Radost až do rána

Všední život obyčejných lidí v průmyslovém socialistickém Mostě. Každý je sám, ale každý si v srdci nosí svůj malý sen, který ho drží v té bídné době při životě. Každý si za tím svým malým snem jde, každý chce jednou prožít tu svou malou radost aspoň do rána. Nebo na celý život, ať to stojí, co to stojí. Fotografie doby, ale hlubší ponoření do problémů v tom nehledejte. (19.01.2011)

Příběh sám o sobě by nebyl špatnej. Dvojice naprosto odlišnejch lidí se dá dohromady, protože se chtěj vyvlíknout z toho nudnýho stereotypního života v dobách normalizace. Sice nakonec z toho vzejde takový pseudo-poučení, že je lepší držet hubu a krok, ale úplně bych ten film taky nezatracoval. Bohužel důležitý události jsou natočený tak nějak podivně zkratkovitě a značnou část z filmu zabere nekonečný kecání o blbostech. Co se týče hereckýho obsazení, tak většina herců v hlavních rolích má jinak na kontě jenom několik vedlejších roliček a je asi celkem jasný, z jakýho důvodu je nikdo neobsazoval. Prostě moc talentu nepobrali. Z těch známějších herců je tam snad akorát Somr, Krampol a Kořínková. Kořínková asi hrála mentálně postiženou, jinak si to neumim vysvětlit, Krampol hrál pořád prakticky jedno a to samý a tady nijak nenadchnul, ani to nebyl z jeho strany vyloženě průser. Zachraňuje to jenom sympaťák Josef Somr alias Kazan Neburka. Film teď má celkový hodnocení 51% a já se tady po delší době zase shodnu s hlasem většiny - hodně slaboučký 3 hvězdy. (08.12.2011)

Páralova tvorba - s jeho stejnojmennou literární předlohou film stojí a padá - se z mnoha důvodů po r. 1970 (zhruba od vydání PROFESIONÁLNÍ ŽENY) zlomila. Snaha publikovat a být čten ho přiměla k hledání kompromisu, který vyústil do postupné adorace konzumu. V RADOSTI došel v tomto směřování zřejmě nejdále. Gulášový socialismus, vrchol normalizace, je hlavním hrdinou severočeského (severozápadočeského) prostředí, v němž je žití vykupováno úmrtným (2400 Kčs ročně), preferovaným zásobováním obchodů všeho druhu a relativně vysokými platy pro horníky a lomníky (značná část hnědého uhlí se dobývá i dnes povrchově). Syžet je zaměnitelný průsečík, centrum orgií anonymní konzumistické průměrnosti, člověk-stroj, jak ho známe např. z Chaplinovy MODERNÍ DOBY nebo Čapkovy TOVÁRNY NA ABSOLUTNO. Film, který zjevně musel být natočen, neměl pod bdělým dohledem cenzury mnoho šancí na původnost a umělecké ztvárnění. Spoluzaložil také tradici uměle vypěstované tzv. severočeské literární školy, která zemřela na úbytě spolu se zánikem režimu, který si ji objednal. (22.03.2008)

Normalizované psychologické drama o zhýralých dělnících socialismu. Jak absurdně to zní, tak absurdně to vypadá. Nejlepší je Béda Jiřího Krampola, jinak nemá dohromady smysl cokoliv zmiňovat. Taky mě zklamalo, že přes tématický i herecký potenciál tento film neobsahuje prakticky žádné odhalené scény (kromě pivního mozolu Josefa Somra), které ho mohly aspoň tímto směrem "obohatit"... (23.10.2017)

Nakonec to nebylo tak špatný vzhledemm k tomu, že Páral mi nesedí. Samozřejmě jsm film rozhodně nechápal tak, jak bych ho chápat ideologicky měl, tedy jako vzpouru proti konvenci života. Celý ten povedený trojlístek se vlastně vyhýbal řádnému životu pracujících v naší společnosti. Pravda, Kazan pracoval předtím dest let u dráhy, než ho vykopla manželka, což ho vykolejilo tak dokonale, že využil nabídky kamaráda a rozjel se do Mostu. Ale co se dvěma nevyspělými dospělými ženami, které by si chtěly života jenom užívat. Krásné sny o nezávislosti a o auťáku, v němž by se dalo bydlet, dovedou nakonec Kazana k trestnému činu, který měl být pomstou na bývalé ženě... Ale nějak je to stejně koneckonců ujeté, protože se zdá, jako by autor Kazanovi a Viole fandil... Já tedy ne. (26.11.2020)