Jour de fête
The Big Day
Režie:
Jacques TatiScénář:
René WheelerKamera:
Jacques MercantonHudba:
Jean YatoveHrají:
Jacques Tati, Guy Decomble, Paul Frankeur, Santa Relli, Jacques Cottin, Jacques Beauvais, Robert Balpo, Roger RafalVOD (1)
Obsahy(1)
Jedna z nejvýraznějších osobností francouzské filmové komedie natočila podle vlastního scénáře osobitou komedii o pošťákovi z malé a ospalé vesničky, který je posedlý zaváděním metod amerického poštovního systému do své venkovské praxe. Tento na první pohled nepříliš složitý námět vytvořil scenáristovi, režisérovi a představiteli hlavní role J. Tatimu dostatečný prostor pro prezentaci neopakovatelného humoru, který dokonale navazuje na slavné tradice němé grotesky. Skvěle rozehraná obrazová složka filmu je v potřebných místech působivě podpořena vhodně užitým dialogem či hudbou. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (53)
Před lety to bylo mé první setkání s Jacquesem Tatim. A i když jsem film znovu viděl těsně po kraťasu Škola pošťáků, ze kterého některé scény přesně kopíruje, bavil jsem se opět dobře. Pokud neočekáváte klasickou komedii, ale spíš grotesku s občasnými jednoduchými dialogy (a monology), budete se nejspíš bavit také. ()
Nejlepší adjektivum, co se hodí k tomuhle filmu je "roztomilé". Humor, který neurazí, ale zároveň si nebere servítky (pošťák přeje slavnostně oblečenému pánovi, ať se na zábavě baví a nevšimne si, že pán nejde na ples, ale na pohřeb své maminky). Tenhle styl humoru je nám Čechům dost blízký, stačí se podívat na filmy s Burianem, Postřižiny, Rozmarné léto... ()
Jacques Tati se pred zrozenim pana Hulota rozehrival ve svem postackem grotesknim debutu, ve kterem sice jiz byl patrny jeho smysl pro kompozici a tvorbu stylove doboveho prostredi, v tomto pripade francouzske vesnicky, jeho zasadni problem ale spociva v tom, ze to neni vtipne, ani zabavne, coz je u komedie docela fatalni problem. Beru ale ohled na dobu vzniku a trochu to cele zachranuje poslednich 10 minut - Rapidité! 3/10 ()
Tatiho satira na maloměstské poměry začíná velmi vlažným uspávacím tempem. Pak se místní pošťák rozhodne pod heslem dohnat a předehnat své americké kolegy. Od té chvíle gag střídá gag. Nejhorší na. Elém filmu je to, že vedení České pošty ho vzalo vážně a v jeho duchu pravidelně zavádí novinky do provozu. ()
Než Jacques Tati napsal základní pravidla gagů Francouzské komedie, natočil tuto oslavu Francouzského venkova a němých grotesek. Jeho pošťák je neodolatelně veselou i smutnou postavičkou s kolem, brašnou a sympatickým knírkem. Celá vesnička je takový malý Kocourkov a tamější lidé svérázní. Přestože se jedná o Tatiho prvotinu, již zde zakomponoval svou averzi vůči modernímu světu a moderním trendům (amerikanismus). Na grotesku trochu rozvleklá, na čistou komedii zase málo rozvinutá podívaná, ovšem s nepřehlédnutelným půvabem. Pohodička. 70%. ()
Galerie (38)
Zajímavosti (6)
- I když bylo od začátku celkem jasné, že film nebude možné převést do barevné podoby, Tati se snažil sladit barvy domů v městečku do šeda a hněda, aby tak vznikl kontrast s přijíždějícími "barevnými" kolotočáři. (Vodnářka)
- Celý film má čtyři verze - krátký film, nebarevná dlouhá verze, barevná dlouhá verze a verze ručně dobarvovaná. (Vodnářka)
- Režisér natočil tento film podle nápadů v jeho krátkém snímku Škola pošťáků (1947). (Vodnářka)
Reklama