Reklama

Reklama

2001: Vesmírná odysea

  • Velká Británie 2001: A Space Odyssey (více)
Trailer 4

Filosofická filmová opera. Evoluce a smysl existence lidstva v několika epochách, během kterých je člověk konfrontován se zlověstným a mlčícím symbolem mimozemského života. Science-fiction film, po kterém už filmové sci-fi nikdy nebylo jako dříve, a souběžně napsaný stejnojmenný science-fiction román, po němž se sci-fi literatura navždycky změnila. Jeden z největších mýtů filmové historie a společné mistrovské dílo dvou osobností svých oborů – režiséra Stanleyho Kubricka a spisovatele Arthura C. Clarka. Neopakovatelná cesta za hranice lidské zkušenosti, za hranice prostoru a času... (AČFK)

(více)

Videa (5)

Trailer 4

Recenze (1 620)

Spiker01 

všechny recenze uživatele

Opravdu netuším, jestli je vůbec ještě třeba něco psát k tak starému filmu. Jedni 2001 : Vesmírnou Odyseu uctívají, druzí jej kvůli nudě nenávidí. Já se musel nejprve seznámit s pozdější Kubrickovou tvorbou, abych do této legendy vlítl naplno a připraven. Pravdou je, že mě film absolutně ohromil. Stanley Kubrick byl génius (ačkoli jako o každém vizionáři panují konspirační teorie), natočit něco tak technologicky dokonalého v roce 68, to mi přijde prostě neskutečné. Ačkoli se v námětu Arthur C. Clarke v mnohém netrefil, některé věci jsou z dnešního pohledu až děsivě reálné. Tvůrcům se podařilo zaujmout i o několik generací mladšího diváka, za což jim tleskám. A ta hlavní melodie, prostě geniální...95% ()

monolog 

všechny recenze uživatele

Příliš zdlouhavé a příliš nudné. Knížku jsem četl a ne že by se mi nelíbila, ale už i ona byla zdlouhavá. Nemylte se, na Clarkea nedám dopustit. Například Zpěv vzdálené Země nebo Měsíční prach, Město a hvězdy či Setkání s Rámou jsem četl jedním dechem. Ale Vesmírná odysea je v pravdě Odyseou. Straussův valčík Modrý Dunaj mám rád, ale ne když se na něj musím dívat půl hodiny s nejdříve nádhernými (a to i dnes) triky z vesmíru, který jsou však příliš ospalý a únavný po deseti minutách (a ony trvají mnohem dýl). Navíc mi přišlo, že někdo omylem zavadil o hlasitost a tak se z toho stal spíš koncert. Příběh je sice zajímavej, ale muselo by se to prostříhat aspoň na 90 minut. Takhle je to příliš zdlouhavý, některý pasáže jsou tak únavný, že u toho vydrží jenom odhodlanej divák. Mamka to po prvních 35 minutách zhodnotila slovy: "Kdo se na to může dívat?" A já s ní souhlasím. Film, kde se něco děje prvních a posledních dvacet minut z celkových 140 není nic, co bych chtěl vidět příliš často. Ale za perfektní zpracování prostředí, triků a miniatur musím ty dvě hvězdy dát. ()

Reklama

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Jestli by se měl uvést nějaký film, který předešel dobu o 50 let, ne-li o 100, pak mě napadá zejména tento. To totiž není už film, ale jak říká Spielberg, změna filmového tvaru. Jak nádherný poklad kultury vnesl Stanley do našeho života – téměř dokonalou sci-fi zachycující podivnou směs striktní detailní vědecké přesnosti a rozmáchlého mysticismus, tedy směs, jež je schopna vyvolávat v divákovi třes střídajícího strachu a úžasu, jenž je charakteristickým znakem pro přelomová díla. ()

