X-Men: Dark Phoenix

Skvěle natočený a parádně ohudebněný - o tom žádná. Dokonce i herci se většinou snaží hrát. Smutný je na tom ale fakt, že nemají co. Scénář je totiž plnej klišoidních replik a okoukanejch situací (s výjimkou asi dvou), který prostě svým obsahem nemají šanci zaujmout. Celej film mi tak bylo vcelku jedno co se se Sansou stane, protože vývoj jejího charakteru mi přišel hrozně zkratkovitej a nevěrohodnej. Škoda. První X-Meni za posledních třináct let, u kterých vím, že se na ně znova nejspíš nikdy nebudu chtít podívat. (22.09.2019)

Snad v očekávání průšvihu jsem zklamán nebyl. Z Turnerové asi nikdy velká herečka nebude, i když třeba se na stará kolena vypracuje, ale potěšilo mě, že se dokázala dostat i do jiné polohy než ,,permanentně nakrknutá Sansa". Po herecké stránce je nejlepším, jaké překvapení, Michael Fassbender, který utáhl celý film sám (sólovka s Magnetem by nemusela být špatná). Zaujala mě rovněž J. Chastainová, která vskutku vypadala jak z jiné galaxie, i když měla málo prostoru, aby předvedla, jaká že to bezcitnost v ní dřímá. Akční scény povedené - již úvodní nehoda, souboj v nočním městě na téma kdo s koho či závěrečné finále. Jasně, triky vypadají laciněji, než je našinec zvyklý, takové ošuntělé a občas vykoukne nějaký neposlušný pixel, ale tragické nejsou. A pak samozřejmě rozhovory o rodině, egu, co se stalo, mělo se stát a co bude. Někomu to možná přijde jako plkání, kdo řeší něco obdobného, bude mu to připadat až nebezpečně povědomé. Osobně jsem rád, že převládá nad tím vším fantastická rovina, jelikož tu jsem na těchto comicsech vždy miloval. Chápu, že leckdo si žádá v comicsech a následných filmech hlubší ponory, filozofii, spletité příběhy, artové polibky, ale já mám zkrátka nejraději ty původní jednoduché, přímočaré a plné soubojů. Za mě spokojenost, i když jde o film, který se časem propadne do velké skupiny filmů, co jste viděli, ale už ho celý neodvyprávíte. (09.06.2019)

Vzhledem k nulovým až záporným očekáváním široké veřejnosti dlouho dopředu jasná kritická i komerční prohra, která mi láme srdce tím, jak moc mi jde naproti a jak moc si s ní rozumím. Je totiž rozkročená přesně na půli cesty mezi poctou všem myslitelným předlohám a stejně tak i dosavadnímu filmovému odkazu. Dává důraz na týmovou akci, která přitom (naštěstí) postrádá naivitu klasických komiksových dobrodružství a zároveň bezostyšně poukazuje na fakt, že se víceméně opakuje Poslední vzdor, před jehož rozporuplnými dějovými zvraty několikrát pomrkne na diváka - a vydá se jiným směrem. Sophie Turner si navíc rozpolcenou Jean překvapivě uhrává a celé Phoenix sáze tak vzdává (i díky o třináct let vyspělejšímu CGI) větší hold než svého času (jakkoli ikonická) Famke Janssen. Když se navíc do děje ponoří naplno i Magneto, opět dokazující, že Fassbender je z celého osazenstva nejlépe obsazen, zapomínám i na mírně rozporuplné motivace jednotlivých charakterů a výsledné hodnocení rád podřizuji komplexnímu poselství, tak symbolicky nahrávajícímu prapůvodním myšlenkám z prvních dílů. Simon Kinberg mutantům rozumí a až nekriticky je miluje, takže občas zapomíná na diváky, kteří nemají většinu minulých dílů nakoukaných i pozpátku. Rozloučení se samostatnou podobou spravedlivých X-Men přesto dokáže zůstat pevně na zemi, jakkoli se měřítkem vypravilo až ke hvězdám. (15.06.2019)

Spolky hysterických buzerantů a překorektnělá senzacechtivá média, pohoněné tolik moderním globálním padnikomupadni honem na čarodějnice #Gossiptoo, bez jakýchkoliv relevantních důkazů a jen na základě ziskuchtivého blábolení pár portorikánských pozornostních kurev, které dle vlastních tvrzení měly problémy se zavřením huby, a tak „proti své vůli vykonávaly orální sex“, odstřelily Brájena z pozice jednoho z nejtalentovanějších současných homorežisérů a nechaly mu procviknout snad i permici do solárka. Čímž poslaly směr prdel, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „směr Assvendžrs“ také jedinou dívatelnou seriózní homixovou sérii na světě. To tam je Zpěvákovo inventivní a logicky precizní vedení, ten tam jeho smysl pro dramatizaci a detail, Šimon se toho zhostil s neumětelstvím instalatéra, co se snaží zapojovat elektřinu, a i jako scénárista měl opět slabší chvilku Fantastické sračky na Lovu upírů. Výsledkem je plytká kolovrátková tupost ala Endgej, osazená navíc třemi nejprkennějšími, nejslizštějšími a nejvíc iritujícími neherečkami současnosti. Lórencka se svým unifikovaně zpruzeným výrazem štiplavě zapařené kundy v každé roli to měla naštěstí za pár, nicméně čumět skoro dvě hodiny do dětskou obrnou permanentně strnulého arogantního šklebu odpudivé Soustružníkovic Sofinky, netoužíte po ničem jiném, než se jí projít po xichtě v kanadách. A pak je tu ještě ta kreatura z nejodpornějších, navíc jako albín snad nejděsivější prkenná štěrbina zachycená na celuloid, peklotyčně hnusná královna obludnosti, kterou radši ani nebudu jmenovat, protože mi po tom traumatu dosud nesestoupily hrůzou zalezlé koule z břicha, na televizoru se mi znechucením sebevražedně vypálila polovina led diod, strachy oněměl levý reprák, pravý začal panicky koktat a upřímně bych z estetických důvodů mnohem raději sledoval třeba pitvu nafouklé, nahnilé a krysami ohryzané mrtvoly ženského pohlaví, kterou po měsíci vytáhli z kanalizační jímky. Brrrr. Takže chci zpátky pořádné KSmeny, a tedy Brájena. A hned! I kdyby na tom šprochu nějaké zblo pravdy bylo, nikomu to nezavdává důvod kurvit mi mé oblíbené filmy. Mnohem nezletilejší mininistranty dneska v poho píchá kdejaký flanďák, hnutí #GodToo to jednoznačně schvaluje jako bohulibé rozptýlení a kluci klidně kážou vodu dál! (03.09.2019)

Z Jean Grey se stala Dark Phoenix a ostatní X-Meni ji po dobrém nezkrotí. Mají ale proti své bývalé parťačce vůbec šanci? A co když o její nové síly stojí ještě někdo mnohem nebezpečnější? Noví X-Meni se vrací ke svým kořenům a víc než na akci se pokoušejí spoléhat na zajímavé postavy a vývoj jejich charakterů. Daří se to tak napůl, bohužel překvapivě solidně režírujícímu Simonu Kinbergovi podráží nohy mnohdy ne moc dobří herci a přespříliš uspěchaný příběh. Pár silných emotivních momentů tu ale také je a finále ve vlaku patří mezi vůbec nejlepší akce, jaké jsme kdy v X-Menech viděli. Čekal jsem to o dost horší. (06.06.2019)