Revenge
Pomsta
Revenge
Revenge
Obsahy(1)
Bohatí milující tatínkové od rodin se jako každý rok sejdou uprostřed pouště, aby posílili své mužství a vybili stres pořádným lovem. Tentokrát si ale jeden z nich přiveze milenku, neuvěřitelně sexy lolitu, o níž se rychle začnou zajímat i ostatní... Věci se vymknou kontrole a oni nechají umírající dívku uprostřed pouště... Té se však podaří sebrat poslední síly a chlapský výlet se změní na nemilosrdný lov... (Bohemia MP)
(více)Videa (2)
Recenze (280)
Ze subžánru rape and revenge už tu byly lepší filmy, ale Pomsta se jim v mnoha ohledech vymyká. Nejen tím, že se do takového filmu pustila sama žena, takže na oplátku mnoha obnaženým ženským postavám to jsou tentokrát chlapi, co jsou během finále komplet nazí. Rozdíl je taky ve vrstvení jednotlivých symbolů, barev a náznaků, někdy okatých (jablko s mravenci, močení na pavouka), jindy nenápadných (Bohorodička v závěru mě dostala) nebo peyotlových. Především kvůli barevné symbolice je třeba být opatrný ve výtkách, které určitě přijdou, tedy že sled scén a střídání dne a noci nemusí dávat vždy smysl. Právě v tom mi Pomsta přijde nejsilnější, takže jsem ochoten odpouštět i chyby, kterých je dost (včetně natolik triviálních, jako je záběr do údajně prázdné pouště, ale kdesi daleko projíždí auto, které tam rozhodně nemá co dělat - to nemohlo být ani jako symbol). Včetně toho, s čím obvykle mívám problém - že by postavy mohly to všechno přežít nebo ještě před smrtí třeba rozhýbat. Taková ztráta krve nebo už jenom napíchnutí Jennifer na ten pahýl stromu... No, to ne. Z pohledu formalit subžánru ale film splňuje vše, včetně hodně brutálních krvavých scén, gore jak se patří. A Matilda Lutzová je jednoduše nádherná, a to nejen jako vypucovaná lolitka, ale i když je špinavá a od krve. Tenhle film je nutné chápat především symbolicky. A jako takový stojí za to. ()
Příliš obehrané na to, aby z toho divák byl na sračky, ale každý Frantík by si měl po francouzském milování natočit svůj vlastní "explojťák". Tak zde máme další rozezlenou, čtyřicetikilovou italskou Jessicu Alba s dokonalým pozadím a diskutabilními hereckými schopnostmi, co je napumpovaná estrogenem a zhrzená za hrubou urážku jejího genitálu. Sama uprostřed pouště, s pahýlem v bříšku po nedobrovolném pádu z útesu, která nese svoji kládu, až si ji vezmou do péče mravenečci, kteří usoudí, že není třeba o půlnoci volat mravenčího doktora Ratha, neb mladá žena se přes noc zázračně zotaví, stejně zázračně změní barvu porostu na hlavě, projde procedurami salonu krásy a navštíví e-shop s hadříky Lary Croft, aby pak mohla vyčinit třem násilníkům, kteří si u ní uschovali na dobu neurčitou svoje DNA. Scéna znásilnění je prachbídná, ovšem krevních konzerv se na cestu pouští přibalilo dostatečné množství. Překvapením je, že takový typ filmu bych nečekal natočený ženou, i stalo se. Coralie Fargeat má režijní schopnosti posazeny úplně jinde, než leckteré její kolegyně, které točí osvědčené romantické filmy na pohodu. Tenhle film je těkavý, negativní, nic pro slabé povahy. Je jednoduchý a úderný. Jen mě štvalo, že na ty nejméně realistické scény byl kladen značný důraz i délka jejich trvání. Když je mladá žena napíchnutá na výčnělku stromu, je to sadistická podívaná, která nemá s realitou nic společného, to samé platí i o regeneraci zranění o několik políček