Eodeon 

všechny recenze uživatele

(Komentář obsahuje mou interpretaci filmu a není proto určený pro ty, kteří ho doposud neviděli) Před miliony let žili ubozí primitivní předkové lidí jako opicím podobné stvůry na bohem zapomenutém světě v pustinách, plných rozeklaných skal a všudypřítomného ticha, připomínající cizí vesmírné světy. Živořili, vymírali, jejich záhubě nešlo vzdorovat. V té době byl do tváře země vražen klín v podobě dokonale přesného černého monolitu, jež pohltil veškeré světlo a zrdcadlil v sobě černotu vesmíru, z něhož vzešel. Co ale znamenaly jeho bezchybně symetrické křivky? Co značila dokonalost temného kvádrovitého tělesa? Byl to snad výsměch přírodě? Nic podobného nemohlo vzniknout přirozenou cestou. Muselo to být vyrobeno. A tento monolit jakoby pohrdal přírodou, jakoby říkal je že něčím víc, že je dokonalý. Pro ubohé opičí tvory, spoutané přírodními zákony, to byla ta nejúžasnější věc co kdy spatřili. Ale onen úžas s sebou nesl i strach a obavy. Obavy, co je vlastně účelem tohoto předmětu? Co přinese člověku? Co způsobí pouhý dotek s dokonalostí? Ale troufalá zvířata se dotknout odvážila. A tam na "úsvitu lidstva" se předkové dnešních lidí prvně chápou kosti a prvně používají něco jako nástroj. Ironicky aby posloužil jako smrtící zbraň. A stejně jako kost vržená do vzduchu je i po milionech let vesmírný koráb, plující po orbitu Země, symbolikou cizího parazitického tělesa, jež je vysláno kam nepatří. V tomto případě do hlubin temného a neznámého vesmíru. Toto byla má interpretace úvodní scény nejgeniálnějšího díla vůbec. V roce 1968 natočil 2001: A Space Odyssey režisér Stanley Kubrick ve spolupráci s autorem knižní předlohy (mimořádně vydané až po uvedení filmu - jedná se tedy spíše o románový přepis) Arthurem Charlesem Clarkem. Dal tak vzniknout nezapomenutelnému filmu, který se navěky zapsal do dějin filmové tvorby a do myslí filmových diváků mnoha generací. Kubrick nikdy nevysvětloval motivy svých filmů, chtěl, aby si lidé udělali vlastní náhled. Jeho 2001: A Space Odyssey je spíše filozofickým opusem nežli science-fiction. Jeho chápání je vymezeno geniálně zvolenými a ztvárněnými vizuálními kreacemi spolu s hudebním doprovodem a funguje spíše na podvědomé úrovni. Sic se to tedy na povrchu nemusí zdát, film má svou logiku a vlastní realitu, která se pomalu na podvědomé úrovni vykresluje a díky symbolům dává nahlédnout na útržky obrazu. Film navozuje unikátní atmosféru, které se cokoliv, co jsem viděl, nemůže rovnat. Je mystickou sondou do podstaty samotné lidské rasy a tedy do temnot duše nás všech. Ve dvou hodinách a devatenácti minutách se před námi rozprostírá sled vizuálních a hudebních kreací a dialogy tvoří z tohoto času pouze malý zlomek. Na nich ale tento film založený není. Film vypráví každým svým záběrem, hovoří každým motivem na filmovém plátně a vše rozuzlívá jedinečný styl, filmu vetknutý. Jako první bych rád pochválil vizuální efekty, které se svou věrohodností snadno vyrovnají množství dnešních sci-fi. Za speciální efekty obdržel jejich tvůrce Douglas Trumbull Oskara, zcela nepochopitelně jediného, kterým kdy byl oceněn film Stanleyho Kubricka. Další z nesmírných předností je hudební doprovod. Snad u žádného jiného filmu jsem neslyšel lépe zvolenou a provedenou hudbu, která mistrně doplňuje a rozvijí každý moment. Použití Straussova valčíku "Na krásném modrém Dunaji" (The Blue Danube) se může zdát k beztížnému tanci hvězdných korábů na první pohled nevhodné. Už na ten druhý je však jasné, že je geniální. Nedovedu si při vzpomínce na tuto chvíli vybavit kolosálnější či snad monumentálnější scénu. Byl jsem tak nadšený a přitom zbavený veškerých slov. Chtěl jsem vstát a ze všech sil začít tleskat, ale nemohl jsem si nechat ujít jedinou milisekundu. Naprosto neodmyslitelný je ústřední majestátní motiv "Also Sprach Zarathustra" (Tak pravil Zarathustra). Vzpomenout musím i obavy vzbuzující "Adventures" a při skladbě "Requiem For Soprano/Jupiter And Beyond" tuhne krev v žilách. Nádherná je i "Lux Aeterna", nepoužívám ten výraz často, ale to je přímo archytepální. V době filmu 2001: Space odyssey už není lidstvo tlupou primitivních opic. Je silnou, hrdou a pyšnou civilizací, která se chystá demonstrovat před celým vesmírem svou moc a sílu a vysílá proto výpravu lodi Discovery k planetě Jupiter. Discovery je chloubou lidí, jejich posledním technickým zázrakem a na své palubě nese tu nejlepší posádku. Řídí ji jiný technologický zázrak, palubní počítač, jehož inteligence dalece přesahuje tu lidskou, jménem HAL 9000. Důvod výpravy Discovery je však jiný než se zdá. Nedavno byl pod povrchem Měsíce objeven černý monolitický útvar, který zcela jistě není dílem člověka. Jediným vodítkem k jeho existenci je signál nebývalé síly, který po svém odkrytí a na dlouhé věky prvním vystavení slunečním paprskům vyslal k planetě Jupiter. Proto se lidstvo rozhodlo vyslat své nejlepší plavidlo za hranice vlastního poznání. Discovery tedy vstoupila do neznámých vod a na její palubě se začaly odehrávat zdánlivě logicky nevysvětlitelné události. Palubní počítač HAL, jednající z pohnutek, které lidé nemohou pochopit, začal zabíjet lidskou posádku. Činil, jakoby chtěl za každou cenu zabránit střetnutí lidí s něčím, pro co nejsou doposud připraveni. Rozpoutal tedy boj o život mezi lidským vědomím a ďábelsky bezchybnou umělou inteligencí. Byl však zastaven a zničen jediným přeživším členem mise a jejím velitelem Davem Bowmanem (Keir Dullea). Už je ale pozdě. Děsivé rozptýlené hlasy, pějící v pozadí, dávají tušit příletu k dalšímu temnému monolitu, bezvládně prolétajícímu kolem bouřlivých mračen planety Jupiter. Lidstvo dosáhlo dalšího triumfu, snad největšího, ale co to pro něj vlastně znamená? Dave, který právě vyváznul z nepochopitelného boje o život se strojem, je rozhodnut dozvědět se vše. Nechává se tedy strhnout na bizarní cestu absolutního poznání. Už jsem se zmínil o genialitě hudby, ale snad ještě dokonalejší je ve filmu použití ticha, kterému Kubrick vládne s bezchybnou virtuozitou. Na místě, kde jindy bývá lidský křik a burácející hromy orchestru je zde zvoleno naprosté mrazivé ticho, které provází celou závěrečnou scénou "poznání", která je ve své podstatě gradací filmu. Absence hudby působí na mysl člověka větším dojmem úzkosti a bezmoci, než by zmohl jakýkoliv motiv. Co nám ale film ve své závěrečné scéně říká? Na to existuje nekonečné množství interpretací a každý člověk při každém novém zhlédnutí poznává novou. Co cítí astronaout vystaven moci a vědomostem daleko předčícím jeho chápání? A především, co vidí? Chce snad Stanley Kubrick říci, že ono mocné hrdé lidstvo se v porovnání s pamětí celého vesmíru liší od oněch ubohých barbarských opic jen nepatrně? Že přese všechno co jsme dokázali jsme stále zvířaty? Kdyby existovala stupnice evolučního vývoje a pravěcí lidé by byli na stupni jedna a dnešní doba vesmírných letů figurovala dejmetomu na stupni pět. A tento muž uzřel kam až ta stupnice sahá a nesahá jen k deseti, ani ke stu, ba ani k milionu... . Co David Bowman zažívá, když o sobě samém poznává absolutní pravdu? A může vůbec s tímto vědomím dál existovat? Na tyto otázky pro nás není odpověď. Snad za miliardy let v době "soumraku lidstva" někteří z nás pochopí poselství nadčasového filmu, který se ve své podstatě blíží příslovečné dokonalosti, o níž vypráví. () (méně) (více)

