Režie:
Josef PlatzScénář:
Josef PlatzKamera:
František ProcházkaHrají:
Jan Potměšil, Ilja Racek, Luděk Munzar, Iva Janžurová, Rudolf Jelínek, Jana Švandová, Miloš Nedbal, Marcel Vašinka, Jana Leichtová, Jan SkopečekVOD (1)
Obsahy(1)
Jan Potměšil a Ilja Racek v příběhu o přátelství malého Jakuba a jeho podivínského strýce Josefa. Příběh malého Jakuba (J. Potměšil), který se zastává strýčka Josefa (I. Racek), jenž v rodině svou existencí tak trochu „překáží"... Rodina při oslavě dědečkových (M. Nedbal) narozenin využije strýčkovy víry, že někde ve světě žijou mimozemšťané a ztropí si z něho s pomocí falešně vyvolané fotografie nemístný žert. Za strýčkem se totiž zřetelně objevil záhadný stín, který připomíná lidskou bytost... Strýček je zcela konsternován a klaní se neviditelným návštěvníkům. To je voda na mlýn paní (I. Janžurová) a pána domu (L. Munzar), kteří se snaží strýčka z domu vystrnadit, aby měli pokoj pro zasnoubenou dceru Janu (J. Leichtová). Plánují jeho odvoz na psychiatrické vyšetření a posléze do ústavu. Situace se ale neplánovaně zkomplikuje záhadným zmizením strýčka a Jirky... (Česká televize)
(více)Recenze (17)
Taky jsem nebyl z této televizní inscenace moc nadšený. Bylo to moc ukecané, děj taky nebyl zrovna nejzajímavější a chvílemi mi přišlo, že to některé účastníky z řad herců ani moc nebavilo. Podali jakžtakž slušné výkony, ale z daného tématu se dalo rozhodně vytěžit mnohem více. Toho strejdy mi bylo až líto… ()
Naprosto dokonalý film o útoku normálnosti na šťastného člověka. Proč si někdo myslíš, že pít kafe a žrát bábovku je lepší než mít svůj svět podkroví a dívat a poslouchat něco vzdálenějšího a hezčího než plky ženský o penězích. Naprosto skvělý Ilja Racek. Krásný film o tom, že ne všichni musí mít svět jako třenou bábovku a kredenc naproti lednici. ()
Televizi jsem prodal v roce 1975 (když tam začali vysílat nějaký východoněmecký seriál), takže tento film jsem už neměl možnost vidět v bedně a shlédnul jsem jej až nyní na webu, ale kdybych ho neviděl, tak bych o nic nepřišel. Příběh sice má hlavu a patu a nese i jisté morální poselství, ale jeho zpracování mi přišlo dosti podprůměrné. Televize má smysl jenom tehdy, když právě probíhá politický převrat. V roce 1968 jsem sledoval zprávy na vlastní TV, v roce 1989 jsem se chodil dívat na televizi ke známým a příští převrat budu, doufám, sledovat na webu, takže není třeba mít doma bednu, i když dnes se už, pravda, dělají placaté. ()
Jak se zbavit strýčka Josefa, aby se uvolnil tolik potřebný pokoj. Typická lhostejnost a neúcta ke staršímu člověku v důchodovém věku. Trochu zvláštní příběh je drobátko moralizující, byť poněkud netypickou cestou. Dělat z člověka blázna za použití jeho koníčku a zájmu o vesmír spojená steoriemi o tzv. mimozemském životu je opravdu hnus a tak je strýček potrestal stejným kalibrem. Bohužel je to celé velice těžké k uchopení a tak pro mnohé velmi nesrozumitelné. ()
Socialistický materialismus, vycházející z nedostatku výběru zboží, bytů a možnosti cestování drtí morální pohled osob- rodiny. Snílek Racek který alespoň v radiových vlnách cestuje po světě je v protikladu všedním potřebám tj. bytové potřeby, Ivo Janžurové. Kritika celé socialistické materiální společnosti. ()
Reklama