Nejlepší

Mladí Jerzy (Jakub Gierszal) a jeho přítelkyně Grasnya (Anna Próchniak) jsou ve skvotu s jejich přáteli. Vypadají zdravě a cítí že mají vše pod kontrolou. Vtipkují o statistikách kolik studentů na západě bere drogy. Uplynou dva roky a heroinový vypadá téměř k nepoznání.Jerzy vypadá jako kdyby měl jen půlku mozku. Je známá věc v typologii podle Boydena, že lidé, kteří v dětství neměli dostatečnou výživu pozornosti, dotyků, lásky si ji v dospělosti nahrazují například drogami. (19.03.2020)

Tie najneuveriteľnejšie príbehy prináša sám život, no filmári ich dokážu spraviť ešte neuveriteľnejšími. Gorsky bol 14 rokov feťák a behom šiestich rokov sa pretransformoval na skvelého športovca, no či to, že plávať sa naučil až v tridsiatke a že potom mal vážnu nehodu, po ktorej mu hrozilo, že nebude chodiť, je pravda alebo len výmysel filmárov, to ťažko povedať, ale veľmi uveriteľne to nepôsobí. Natočené to je ale dobre, hlavne tá časť z narkomanského obdobia a z odvykačky, naozaj presvedčivé. Horšie to už je s tou športovou časťou. Súťažiaci na Ironmanovi vyzerajú skôr ako dôchodcovia na vychádzke, než ako najtrénovanejší a najodolnejší športovci. Celá tá športová časť je jedno veľké klišé, kde vás nič neprekvapí, jedine to, že vyhrať Ironmana sa dá aj keď sa počas súťaže topíte a v polke bežeckej časti máte chodidla skrvavené viac, než bol Ježiš v Gibsonovom spracovaní. :) Nie najlepšie pôsobilo aj to, že kedykoľvek priviezli Jerzyho do nemocnice, tak ho mala na starosť tá istá doktorka, ktorá navyše vyzerala maximálne na 25 rokov, iných doktorov v celej nemocnici asi nebolo. A aj tie rozhovory so svojim druhým ja boli trošku trápne, každému je jasné, že musel prekonať sám seba, aby to dokázal. Nemusíme ako dôkaz vidieť bitku, ako zápasí sám so sebou... (30.03.2019)

Kdyby mi někdo tvrdil, že to natočil Ondřej Trojan, tak bych mu to sežral i s navijákem. Já si totiž nemůžu pomoc, ale ono to jede na stejné „odlehčeně-vážné“ vlně jako Občanský průkaz; obraz jedné generace, který se skrze zábavné historky a hláškující postavy překlopí krok po kroku v něco o poznání serióznějšího a vážnějšího. Každopádně první polovina výrazně lepší té druhé. Právě proto, že jen zachycuje „normalizační“ eskapády jednoho feťáka. Jakmile se ovšem najede na schématický syžet „kterak se postavil osudu i lékařským posudkům a ve sportu novou drogu našel“, tak to zneužívá veškeré myslitelná klišé tím nejlacinějším možným způsobem. Každopádně herecké výkony a osudy jsou to natolik silné, že to nepopiratelně i tak utáhnou, ale tohle si vyloženě říkalo o aspoň trochu podvratnější přístup než další z řady nekonečných variací téhož. (10.01.2018)

Začátek mně vysloveně sral, protože sledovat feťáka a jeho trable to mně vážně nebavilo, ale to není chyba filmu, nýbrž moje, jenže to jsem nečekal jak film rozkvete a člověka ke kterýmu jsem zpočátku cítil odpor si zamiluju. Film má skvěle vystavenou vyprávěcí gradaci a díváka k sobě nenápadně připoutává a samozřejmě ten konec, ten konec, fandíš i když nechceš. Pro podobný typy lidí, jakým byl hlavní hrdina - bojovníky s osudem mám slabost. Jakub Gierszał je můj první letošní herecký objev roku. Zahrál velmi složitou roli, dalo by si říci až dvojroli, vlastně téměř trojroli naprosto lehce a přirozeně. A Łukasz Palkowski ? Klobouk dolů pane režisére. (10.01.2018)

Ti Pšontci ale nadělaj. To já jednou zneužíval návykové látky ve větším množství než malém, načež jsem úplně sám vyběhl dvě patra na hajzl, bez zadýchání přeplaval vanu od kohoutku k výpusti, a kdyby mi tenkrát nějaký narkáč nečornul kolo, dospurtoval bych ladně jako první na odvykačku. Tomu říkám silný příběh, což? Už jsme včera začali dávat dohromady i scénář, ale jsem vybíravý, chci to nejlepší a Bubák má na mě alergii, vždycky když mě potká, zduří mu sliznice a začne děsně pčikat. No a jako vždy zádumčivý Ivan v oficiálním festivalovém rozhovoru tvrdil, že jsem jednak skoro nezahratelný a druhak by musel přibrat kvůli roli třicet kilo, aby to bylo jakože realistické, a teď si to nemůže lajsnout, páč prý má na rok dopředu nasmlouvané samé rachitické chcípáky. Já si počkám, nicméně za dva roky v tých akože Kanesoch koktavý rozhovor v turecké angličtině s maďarským pokryteckým pastevcem dozajista odmítnu a budu dělat Zagorku. Každopádně jsem opět padl na už notně otlačenou prdel před kinematografią państwową. Všichni sice víme, že Nejlepší je Sekorův homomravenec, avšak příběh vratislavské ultratriatlonové smažky, ač kapku kýčovitě dofabulovaný, mu směle dýchá na tykadla! Vypadá fuckt skvěle, je úžasně zahraný a má tah jak Polák na wyborówke. Prostě výpravný a zábavný, sportovně narkomanský velkofilm o tak trochu superhrdinovi jménem Pikoman, který je natolik inspirativní, že dneska snad nebudu ani hulit, odmítnu limuzínu a půjdu celých těch 300!!! metrů do kina pěšky. Jestli pak seženu nějaké dvě lesby, směle si po takovém tréningu večer troufnu na biathlon a myslím, že vyhraju. (30.04.2018)