Král psanec

Muddy and bloody rehabilitace Roberta Bruce.. K lepší soudržnosti to postrádá spoustu minut vystřiženého materiálu (first cut měl kolem čtyři hodin), hudební podkres včetně skotského folklóru se schovává v koutě a vůbec nevím, co si myslet o Pineovi a jeho na blazeovanosti postaveném výkonu, ale Mackenzieho přístup mi ve své skromnosti přijde účinnější než Melovo ctižádostivé tlačení na pilu emocí. Odpouštím mu i to, že Eda druhý (pozor, spoiler) nerušeně odkráčí z bojiště u Loudoun Hill (na kterém ve skutečnosti ani nebyl), aniž by za něj žádali výkupné či se jeho střeva seznámila se skotskými blaty.. Apropo, kdyby warlord sir James Douglas vštěpoval Angličanům do hlav své jméno s intenzitou svého filmového obrazu, bylo by nyní na vlajce Union Jack podstatně míň červené.. (21.11.2018)

Pevně doufám, že svítá na lepší časy a pořádné bijáky si odteď budeme moct užít i doma. Neříkám, že s příchodem Outlaw King na Netflix všichni začnou univerzálně chválit i filmovou tvorbu (jak vidno, nezačnou), ale někdy se to už zlomit musí. A David Macenzie je vynikající režisér (Hell of high Water ou yeah!) a jakmile film začne dechberoucí devítiminutovou (!) scénou na jeden záběr, ihned mě měl v hrsti. Už se mi dlouho nestalo, že bych takhle celou dobu ani nedutal a užíval si každou sekundu a vůbec volal po prodloužené verzi (aspoň těch 20 minut). A na úplný vrchol u mě stoupl Chris Pine (🍆), který se konečně vyšvihl do nejvyšší ligy a doufám, že jen tak nespadne. Radši to neporovnávejte se Statečným srdcem, koneckonců to duchovní pokračování není, to přijde až příští rok. Tenhle separátní příběh prostě stojí za to a je až neuvěřitelné, jaké brutální a skvělé natočené bitevní scény máme tu čest sledovat. Hail to the king! (16.11.2018)

Přesně takhle to mám rád. I přesto, že film letí jak blázen a neobsahuje žádný dlouhý hluboký scény k prohloubení vztahu diváka s postavami, jak je tomu u většiny filmů tohoto typu zvykem, je napsanej sakra dobře, takže si člověk dokáže postavy oblíbit a fandit jim. Všechno to objímá naprosto neskutečná středověká atmosféra, parádní kamera a skvělá hudba, takže i rád odpustím těch pár chyb a nepozorností střihače či kameramana, který naštěstí celkovej dojem vůbec nekazí. (31.03.2019)

Kapitán Kirk s přilbou místo vlasů na hlavě dostávajíc 3/4 filmu ukrutně přes píču v každé bitce skotů s anglánama, díky čemuž je hrdým králem asi čtyřiceti poddaných, manželku má v kleci a kůň mu chcípá hlady pod prdelí ... No prostě neznat dějiny tak si na něj nevsadíte ani omylem, že by nakonec anglánům nějakým zázrakem nakopal prdele, získal zpět ženu a zapsal se do análů hysterie jako úspěšnej cápek. Každopádně i přes počáteční nezdary se Kirk pochlapí a spolu se svou početnou armádou (těch čtyřicet dacanů) začne drancovat, vypalovat a vítězit. Co mě na filmu dostalo jsou nečekaný, ale kurva jako fakt nečekaný, úmrtí. To si takhle povídá otec se synem u krbu o starých dobrých časech, otec se zasměje své vlastní historce a chcípne. Jen tak z vteřiny na vteřinu během veselé konverzace. Asi jako kdybych si v restauraci objednala kafe, usmála se na servírku, vesele křepčila do mobilu kámošce, co zrovna dělám a najednou bych chcípla, navíc bez placení, jak když zhasneš vypínač. Stejně zapůsobí král anglánů, kterej nasraně vyjede do boje plnej vzteku a síly, aby pět minut na to zjistil, že je už starej a chcípnul stářím. Prostě rčení - Zhasnul jak svíčka - tu je dokonale ztvárněno a já se tak po zbytek filmu bála, kdo všechno zničeho nic chcípne třeba během sezení na hajzlu nebo pečení buřta. Všechno prostě najednou vypadalo smrtelně nebezpečný a nemůžete si být jistí, co se stane za pět vteřin. Naštěstí se až na tyhle dva případy chcípá normálně, přírodně, po ráně mečem do palice nebo vytáhnutí střev z bachoru během oběšení. To jsou už takový klasický smrti, co člověka nepřekvapí. Závěrečná bitva je pastva pro oči, lidi a koně chcípaj v hektolitrech krve po stovkách a já strašlivě fandila týpkovi, co na každýho řval jak se jmenuje a pak dotyčnýho rozsekal na sračku či na solidní plátky sushi. Jmenoval se Douglas a viděla jsem v něm hrdost, viděla jsem v něm sílu a viděla jsem v něm pořádnýho chlapa, kterej se s nikym a s ničim nesere. Kurva jo !! (27.11.2018)

Konečně jsem dočkal snímku ve kterém nejsou naši spoluobčané z Afriky a agresivně naladěné feministky bojující za svá práva tím, že se nacpou do každého filmu i když se to tam vyloženě nehodí. Naposled jsem to viděl v hrané pohádce s názvem Popelka (2015), kde hrál pěkně vypasený černoch nejbližšího pobočníka budoucího krále. To se asi musel Charles Perrault obracet v hrobě po zhlédnutí jeho pohádky. Po pravdě řečeno je to takový fenomén poslední doby, dávat lidi do jistých dějových sekvencí ve filmovém žánru, kam se to vysloveně nehodí. Pro příklad uvedu, černoši ve vesmíru v šedesátých letech a další bláboly, které vyloženě bijí do očí. V tomto snímku se podíváme do nehostinné větrem ošlehlé skotské vysočiny, kde místní obyvatelé bojují o svou nezávislost proti nenasytným anglánům včele s anglickým králem Eduardem I a posléze jeho trubkoidním synem Eduardem II, který byl rovněž prvním králem, jehož nazývali princem z Walesu. I když si většina diváků pamatuje Roberta the Bruce jako muže, který zradil Williama Wallace  ve filmu Statečné srdce (1995), tak pro to neexistují žádné důkazy. Jak to dopadlo s národním hrdinou za nezávislost Skotska se dozvíme v tomto filmu a společně se zde můžeme podívat na fascinující přírodu a reálné herecké výkony. Tento snímek je převážně chlapská záležitost a proto v ní můžeme vidět spoustu nádherných soubojů a bitev ve kterých si milovníci filmové krve jistě přijdou na své. Za Skotsko a za heslo Chlapi sobě dávám zasloužených 80%. (27.08.2021)