Útěky domů

Mrzí mě, že film se soustředí příliš na vnější napětí (podané hudbou, kamerou a expresivními hereckými výrazy, zvláště Brejchové), místo na vnitřní psychologické vyjádření postav. Proč je postava Brejchové tak strašně ambiciozní? Je postava Kanyzy skutečně pořád dětsky rozverná, nebo nedospělá, či si to vše uvědomuje a je jen jenom nezodpovědná? Všechny tyhle možnosti jsou jen naznačeny, ale žádná pořádně prokreslená. Navíc film honí zbytečně moc zajíců - divadlo, adopce, příroda, vztahy - sice by asi hlavním tématem měla být ona adopce, ale k provalení dojde až v půlce filmu a vlastně se zdá, že jako by se nic neděje. Jsou zde občas dobré dialogy a zajímavé postřehy, film má zvláštní, zasmušilou atmosféru, je fajn vidět Evalda Schorma, ale celkově pro mne poněkud nudnější průměr. (10.03.2018)

Tomáš Holý na vrcholu. Skutečně, kdyby tenhle kluk hrál dál a dál, byly by to supr role. Podle mě, by byl na úrovni herců, zvládající bravurně humor i drama. Honzík se prostě řídí svým rozumem a má velmi vyspělej a jasnej pohled na situace kolem něj. Troufám si říct, že daleko vyspělejší, než někteří komentátoři na ČSFD. Kteří se bohužel, tomuto filmu nevyhnuli. Film má skvěle se vyvíjející děj, perfektní herecké obsazení a výbornou atmosférou. Na kvalitě filmu také přidává role režiséra E.Schorma a jeho závěrečné režírování Jiřiny Jiráskové v divadelní hře. Určitě lehký humorný drama pro milovníky československých filmů. (09.02.2012)

Mám slabost pro cokoli, co vzešlo z Jirešovi imaginace. Základní situace je prostá, drama rodiny vyhrocené, ona je v páru starší a mají adoptovaného syna. Co může být náročnější? Šedivost a nezajímavost tehdejších dnů se snaží Jireš rozčeřit zajímavou profesí obou, etudkami Kopeckého a Schroma. A samozřejmě nesmí chybět klasický útěk na venkov. Prostory v pražském bytě jsou stísněné, víkendová krajina naopak naprosto uvolněná. (31.03.2013)

Tenhle týden jsem zatím měl na filmy obrovskou smůlu a viděl jednu kravinu vedle druhé, takže mě tohle sice nedokonalé, ale stejně dostatečně rozehrané drama více než potěšilo. Ty (i když dost slabé) čtyři hvězdy bych dal ale i bez výše uvedeného faktu, protože mě to celou dobu bavilo a napínalo (a to jsem na to koukal docela unavený) a vůbec jsem měl spíš pocit, že sledují rodinný film, který o sobě ví, že je rodinný film, takže se ta absence hlubší psychologie u mě dá ještě odpustit. Navíc stěžejní scény to umí podat působivě, byť ne vždy dotaženě (třeba u toho archivu - ano, já to chápu, ale proč si to uvědomil tak náhle?), ale pořád ještě spíš fungují než naopak. A taky to má nejeden skvělé napsaný dialog. Takže že mě určitě spíš spokojenost, i když jsem od Jireše viděl už lepší filmy a to i s dětskými protagonisty v hlavní roli. Jinak účast Tomáše Holého pro mě v čemkoli hned evokuje komedii i když v komedii nehraje, ale Jireš to tady naštěstí utáhl tak, že to nemělo ani ten komediální feeling a že to celou dobu zůstalo vážné, byť jsou Honzovy cesty náročné občas trochu "rozjuchaně"... Ale zase jsem si u nich vzpomněl na to, jak jsem po škole vždycky vyrážel (a sem tam i pořád vyrážím) někam na výlet. Sice jsem nikdy vyloženě neutíkala z domu a ani nehledal skutečné rodiče (bo já adoptovaný opravdu nejsem), ale přiznávám, že jsem se v tom maličko, ale opravdu jen maličko, viděl. Slabé 4* (14.01.2023)

Po "Jak vytrhnout velerybě stoličku" českí tvorcovia akoby považovali Tomáša Holého za jediné dieťa v republike určené do filmu. Tým pádom vznikali filmy ako je tento - bez nadväznosti na predchádzajúce filmy s ním a predsa tak veľmi podobné. "Jak vytrhnout velerybě stoličku" alebo "Jak dostat tatínka do polepšovny" boli filmy čarovné. Naopak "Útěky domú" sú už akoby písané podľa predpísanej konštrukcie a tak, aby sadli Tomášovi. Pri všetkej úcte k pánovi Jirešovi - nuda, okopírované motívy a herecká iskra, ktorá však nemala čo zapáliť. Jaromil Jireš nechal najlepšie diela v 60-70tych rokoch. Toto pokladám z jeho strany za počin z núdze. (01.04.2013)