dál. Za Matildu Lutz hraje její pozadí, neb její ztvárnění postavy ke mně vůbec neproniklo. Likvidace nehodných maníků není až tak nápaditá, jako rozhodně pořádně krvavá. Naprostý vrchol tvoří finální naháněná ve vile. V podstatě je to film o čtyřech hercích. Po spřízněné sérii typu Plivu na váš hrob tohle dílko nemůže naprosto nikoho šokovat, zaskočit. Překvapením je ovšem režie, která je natolik kvalitní (až na jeden odraz natáčecího štábu na karosérii auta) i sadistická, že vlastně musím uznat, že i ženy mají své sadistické dny. 7/10 ()
Mírně nadprůměrný film postavený na příběhu hlavní hrdinky, která prostě odmítá chcípnout. Slečna přežívá i ty nejneuvěřitelnější události a stále se vrácí motivována svojí pomstou. Ačkoli se na první pohled nejedná o nic vyjímečného, tak sledovat mstu překrásné Matildy byla pro diváka velice uspokojující záležitost a tak dávám poměrně silné 3 hvězdy. 75% PS: V tomto hororu se nachází jedna z nejnechutnějších scén, která u mne ještě stále nebyla v žádném jiném filmu překonaná. ()
Dlouho nepamatuji snímek, který by obdobným způsobem urážel inteligenci publika. Zástupce subžánru rape and revenge nás jen zřídkakdy ohromí sofistikovaným scénářem, a tak bych se spokojil i s jednoduchým, byť smysluplným příběhem o pomstě, jenž by vynikal autenticky působící brutalitou a vysokou mírou napětí. Jak tomu bylo například u znamenitého I Spit on Your Grave z roku 2010. Coralie Fargeat bohužel vykonala pomstu leda tak na divácích, jelikož její debutový snímek obsahuje tolik logických chyb, že by na jejich kompletní soupis nestačil ani poznámkový blok. Hlavní hrdinka unikne před jistou smrtí s elegancí MacGyvera, zanechává za sebou kilometrové krvavé stopy, peyotl využívá jako lokální anestetikum pro oblast břicha, nahřátou plechovkou od piva dokáže zacelit hlubokou ránu, atd. Příběh bez hlavy a paty. Coralie Fargeat zde navíc všechny postavy redukuje na uhozené karikatury. Snímek je špatně sestříhaný, kdy můžeme pozorovat nahodilé střídání dne a noci. Kamera se soustředí na nepodstatné detaily. Zkrátka ohromné fiasko. Jakožto zdejší hororový expert začínajícím tvůrcům fandím, ale Coralii bych pro její vlastní dobro doporučil hledat obživu v rámci jiné profese. Odpad. ()
Budou SPOILERY (ačkoliv většina podstatného je prozrazena v traileru). Stylový a intenzivní ekofeministický rape-revenge flick, jehož protagonistka by mohla být mladší sestrou Furiosy z posledního Šíleného Maxe (spíš než nová Lara Croft, která není zdaleka tak cool). Coralie Fargeat své hrdince neupírá právo chovat se vyzývavě, ale zároveň rozhodně netvrdí, že by si za znásilnění mohla sama (jak naznačuje člověk, od kterého by čekala podporu a z něhož se vyklube nejkrutější svině). Na vině je pouze frustrace muže, který si potřebuje potvrdit svou dominanci. Jediný svědek zločinu, který se v podstatě odehraje v domácím prostředí, se tváří, že nic nevidí a neslyší. Podobně jsou následně vymazány veškeré důkazy o znásilnění, k němuž jakože nikdy nedošlo, což je pro přístup společnosti k sexuálním zločinům stále dost příznačné.