Hounds of Love

Není to až tak špatný, hodně bych chtěl pochválit autentičnost. Vypadalo to opravdu jak v reálu. Jen mi pohužel nesedly postavy, nelíbilo se mi kamerové zpracování (jakési extra zpomalené záběry - nevím proč). Nicméně konec je docela působivý a vzhledem k tomu, že čas od času ve zprávách slyšíme o magorech, kteří vězní buď svoje nebo cizí děti, věřím, že tak nějak ta situace může ve skutečnosti vypadat. Znovu si to ale nepustím, moc mě to nezaujalo, takže.45%. (04.02.2018)

Pamatujete si tu zvědavost, než Butch se samurajským mečem otevřel dveře místnosti, v níž Maynard se Zedem zatlačovali ranní stolici pana Marselluse Wallace? Tady jsem byl rád, když „lovci lásky“ ty dveře za sebou zavřeli.. Slow burn thriller podle skutečných událostí, který se může na rozdíl od většiny žánrových kolegů vytasit několika přednostmi. Forma je znamenitě dotvářená interakcí slunné pouliční idyly a interiérového inferna, kdy dva zcela rozdílné světy od sebe odděluje jen pár palců tlustá zeď. Děj je zasazený do reálného rámce včetně charakteristiky únosců jakožto obyčejných sousedů od vedle, co se tu a tam pohádají, mají dluhy či žárlí. Uvěřitelnosti pomáhají perfektní herecké výkony ústřední trojice (Stephen Curry jako australský Ondřej Havelka představuje zlo s lidskou tváří, Emma Booth jako jeho vděčná žena přesvědčivě přepíná mezi různými emocemi a Ashleigh Cummings trpí, že to bolí i vás). A jako hořkosladké bonbónky pro milovníky splynutí hudby s obrazem se rozdávají „Nights in White Satin“ a „Atmosphere“ od Joy Division.. „Nasycení enormní náloží amerických počinů a druhotných nezáživných amatéřin? Pak existuje cesta kinematografie australské!“ Chápete..? (15.06.2017)

Tak mi ti šílení Australáci zase pořádně pocuchali nervovou soustavu, a to mám rád, hlavně v neděli před spaním, člověk se pak úplně začne těšit do fachy mezi lidi, místo aby byl otrávenej, že musí ráno vstávat... Kašlu na to, že psychologická rovina (obligátní 'chování postav') byla místy poněkud nevěrohodná, protože je to "jen" thriller. A z thrillerového hlediska u mne za jedna... tedy za pět. Mám takovou teorii, že jak to žhavý australský Slunce tamním euroaustralanům smaží od mala mozky v hlavách, tak v kombinaci s geny bývalých vězňů, různých desperátů a divokých Irů se tím v tamních končinách vytváří hodně zajímavá, drsná a násilnická lidská rasa. Film za pár švestek a přitom zatraceně působivý; jo, když se to holt umí... Kromě zajímavé zpomalené kamery chci vyzdvihnout i hudební složku, včetně tří geniálních a skvěle načasovaných songů - nejprve šedesátková láskyplná balada, pak sedmdesátková smutná balada a nakonec diváka totálně domelancholizují božští Joy Division... Krásně smutná hudba a pomalé pouliční záběry na poklidné předměstí, v kontrastu se scénami z vnitřku domu dvou úchylných pošahanců. >90%. (28.05.2017)

Film, který se mnou slušně emočně zamával. Během jeho sledování ve mně rostla averze k postavám únosců, a ještě větší k tvůrcům filmu. Měl jsem vztek, že přivedli na svět film, který je tolik plný zla, a nechápal jsem, proč bych to měl sledovat a k čemu je takový film dobrý, uvážím-li, že takové hrozné věci se skutečně dějí i v realitě (samozřejmě si uvědomuji, že v naší cynické současnosti musí takový názor působit směšně, ale je mi to jedno). Nedokázal jsem to sledovat nezaujatě a osobně chci prostě vidět jiné příběhy. Uznávám ale, že je to skvěle zahrané a velmi napínavé (byť mi vývoj děje místy přišel hodně nepravděpodobný), a strašně mě na tom bavil ten osmdesátkový soundtrack, takže za mě nakonec 4*. (04.01.2018)

Trochu utahaná, ale překvapivě zdařile natočená uchylárna o páru, který unáší mladé dívky a dělá s nimi věci, které by se standardně s lidmi dělat neměli. U mě film fungoval hlavně díky opravdu povedené audiovizuální stránce (tepající, depresivní hudba, dlouhé záběry a působivé zpomalovačky). Bohužel se tvůrcům z postav nedokázala vyždímat více. Poté by to byla opravdová pecka, na kterou se jen tak nezapomíná. (04.08.2017)