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Hned úvodní znělku, pro někoho hodně mystickou a navždy spojenou s tímto filmem, mám poněkud zničenou díky České sodě (místo majestátného nástupu vyhlížím Čtvrtníčka se zprávami o zatčení Zákopčaníka…), takže se asi jako jediný začínám na začátku filmu smát. Pak následuje nanejvýš iritující pasáž s opicemi (kde mě smích přejde), která naštěstí po cca 15 minutách končí. Pak ovšem, jako kdyby to na mě lišák Stanley schválně ušil, začne hrát moje milovaná skladba Na krásném modrém Dunaji, já samozřejmě roztaju a dostanu dobrou náladu. Klasická sci-fi pasáž není špatná, dokonce diváka čeká i dobrý vtip v podobě návodu na užívání záchodků s nulovou gravitací, trocha napětí a…násilné přerušení, které zničí vše dosud budované. Potom následuje pokračování, pro mě (na chvíli) nejlepší část filmu, kde řádí můj oblíbenec Hal 9000 a toho je opravdu radost sledovat (škoda, že velmi krátce). Pak se ale režisér (nejspíš dostal hlad nebo co) rozhodl udělat si smaženici, jenže místo třeba žampionů, nebo hříbků použil poněkud jiný druh houbiček. Nevidím totiž nejmenší smysl ukájet se nad několika minutovou nesnesitelně dlouhou, otravnou a nudnou prohlídkou nekonečného spektra barev. A konec (jako většina filmu) je opět nejasný a neuspokojivý…a pak se dozvídám, že kniha to prý v rámci možnosti docela dobře osvětlovala a stejně tak dokonce i Kubrick, dokud některé scény nevystříhal (proč a za co?!); a toto zbytečné zamlčování/upírání některých informací a vodítek divákovi ve snaze udělat snímek tajemnější, magičtější a publiku výkladově otevřenější (?), mu prostě neodpustím. A nebýt mé sebedestruktivní úchylky filmy téměř zásadně sledovat až do konce, nepřetáčet nezajímavé pasáže či si nezvyšovat rychlost projekce, Vesmírnou odyseu bych měl problémy dodívat, jak jsem se chvílemi až k uzoufání nudil. Takže kritéria převratnosti, pokrokovosti a inovace mi jsou v tomto případě dost putna. Pro mě jednoznačně nejslabší Kubrickův film, který hodnotím pouhými 2*. ()

