Sopka

Vidět ten film po letech je pozoruhodné už proto, že dneska podobné nevznikají. Ten příběh se sopkou ve velkoměstě je samozřejmě z hlediska jakékoli pravděpodobnosti přitažený za vlasy, ale o to působivější je hravost při nakládání s klasickými žánrovými motivy na jedné straně a funkčním rozvrhování postav na narativní mapě na straně druhé. ___ Zajímavé je už to, jak se pracuje se zdvojováním center: dva klíčové parky v první části, lávový proud a nemocnice coby dvě centra dění v druhé části - z nichž každé navíc dostane svoje vyvrcholení ve třetí části. Každá jedna důležitější postava z první části navíc dostane svůj malý příběh: nejen oba hrdinové, ale i hrdinova dcera, šéf správy metra, doktorka a její přítel, rasistický policista a černý mladík či výraznější záchranáři.  ___  Je to tak pečlivé následování osvědčených hollywoodských tradic, až to mlátí dveřmi, ale jak můžeme vidět zejména v posledních letech, tento typ řemeslné důslednosti zdaleka není samozřejmý. Je za ním spousta poctivé scenáristické, režijní i střihačské práce, která se na bezprostřední úrovni projevuje zejména ve schopnosti dlouze v dynamickém rytmu gradovat jednotlivé scény i sekvence v členitém prostoru.  ___  Bavila mě v tomto ohledu pečlivě budovaná expozice s dvěma parky, scéna s autobusem, lávou a žebříkem... či finální sbíhavá montážní sekvence hledání dcery, dceřina hledání, přípravy výbuchu, evakuace... i hrdinského mikrodramatu dvou záchranářů v podzemí, o němž se nikdo kromě nás ve fikčním světě nikdy nedozví. Současně mě zaujalo i to, jak moc film z poloviny devadesátých let napříč vyprávěním v různých podobách akcentuje protirasistické téma či pracuje se silnými ženskými hrdinkami.  ___  Vždycky jsem měl raději ROZPOUTANÉ PEKLO, ale zpětně myslím, že se SOPKOU ani tak nesoupeří, jako se coby komentáře k jedné spíše pozapomenuté, byť opakovaně znovuobjevované žánrové tradici filmů o obyčejných lidech na pozadí neobyčejných katastrof pěkně doplňují. Ano, jak jsem říkal, ten příběh je jistě praštěný, ale film samotný ne... byť mu tak půl hvězdičky přidávám s ohledem na to, jak nelítostně je odmítán spíše kvůli svému námětu a schematickým prvkům, aniž se bralo v potaz, jak s nimi naložil. (13.08.2022)

V roce 1997 vehnal osud (respektive mamonářští producenti a distributoři nakopnutí famózním Twisterem) do kin dva katastrofické filmy se sopkou v hlavní roli. Prvním bylo Rozpoutané Peklo, ve kterém hrdinný seismolog Pierce Brosnan chránil rodinu (ne svoji) v malém městě ve Skalistých horách, druhým byla Sopka - na první pohled rozmáchlý spektákl, který obdařil zdivočelou horou rovnou samotné Los Angeles a nechal hrdinného odborníka na zvládání živelných pohrom Tommy Lee Jonese chránit kromě své náctileté dcerky a cizího světlovlasého chlapečka i zmíněné město plné lidí a lidiček s vlastními problémy. Bohužel na druhý pohled divák zjistí (když možná také zaslechne, že hudbu dělal Alan Silvestri), že Pan Režisér Mick Jackson (projděte si pořádně jeho filmografii) od úvodních do závěrečných titulků tím nejbrutálnějším možným způsobem opisoval z příručky Jak Natočit Naprosto Typický Katastrofický Film - Tisíc A Jedno Klišé Ve Službách Hollywoodu. Ano, přátelé, kromě obětovavší se původně bezcitné hyeny a hromady dalších podobných záležitostí je tu dokonce i ten pitomý nesmrtelný čokl. Doprovoďte si to už tenkrát ne zrovna vydařenými triky a filmařskými fígly, očividnými daleko za obvyklým limitem se nacházejícími blbostmi jako jsou borci dávající si to na férovku dvacet čísel od konce lávového proudu, naštvaně se upamatujte, že Anne Heche je na baby, uchechtněte se v dějinných souvislostech nemístné udivené dětské poznámce o tom, jak zaprášení lidé stojící v troskách výškové budovy vypadají všichni stejně, a skončíte někde na čtyřiceti procentech, protože to absolutně nemá nápad a není se ani moc na co dívat (kromě té Anne Heche, sakra). Jenže pak si všimnete toho, jací jsou všichni ve filmu zpodobnění zástupci médií panáci nebo rovnou naprosto na pěst byvší asociálové "ale já jsem zrovna ve vysílání" a řeknete si, že to asi nebude náhoda. Pak dojde ještě na nějakou tu aktuální sociální problematiku černých chudáků proti bílým policajtům, přičemž se všechno urovná tak, aby patriotické oko multikulturního američana dojetím zaslzelo, a najednou to celé vypadá trochu jako záměr... zvlášť když si vzpomenete, jak režisér zatraceně dobře umí zpodobnit katastrofu. Jenže co naplat, dobrého pomálu, a balanc na hraně "stojí za vidění" - "ztráta času" je opravdu dramatický. Takže asi 50%. (26.03.2011)

FIlm se rozjíždí opravdu skvěle! Pozvolna, ale neustále drží a zvyšuje divákovo napětí před blížící se katastrofou aniž by to zbytečně příliš rozmělňovala nějaká unavující rodinná omáčka apod. Přesně takhle se mi to líbí, tak si správný katastrofický představuji.Výborné! ...než dojde k erupci... Potom to upadne do šedivého hollywoodské otřepané průměrnosti s dějovými a faktickými nesmysly, že jsem si nahlas říkal, zda to náhodou není úmysl, udělat z toho katastrofickou parodii. Občané si půl filmu lámou hlavu, co že jim to tam teče - jako by v životě neviděli National Geografic, podle mne by asi moc nešlo si k lávě sednout na vzdálenost klacku na buřty a přitom se u toho ani nezapotit. A hlášky typu "Zastav te to!" (...jako záchranu milionů životů řízenou explozí) ... "je tam jeden člověk!" jsou už tak ohrané až je to legrace. A spousty dalšího klíšé. Škoda, herecké obsazení je fajn. No, už je to přes 20 let od vzniku filmu, mohla by se natočit nová verze s lepšími triky.... :-) (viděl jsem: 3x) (09.01.2018)

To máte tak, když se režisérem stane člověk, který vyrostl na McGyverovi a Walkerovi, koupelnu má vytapetovanou plakáty Rolanda Emmericha, věří v Armageddon a za každou cenu chce světu dokázat, že nejen Bruce Willis nemohl hrát v Titanicu, protože by pokazil pointu a všechny zachránil. Tomík Jones tu proti chrlící se lávě chrlí jeden super nápad za druhým a prdel jakoby mu přitom strážilo samo Město Andělů... Mohlo by se zdát, že se mně to líbilo, ale nebojte. Ještě rozeznám film od rozteklého sajrajtu. (27.10.2012)

90. léta byla v hollywoodské kinematografii mimo jiné érou stupidních katastrofických "trháků", které v kině fungovaly stejně samozřejmě jako dnes filmy od Marvelu. A právě Sopka je jedním z těch nejroztomileji natvrdlých blockbusterů s vyprávěním, které by jinde neprošlo, ale ve své době a se svými finančními možnostmi představuje asi nejzábavněji natočenou snůšku klišé ever. Nostalgie jak prase... (03.03.2012)