___ Až krajní zkušenost každopádně iniciuje ženinu proměnu ze sexy objektu v subjekt. (Přičemž v závěru, zejména během mimořádně dlouhého jednozáběrového procházení domem, kdy se společně s dosud neohroženým mužským antagonistou bojíme toho, co by mohlo číhat za rohem, se objektem stává (zcela nahý) muž.) Po většinu filmu nicméně působí vystrašeně, občas propukne v pláč a první výstřel pušky ji odhodí metr dozadu. Ani poté, co se z ní stane mstitelka, zkrátka není nelidsky neomylnou a chladnokrevnou vražedkyní. Zároveň ale snese víc než běžný smrtelník a může díky tomu vykonat náležitě krvavou pomstu.___ Proměnlivá míra její zranitelnosti odpovídá potřebám vyprávění, nikoliv realitě. Rejpalové neuznávající ontologickou svébytnost fikčního světa můžou namítat, že kdyby šestadvacetiletá holka ztratila tolik krve, je dávno tuhá (o dalších jejích výkonech nemluvě), ale řešit realismus u záměrně nadsazené exploatace (nabízející mimo jiné libovou splatterovou poctu scéně s vytahováním střepů z nohy ze Smrtonosné pasti) mi přijde dost pomýlené. Podobně mimo jsou výhrady k předvídatelnému příběhu, v podstatě shrnutému jednoslovným názvem. Není důležité, k čemu dojde, to víme (a režisérka ví, že víme a s konvencemi a diváckým očekáváním si proto neustále pohrává), ale jak to bude vypadat.___ Pomsta je jedním z těch filmů, kde i záběr mrtvoly s vypíchnutýma očima plující po hladině vypadá „pěkně“ a chcete se jím chvíli kochat (což díky nadstandardní délce záběrů taky můžete). Subjektivní hlediska, velké detaily vedle velkých celků, viscerální efekt umocňující zesílené zvuky, ironické prostřihy z jedné akce na jinou... Vedle některých extrémních evropských a belgických hororů film výtvarně připomíná tvorbu Toma Forda nebo Nicolase Windinga Refna a navíc má perfektní soundtrack od člověka, který dělal neméně boží hudbu k remaku Maniaka. Je proto radost se na to jenom koukat a poslouchat.___ Pokud by vám to nestačilo, můžete přemýšlet nad biblickými symboly (nakousnuté jablko hříchu, hrdinčino znovuzrození začíná hořícím keřem, svou první oběť oslepí) a střetem techniky a přírody. Na jedné straně jsou muži se svými auty, vysílačkami a střelnými zbraněmi, kteří znásilňují ženy a loví zvířata (a topí pavouky ve vlastní moči). Okolní svět si podmaňují a ničí jej. Ženě oproti tomu postupně pomůže oheň, voda a „indiánská droga“ peyotl, pod jejímž vlivem si v jedné z nejdivočejších scén filmu, zahájené stylově Mozartem, na břicho vypálí orla z pivní plechovky (podobně divoký je následný dojezd, připomínající tu nejradikálnější filmovou avantgardu). Technika ji opakovaně zrazuje (na čtyřkolce jí dojde benzín, první puška není nabitá, druhá ji odhodí). Krajinu si nepodmaňuje, splývá s ní a čerpá z ní sílu, o kterou byla muži připravena. ___Když k ní nebudete apriori přistupovat jako k blbému béčku, zjistíte, že Pomsta je poměrně chytrý film od režisérky poučené (zejména) evropskou exploatační tvorbou, která se nebojí tnout do živého. Jsem hodně zvědav, co natočí příště. Zejména hororovým fanouškům vřele doporučuji. Diváci, kteří mají během podobných filmů nutkavou potřebu dávat i během vážně míněných scén hlasitým smíchem najevo svou domnělou intelektuální převahu, nechť raději zůstanou doma. 80% () (méně) (více)
Galerie (24)
Zajímavosti (8)
- Jen (Matilda Anna Ingrid Lutz) po 26. minutě ve filmu už nepronese ani slovo. (Polgedney)
- Natáčení probíhalo v Maroku. (ČSFD)
- Richard (Kevin Janssens) je postřelen brokovnicí do pravého boku. V jednom záběru, když utíká zakrvácenou chodbou, je vidět, že má poranění na levém boku a hned zase zpět na pravém. (Habansz)
Reklama