Vyšší princip

Tenhle film nám prezentovali už na základní škole, abychom věděli, jaké zvěrstvo v naší zemi pobývalo. Hlavně nás připravovali na jednu zásadní scénu, kdy třídní učitel posílá své žáky na smrt...a to tedy panejo byla síla. Ona je pokaždé kdy se na ten film znovu dívám a není se čemu divit. Líp a jednodušejc ztvárnit nacistickou sviňi totiž ani nešlo. (11.11.2009)

„Musíme prozkoumat jejich aktovky.“ Všichni v té těžké době táhli za jeden provaz, jen ruce od sazí prozradí zrádce a hloupou mstu, která neskončí jinak, než tragicky. Karikatura novinové fotografie zastřeleného říšského protektora rozdmýchá události, které pokračují návštěvou gymnázia dvěma muži v kožených kabátech a popravou tří mladých studentů těšně před maturitou. Strhující, lehce tezovité drama dodnes patří k tomu nejlepšímu, co u nás kdy vzniklo, to je bez debat!! Děkovat může především scénáři a hereckým výkonům (Lukavský, Krejča, Smolík nebo Hrušínský). Z těch nezapomenutelných okamžiků bych vypíchl ten, ve kterém Radovan Lukavský dohlíží na průběh maturit.. (19.12.2012)

Heydrichiáda u nás byla nejhorší dobou druhé světové války, dobou, kdy se charaktery definitivně lámaly. Drdova krátká povídka byla výborným mementem za ty, kteří se rozhodli nehledět na následky a neuhnout ze svých morálních zásad. Jiřímu Krejčíkovi se tento kratičký text povedlo výborně rozšířit do podoby celovečerního filmu, který má nezmenšenou sílu i po více než půl století. V neposlední řadě tu jsou vynikající herecký výkon Františka Smolíka a nenápadné režijní mistrovství Jiřího Krejčíka. Jasný klenot! (15.08.2013)

František Smolík svým brilantním výkonem dominuje sugestivnímu dramatu o morální síle člověka. Klasické dílo české literatury převedené do filmové podoby způsobem bez nejmenších pochyb důstojným, ba rovnocenným. Z věty "Die Sache ist erledigt." mrazí podobně jako z o několik let mladšího "Fsdejte se, nyc se fam nestane." 90% (26.04.2008)

Vyšší princip nemusí být nejlepším československým filmem, ale do historie je zapsaný bez nadsázky nesmrtelným písmem. Scenáristicky možná není dokonalý, herecky je místy lehce přepjatý. Ale má v sobě myšlenku, která překlenula a překlene desetiletí a hodnotu, která dodnes diváka rozechvívá. Hodnotu hluboce lidskou, vtisknutou do filmu v době, kdy tohle slovní spojení nebylo zprofanované používáním pro každou druhou průměrnou tuzemskou komedii. A právě ona upřímnost a bezelstnost vhání v samém vypointovaném závěru do očí nejednu slzu. (17.10.2010)