Armageddon

„A to začneme trénovať kedy?“ Toto tretie spojenie Baya s megaproducentom Bruckheimerom v dobe uvedenia do kín sprevádzali skôr rozpaky, než nadšenie á la Skala. Napriek tomu to bol veľký hit, rozpočet síce bol majestátnych 140 miliónov, ale snímke sa na celom svete podarilo zarobiť fajnových 553. Ak odložíme bokom mínusy (únavný bleskový strih, afektované herecké výkony, nechutné patetické vzťahy, trápne dialógy, silácke hlášky, scenár nekandidujúci na Shekaespearea, čo ale zas ani nikto normálny nečaká), zostane nadpriemerná akčná smršť so špičkovými počítačovými trikmi, bombastickou výpravou (NASA, vrtná plošina, rozpadnutá ruská vesmírna stanica, asteroid o veľkosti Texasu) a hereckým obsadením, pri ktorom sa nám ani nechce veriť, že ho niekto dal dokopy. Pretože skombinovať Stormarea, Willisa, Afflecka, Pattona, Fichtnera, Liv Tylerovú, Buscemiho, Owena Wilsona, Thorntona, Uda Kiera (Uda!!! Kiera!!!!) a Michaela Clarka Duncana, tak to je ozaj sila a asi najšialenejší hollywoodsky kasting roka. Má to svoje muchy, ale stále sa jedná o nadpriemerný akčný sci-fi triler s výbornou prvou polovicou a prehnane akčnou druhou, kde čím viac sa toho dialo, čím viac postáv umieralo a čím viac sa všetko komplikovalo, tým ma to (ne)paradoxne viac otravovalo. Slušná ústredná pesnička od Aerosmith, ktorej frontman Steven Tyler je „náhodou“ otec Liv Tylerovej. Pochopil som správne, že Steve Buscemi po Con Air znova hrá pedofila? Môžeme to vnímať teda ako nepriamy sequel Con Airu? Zrejme sa počas úteku premenoval a zamestnal sa na ropnej plošine. Mne osobne tam odjakživa chýbala (avšak logická) absencia fyzického nepriateľa. V tomto smere som stará škola, potrebujem niekoho, komu hlavný hrdina môže nabúchať, čo sa samozrejme pri asteroide fakt nedá. Zvláštne je, že i objektívne negatíva v skutočnosti poskytujú dobrý dôvod pre zábavu (napr. vskutku divná časová chronológia: Willis je v NASA pár desiatok hodín a všetci jeho zamestnanci sa za ten čas rozutekajú po celej Amerike). Kino Považan NMnV 1998 (21.10.2004)

Grace ve zpomaleném záběru běží do náruče svého hrdiny, taťka zachraňuje celej svět, ženuška se synkem se vrací k nešťastnému mužíčkovi, celý tým drsných vrtáků chrlí patetická moudra ostošest a titulkový závěr v kostele je už vážně hardcore cukrovka. Trošku přes limit, trošku přes závit. Tolik růžové sračkovosti by vystačilo osmdesáti romantickým cajdákům. Tři hvězdy patří dalším polohám snímku - trikové bombastičnosti a komediálním scénám, které narozdíl od svých patetických sestřiček plní svou úlohu dokonale. (25.12.2006)

Není to nej film božského Míši, ale říkám si i po těch letech co jsem Armáče videl v kinech, pořád to samé, takhle má vypadat velkolepý blockbuster, jestli v Hollywoodu existuje 5 režisérů, který dokáží udělat takovouhle podívanou, tak je to moc. Je mě celkem u prdele jak velký patos v sobě film má, protože i přes tu obří stopáž mě film nenudí a akční scény, třeba pád meteroitů to jsou neskutečně vymazlené záležitosti. Přemýšlel jsem, jestli až budu umírat, tak uvidím Liv Tayler a jestli bych se obětoval aby mohli žít například čeští politici, no nevím, vlastně vím, neobětoval. Z party vrtáků se mě nejvíc líbil Steve Buscemi, půjčit si sto litrů na 60% úrok, aby měl na kurvičky, do toho bych nešel asi ani já. Bruce je samozřejmě hrdina nejvíc největší o tom žádná. (05.01.2019)

Typický hollywoodský katastrofický film. Sice plný hvězd v čele s Brucem Willisem, ale příběhově dost zaostává za jinými scifi příběhy s podobnou tématikou. K tomu ještě romantika, která film ještě více kazí. Občas hloupé vtipy. Jako by autoři chtěli udělat film pro každého a přitom ale všechny znechutí. K tomu ten pitomý americký nacionalismus. Dobrá triková část film nezachrání. (27.08.2007)

Testosteron napumpovaný na maximum, stejně jako všudypřítomné americké vlastenectví. Všechno je to tak sebevědomé, že prostě u těch bezobsažných scén nelze, než držet palce. Hlavně, když jsou tak výborně řemeslně zvládnuté. Divák začíná ucvrkávat hned u úvodních destrukčních orgií, následně začne na prstech obou rukou počítat jednotlivé herecké hvězdy, brzy si k nim najde cestu, pak si bude užívat výbornou hudbu nebo dokonalé kamerové filtry, jen škoda, že ty svižně natočené sekvence tak trochu brzdí přemrštěná stopáž a zejména v druhé polovině několik scén, které šly hravě prostříhat. Když pak začnou scénáristé, kteří dávají postavám do úst místy neuvěřitelné „perly“, házet našim hrdinům klacky pod nohy, jen aby cestu k heroickému americkému vítězství ještě víc podpořili a zdramatizovali, lehce to zamrzí. Jinak jsme nicméně tuhle adrenalinovou jízdu a po Skále druhého nejlepšího Michaela Baye na střední škole sjížděli co půlrok. A pořád jsme ty palce drželi. Božská zábava. Kdo nechce (filmoví i životní teoretici nechť se nechají poučit o tom, jak mají vypadat pravé filmové emoce), ať jde klidně pozorovat mravence nesoucího kousek stébla nebo západ slunce. Stejně nebude tak vymazlený jako u Baye a Bruckheimera. (31.05.2015)