X-Men: Dark Phoenix

Asi nejhorší x-meni vůbec (a pravděpodobně i marvel). Příběh je naprosté zoufalství a téměř každá scéna i dialog nevyzní moc dobře. Jako by už celou dobu vařili z vody. Také se často tvůrci pokouší o sentimentálnost a to působí spíš směšně. Všechny nejlepší scény byly už v traileru a Magneto, který zde snad jako jediný nepůsobí jako úplný debil a také jako jediný jednal ve své naprosté přirozenosti, bohužel také film nezachránil ( všechna čest také pro Quicksilver, ale ten bohužel neměl moc prostoru). Dále Sophie Turner byla nesympatická a podle mě, tahle herečka vážně nemá na hlavní roli. Nakonec bych řekl snad jen to, že jsem rád, jelikož jsem se nerozhodl shlédnout ono ,,dílo" v kině. 10-15% (31.08.2019)

On to vlastne zas tak spatnej film neni, problem je, ze je naprsto zbytecnej, dej je nezajimavej a postavy vam jsou u prdele. Navic vyvoj pribehu je vicemene jasnej od zacatku do konce. Akce je sice fajn, trikove taky bez problemu, ale nic vylozene kulervouciho se tu nekona. No a Sophie Turner v hlavni roli je samozrejme prusvih. Ne, ze by me to nejak extra stvalo, misty jsem se sice krapet nudil, ale furt to jsou X-Meni, jen to proste bohuzel uz nema co rict a za dustojnou rozlucku se to fakt oznacit neda. Ale i tak to je o fous lepsi nez Apokalypsa. (09.09.2019)

Asi mě nikdy nepřestane fascinovat, že je možné natočit film, kde se nic neděje navzdory enormnímu snažení všech zúčastněných. (Pořád si stojím za tím, že Sophie není moc přesvědčivá herečka, ale je super vidět, že už není tak vyzáblá a že je snad třeba šťastná či šťastnější.) Jo a vlastně mám ještě potřebu vyjádřit se k hudbě, protože ačkoliv je kvalita "novodobých" x-meních filmů nijaká už od začátku, tak alespoň hudbu jsem si většinou doopravdy užila (ponejvíce od Henryho Jackmana k První třídě, drahoušek). Tady je ten Hans tak unavený, repetitivní a nevýrazný, že doufám, že si aspoň užil paycheck, ale že už tyhle práce nebude brát a nechá to třeba někomu inspirovanějšímu. (12.12.2019)

Po těch všech rumorech, přetáčkách, nepřesvědčivých ohlasech, dojmech i recenzích jsem čekal ledacos, ale víte vy co, občas je lepší, když si člověk uvědomí, že má vlastní hlavu a vlastní názor a o kvalitách filmu se přesvědčí sám. Dark Phoenix není tak osudová jako Endgame, ačkoliv de facto uzavírá ještě o dekádu delší éru, nicméně je v ní prakticky všechno správně a navzdory produkčnímu vývoji se na to skvěle kouká. Těžko říci, kde vlastně začít. Tato druhá adaptace Phoenix ságy je čtvrtý díl soft-rebootované x-menovské série a já v době fascinace trilogiemi nevěřil, že se podaří upsat znovu všechny herce a plnohodnotný čtvrtý díl vznikne. Sice v malinko jiném provedení, než bylo původně v plánu (rozdělení na dva díly by bylo naprosto zbytečné), ale dle slov herců na tom má zásluhu hlavně Simon Kinberg. Dlouholetý scénárista a producent u Foxů, ovšem také papírově nezkušený režisér - který ale dokončoval hned několik nepovedených projektů (Fantastic Four) po nezbedných tvůrcích (Brian Singer). Ve štábu nicméně oblíbený a je to znát, jelikož i z nepopulárních tváří z převážně předchozího dílu (neoblíbená Apokalypsa a nová Jean, Storm a Nightcrawler) či pouze v mých očích neoblíbených (Nicholas Hoult) dokáže vymáčknout maximum a alespoň částečně tak skrýt jejich antipatie. Zbytek vyvažuje Michael Fassbender, který zůstává i nadále v mnohém smyslu neuvěřitelný a překvapilo mě, že se vrátila i JLaw, která z nového obsazení brblala zdaleka nejvíce. O Jessice Chastain a její low cost scrullské rase (těch paralel ke Captain Marvel je tu mnohem víc, než si v předprodukci zřejmě u TSG entertainment dokázali představit) toho chci říct ze všech nejméně (-> odborný názor, stojí za prd). Zkrátka, abych to zbytečně nenatahoval do obludných rozměrů a pouštěl se do rozborů, na které jsou zde mnohem kvalifikovanější, musím vyzdvihnout jednak naprosto epickou hudbu Hanse Zimmera (zjištění až zde), která skvěle podtrhuje výborně natočené akční scény a zejména vynikající finále ve vlaku (která mě u X-menů nikdy příliš nebavila), jež mě zarazilo do sedačky. Možná mě maličko překvapilo, že tu je celkem střídmý počet známých mutantů (Olivia Munn ostrouhala), ale možná je to tak i funkčnější a kompaktnější a jsem moc rád, že jsem se mohl s mutantskou sérií v této podobě rozloučit filmem, který mne moc bavil. PS : Sophie Turner se dá přežít, přece jen je tu mnoho postav. PPS : Za adaptování eventu House of M bych obětoval mnoho. (18.06.2019)

Vzhledem k nulovým až záporným očekáváním široké veřejnosti dlouho dopředu jasná kritická i komerční prohra, která mi láme srdce tím, jak moc mi jde naproti a jak moc si s ní rozumím. Je totiž rozkročená přesně na půli cesty mezi poctou všem myslitelným předlohám a stejně tak i dosavadnímu filmovému odkazu. Dává důraz na týmovou akci, která přitom (naštěstí) postrádá naivitu klasických komiksových dobrodružství a zároveň bezostyšně poukazuje na fakt, že se víceméně opakuje Poslední vzdor, před jehož rozporuplnými dějovými zvraty několikrát pomrkne na diváka - a vydá se jiným směrem. Sophie Turner si navíc rozpolcenou Jean překvapivě uhrává a celé Phoenix sáze tak vzdává (i díky o třináct let vyspělejšímu CGI) větší hold než svého času (jakkoli ikonická) Famke Janssen. Když se navíc do děje ponoří naplno i Magneto, opět dokazující, že Fassbender je z celého osazenstva nejlépe obsazen, zapomínám i na mírně rozporuplné motivace jednotlivých charakterů a výsledné hodnocení rád podřizuji komplexnímu poselství, tak symbolicky nahrávajícímu prapůvodním myšlenkám z prvních dílů. Simon Kinberg mutantům rozumí a až nekriticky je miluje, takže občas zapomíná na diváky, kteří nemají většinu minulých dílů nakoukaných i pozpátku. Rozloučení se samostatnou podobou spravedlivých X-Men přesto dokáže zůstat pevně na zemi, jakkoli se měřítkem vypravilo až ke hvězdám. (15.06.2019)