc nesliboval, takže jsem nemohl být ani zklamán, leda překvapen. Ve výsledku se mi dostalo vcelku průměrného dramatu, které je sice obalené v pěkném retrohávu 50. let, a které se pyšní sympatickým hereckým obsazením, avšak na druhé straně tomu všemu podkopává nohy scénář a hlavně prazvláštně napsané postavy, ke kterým si člověk nemá šanci udělat jiný než negativní vztah. Jak už jsem říkal na začátku, Kate Winslet mám vskutku v oblibě, ale její Ginny byla asi její nejvíce iritující postava, kterou zahrála vážně dobře, a o to víc byla na pěst - slyšet stokrát za film, že má migrénu a potřebuje Aspirin, málem přivodilo migrénu mně. Vedle toho jsem očekával nějakou akci v rámci mafiánské linie a návratu ztracené dcery, ale všechno nějak na konci vyšumělo. Zkrátka film, kterému nejvíce škodí to, jak je napsaný, což počíná a končí zejména až přespříliš teatrálním ztvárněním a vedením herců, což bylo očividně chtěné, ale mnou jako divákem spíše nechtěné. (18.01.2018)

Přespříliš divadelní estráda v prďácké atmosféře New Yorku padesátých let za podpory hřejivých hudebních vypalovaček té doby, stejně jako legendárního Coney Islandu - vděčné to filmové kulisy pro bezpočet filmařů. Obsahově je to pořád na jedno brdo. Uječený příběh obyčejných lidí a jejich obyčejnýh životů plných střípků štěstí a zklamání. Winslet občas lehce kopčí Cate Blanchett a vcelku se jí to daří. Timberlake je opět charizmatem těžce na výši. Žádné (r)evoluční novinky se však nedočkáme. (04.03.2018)

Herecká exhibice Kate Winslet (která mi byla skoro až protivná), v níž jsem už nenašel v podstatě nic, co jsem měl rád na starších Allenových filmech. Zajímavých myšlenek o životě je tam jako šafránu, humor absentuje zcela (pokud vám tedy nepřijde vtipná postava kluka - žháře, který opakovaně rozdělává požáry), a o závěrečném rozuzlení nevím co si myslet. Strašně mě ten film nebavil, nedostal ze mě žádné emoce, a jeho postavy mi přišly nezajímavé a mně osobně i nesympaticky obsazené (koukat na Juno Temple mě skoro fyzicky bolí). Už mi je trapné rok co rok opakovat, že Allen má podle mě svůj tvůrčí vrchol za sebou, a v každém novém filmu se jen opakuje a recykluje, a nepřichází už s ničím, co bychom neviděli v některém z jeho předchozích filmů, ale prostě je to tak a nejde před tím zavírat oči. Člověk, který se nechce v kině jen bavit a rád zajde na něco náročnějšího, má naštěstí stále z čeho vybírat, a tuhle poslední allenovku může s klidem ignorovat, aniž by o něco přišel. Allenovi oddaní diváci si ale ke Kolu zázraků jistě cestu najdou i tentokrát, a pokud se jim bude líbit, srdečně jim to přeju. (27.12.2017)

Vzťahový príbeh nezvyčajného trojuholníka umne miešajúci melodrámu, mafiánsky príbeh, kolotočiarsku zábavu, stratené ambície. Všetko v dokonalých dobových kulisách, vynikajúcom piesňovom sprievode, s krásne otvoreným koncom a neustálym podpaľačským ohrozením. Že všetky tie kašírované atrakcie, rôzne budované vzťahy i pseudorodinné šťastie raz náhle môžu ľahnúť popolom. Na rozdiel od väčšiny ctených spolukomentátorov sa mi posledná etapa tvorby Woodyho Allena páči oveľa viac, než jeho najslávnejšie tvorivé obdobie. V ňom pomerne plocho a opakovane v komediálnej podobe trpkosladkého strihu predstavil všeobecne platné a osobným životom režiséra ovplyvnené psychoanalytické tézy. Alebo sa snažil vytvoriť pár mierne nadpriemerne rovnako tézovitých komédií, snažiacich sa vyjadrovať k všeobecnějším dobovým fenoménom. To, čo pri jeho novších dielach mnohí nazývajú únavou, senilitou a opakovaním už použitých postupov, volám ja zmúdrenou poučenosťou. (27.09.2020)