Pán prstenů: Dvě věže

Tam, kde jsme si v jedničce mohli užívat výravné fantasy, nastupuje v dvojce "jen" výpravný válečný velkofilm. Stále ale strhující podíváná, čtyři hvězdy jen v rámci série, jinak pět jasných. HODNOCENÍ SE: A tady je to paradoxně přesně obráceně, než u jedničky. Zatímco u Společenstva prstenu je základ přidanými a rozšířenými scénami doplňován a obohacován, ve dvojce jsou tyto scény povětšinou spíše na obtíž, a to z několika důvodů. 1) Až na pár výjimek (k těm později) nepřínáší nic nového. Nerozšířují psychologii ani mytologii. Jsou to jen epizody navíc. 2) Vyprávěcí struktura Dvou veží celkově není tak elegantní a další epizodky a odskoky jen podtrhují chaotičnost a nekonzistentnost druhého dílu. 3) Z pravidla v těchto scénách dost tlučou do očí místy skutečně strašně špatné digitální efekty (na které dvojka obecně dost trpí). Dokonce i ten adorovaný Glum plandá v luftu častěji, než by bylo zdrávo. Scény navíc tak mají smysl až v případě konce, vydechnutí po bitvě u Helmova žlebu a také pár scén navíc v Osgiliathu, potýkajícícm se s náletem Nazgúla. A samozřejmě především retrospektivní scény pracující se motivem vztahu Faramira a Boromira. (18.02.2008)

Snažím se popadnout dech seč to jde a napsat něco srozumitelného... Nejčastěji pokládaná otázka ohledně filmu Petera Jacksona je úplně stejná jako u Společenstva - je film věrný předloze? Ano. Film zachytil ducha Tolkienova psaní a v mnohém předčí dramatické napětí knih. Těm, co milují knihy budou rozdíly zřejmé. Nakonec, tohle je film a ne kniha. Nejde jít do kina s přesvědčením: teď uvidím knížku. Tak to není. Výsledek je epický, úžasný, srozumitelný, překvapující, plný života a nezapomenutelný. Velice zábavný film. Dvě věže jsou temnější a odvážnější než Společenstvo a tak to má být. Stupid, fat hobbit. (10.09.2005)

„Je to ako v starých príbehoch, ktoré sme počúvali, keď sme boli deti, pán Frodo. Boli temné a plné desivých vecí. Snáď sa ani nemohli skončiť dobre. No nedalo nám to a museli sme ich počuť až do konca. Teraz už viem, prečo sa nám páčili.“ Ťažko sa v súvislosti s Tolkienovou trilógiou baviť ako o dvojke. Je to jeden obrovský epos, rozdelený na tri monumentálne časti. Rozhodne a bez debaty aj v Dvoch vežiach (zdanlivo najzbytočnejšej časti série) nájdeme množstvo magických scén (stretnutie s Bielym čarodejníkom v úchvatnom Fangorskom pralese; obrovský finálny Pochod entov; Samov motivačný záverečný preslov). Takisto akčné scény sú špičkové (nad predsa len príliš počítačovou bitkou s vrrkmi dozaista víťazí polhodinová finálna masakra v Helmovom žľabe s extra zábavným Gimlim). Nechýbajú ani vtipné momentky („počítanie mŕtvych“) a skvelé, fantastické nové postavy (Bernard Hill, Brad Dourif, Karl Urban), ktoré príbeh o Frodovi a prsteni zasadzujú do širších súvislostí. Plno mrazivých scén, pri ktorých sa tají dych ("Pozri. Tvoj kráľ bojuje sám." - "Už nie sám." alebo "Gondor volá o pomoc." - "A Rohan odpovie."). (18.10.2004)

Pro někoho může být tento prostřední díl série zároveň nejslabším, ovšem u mě to tak není. Děj je sice roztříštěný a přeskakuje sem a tam, ale oproti jedničce nabízí velice výživné bitvy. Pamatuju si, že jsem si to jako malý nahrál na video a dokola si to přetáčel právě závěrečnou bitvu, u které jsem se vždycky náramně bavil. Ovšem film samotný není jen o bitvě, vlastně do závěrečné půlhodiny jen sledujete výborně napsaný a natočený příběh, který vám přiroste k srdci. Jackson z knih vytěžil to nejlepší. Myslím, že k Pánovi prstenů není třeba nic víc dodávat, snad jen, že právem patří mezi mojí nejoblíbenější trilogii vůbec...100% (11.12.2012)

A Elbereth Gilthoniel o menel palan-diriel, le nallon sí di'nguruthos! A tiro nin, Fanuilos! Čím jsem starší, tím víc vnímám to, že jsou Dvě věže po Společenstvu trochu náraz. Více válčení, intrik, smutku a méně humoru a milých domáckých chvil. V rozšířené verzi, s násobně funkčnějším Faramirovým vývojem i střípky entské historie je konečně pravou kapitolou historie mého nejmilejšího světa i posledním nádechem před skokem do nejhlubší vody. Dokonalá satisfakce, hromada dojemné lidskosti a absolutní pochopení ducha knihy, ať se zrovna adaptuje krůček po krůčku nebo se dělají zdánlivě zásadní změny. (23.12.2004)