Galerie (326)

Zajímavosti (242)

  • Vo vesmírnej lodi Discovery One môžeme vidieť rotujúcu centrifúgu, ktorá má vytvárať „umelú gravitáciu“. Priemer centrifúgy je však príliš malý. Odstredivá sila pôsobiaca na nohy stojaceho človeka by bola omnoho vyššia než tá, ktorá by pôsobila na jeho hlavu. Tento rozdiel by bol ešte väčší, keď astronauti lezú po rebríku smerom k dverám v strede, kde by bola „gravitácia“ prakticky nulová. (ČSFD)
  • Režisér Stanley Kubrick si dokázal opravdu pohrát i s těmi nejmenšími detaily. Příkladem je fakt, že se malá holčička nedivá přímo na kameru při videohovoru. Režisér si už tehdy uvědomil, že oba videovolající se musí dívat na obrazovku, a tak nemůžou mít zároveň oči zaměřené přesně na kameru. Dnes už je to zcela známé pro každého, kdo volá třeba přes Skype, ale tehdy by si divák něco takového představil jen těžko. (Attta)

Související novinky

100 nejlepších filmů všech dob podle kritiků

100 nejlepších filmů všech dob podle kritiků

02.12.2022

Britský měsíčník Sight and Sound po deseti letech opět požádal kritiky o aktualizovaný seznam nejlepších filmů všech dob, a díky obří anketě, v níž se zúčastnilo rekordních 1639 recenzentů, kinařů,… (více)

Co chystá režisér Johna Cartera a WALL-E?

Co chystá režisér Johna Cartera a WALL-E?

10.10.2022

Scenárista a režisér Andrew Stanton (Hledá se Nemo, WALL-E) se po letech pauzy chystá vrátit za kameru svého nového celovečeráku. Stanton naposledy natočil animák Hledá se Dory pro Pixar, předtím měl… (více)

Zemřel mistr speciálních efektů Douglas Trumbull

Zemřel mistr speciálních efektů Douglas Trumbull

08.02.2022

Ve věku 79 let opustil filmový svět mistr speciálních efektů, vynálezce, filmový režisér a producent Douglas Trumbull. Informaci médiím předala jeho dcera Amy. Uznávaný hollywoodský tvůrce, který má… (více)

Festival METRONOME -  Iggy Pop, filmová hudba

Festival METRONOME - Iggy Pop, filmová hudba

27.05.2016

Nový dvoudenní hudební open-air festival METRONOME představí v areálu holešovického Výstaviště během posledního červnového víkendu 25. a 26. června více než 30 zahraničních i tuzemských hudebních… (více)

Reklama

Reklama