Hounds of Love

Tak mi ti šílení Australáci zase pořádně pocuchali nervovou soustavu, a to mám rád, hlavně v neděli před spaním, člověk se pak úplně začne těšit do fachy mezi lidi, místo aby byl otrávenej, že musí ráno vstávat... Kašlu na to, že psychologická rovina (obligátní 'chování postav') byla místy poněkud nevěrohodná, protože je to "jen" thriller. A z thrillerového hlediska u mne za jedna... tedy za pět. Mám takovou teorii, že jak to žhavý australský Slunce tamním euroaustralanům smaží od mala mozky v hlavách, tak v kombinaci s geny bývalých vězňů, různých desperátů a divokých Irů se tím v tamních končinách vytváří hodně zajímavá, drsná a násilnická lidská rasa. Film za pár švestek a přitom zatraceně působivý; jo, když se to holt umí... Kromě zajímavé zpomalené kamery chci vyzdvihnout i hudební složku, včetně tří geniálních a skvěle načasovaných songů - nejprve šedesátková láskyplná balada, pak sedmdesátková smutná balada a nakonec diváka totálně domelancholizují božští Joy Division... Krásně smutná hudba a pomalé pouliční záběry na poklidné předměstí, v kontrastu se scénami z vnitřku domu dvou úchylných pošahanců. >90%. (28.05.2017)

Hounds of Love pro mě byl neskutečně intenzivní zážitek a užívala jsem si každou zvrácenou vteřinu, kterou tenhle labilní pár dokázal nabídnout. K celému znepokojivému příběhu navíc hrají ty nejlepší retro pecky, které si jen umíte představit. Herecké výkony jsou taktéž na velmi dobré úrovni a přes to, že je stopáž na tento typ filmu maličko delší, udrželo si mě to opravdu až do poslední vteřiny. Je to takový ten typ hororového dramatu, který toho neukáže moc, ale tím víc hraje na divákovy nervy. Já velmi doporučuji. (01.07.2017)

Film, který se mnou slušně emočně zamával. Během jeho sledování ve mně rostla averze k postavám únosců, a ještě větší k tvůrcům filmu. Měl jsem vztek, že přivedli na svět film, který je tolik plný zla, a nechápal jsem, proč bych to měl sledovat a k čemu je takový film dobrý, uvážím-li, že takové hrozné věci se skutečně dějí i v realitě (samozřejmě si uvědomuji, že v naší cynické současnosti musí takový názor působit směšně, ale je mi to jedno). Nedokázal jsem to sledovat nezaujatě a osobně chci prostě vidět jiné příběhy. Uznávám ale, že je to skvěle zahrané a velmi napínavé (byť mi vývoj děje místy přišel hodně nepravděpodobný), a strašně mě na tom bavil ten osmdesátkový soundtrack, takže za mě nakonec 4*. (04.01.2018)

Není to až tak špatný, hodně bych chtěl pochválit autentičnost. Vypadalo to opravdu jak v reálu. Jen mi pohužel nesedly postavy, nelíbilo se mi kamerové zpracování (jakési extra zpomalené záběry - nevím proč). Nicméně konec je docela působivý a vzhledem k tomu, že čas od času ve zprávách slyšíme o magorech, kteří vězní buď svoje nebo cizí děti, věřím, že tak nějak ta situace může ve skutečnosti vypadat. Znovu si to ale nepustím, moc mě to nezaujalo, takže.45%. (04.02.2018)

Bude záležet co jste za typ diváka. Já viděl podobných filmů hromadu a tady ten aussie exploiter přec čím vyniká. Umně natočený, kvalitně zahraný (psycho on i ona), pozvolný, psychologický, vztahový a intimní, bohužel pro mě jako diváka ujeťáka ale vytrvale vynechává "v nejlepším" - tj. nečekejte explicitní záběry násilí a znásilňovaček. Pěkný voyeristický zpomalovačky, vždycky rád poslechnu "Nights in White Satin", šifra v závěru dost imbecilní, bylo pozdě a tu vypjatou konečnou půlhodinku už jsem myslel spíš na spaní. Tak... 💤 (13.05.2017)