John Wick 3

Od premiéry prvního John Wicka se v mém životě změnilo hned několik věcí. Když potkám na ulici psa, uctivě ho pozdravím, stal jsem se na čas závislý na songu Plastic Heart od Nostalghie a především jsem si uvědomil, že i ryze akční film, může mít vysokou scénaristickou, vizuální i hudební úroveň. Ale už nemá cenu dál tenhle akční orgasmus dál oddalovat, je to prostě nářez, chytrej, promyšlenej, stylovej. Trojka navazuje přesně tam kde skončila dvojka a jen pár minut trvá než to začne ve filmu lítat jak semtex za mlada. Tvůrci jsou zjevně intelektuálové, protože první akci nám dopřejí v knihovně, hold ruská literatura má univerzální využití, příznivci muzea rovněž nebudou ochuzeni, rovněž je nám dopřán i tzv, kop koňmo a proč akčnit jen v NY, když se může jedno velmi originální akční choreo odehrát v Casablance, stačí k tomu nasraný Keanu, nasraná Halle a párek hodně nasranejch psů, tedy spíš fenek s ohledem na jejich koulový apetit, ale akčnit se tentokrát bude i v Casablance a to velkolepě, stylově a s dokonalou vizuální složkou. Akční scény v sobě mají krom originality, neskutečnou dynamiku a je zjevné, že film střihal minimálně Edward. Nože, ruce, střelné zbraně všeho druhu, lidi, zvířata, auta, motorky, tady fakt akční prostě úplně všichni a úplně všechno. Je to tvrdá akce, ale akce která se nebojí na sebe koukat s nadhledem a dát najevo výtečný smysl pro humor. Akce, která se nebojí jednoduchého leč velmi zajímavého příběhu v podobě postupného i když stále malého odkrývání minulosti hlavního hrdiny, akce co se nebojí dát atraktivitu a jedinečnost i vedlejším postávám. (14.05.2019)

Třetí John Wick pokračuje v odkazu druhého dílu a využívá opět čistokrevnou akci k tomu, aby posouvala jednoduchý příběh a odkrývala nová zákoutí světa, která předtím zůstávala nedotčena. Film tak výrazně posiluje serialitu a vzájemně se podporující vyprávění napříč celou sérií a jeho výstavba se mi minimálně po prvním zhlédnutí jeví o dost volnější a epizodičtější než ve filmech minulých. Podepisuje se to hlavně na práci se staronovými postavami a samotnými akčními scénami. Tentokrát absentuje dominantní záporná postava, přítomná v obou předchozích dílech, která by řídila Wickovy motivace a formovala jeho překážky v průběhu celého filmu. Parabellum totiž už není příběhem o pomstě a jejích následcích, nýbrž vyprávěním o kulminující vzpouře proti mocnému systému, kde se karty mohou nečekaně obracet a udržování napětí zajišťují konfrontace postav v celém průběhu, nikoli směřování a gradování k závěrečnému střetu. Vedlejší aktéři se většinou zjeví na několik minut a pomáhají Johnovi jednak udělat další krok v jeho rebelii (a zároveň ji i psychologicky objasnit), jednak posunout vědomí publika o rozsáhlosti a praktikách fiktivního světa zase o něco dále. Do toho jsou pak vklíněny ony akční scény, kterých je opravdu požehnaně a v podstatě každá předchází či následuje další posun v příběhu. A zatímco některé jsou vyloženě skvostné, přicházející s nečekanou volbou prostředí a s pikantními zabijáckými prostředky (kdo nechoval dosud respekt ke koním, tak se to asi změní), jiné už po chvíli přeci jen vyznívají trochu únavně a opakují se v nich podobné fígle. Stejně ale musím před Stahelskim, kaskadéry a Reevesem hluboce smeknout, protože skoro každá jednotlivá akční sekvence i navzdory kolísavému wow-efektu představuje tu nejpoctivější kaskadérskou a inscenační žánrovou školu, před níž se Expendables krčí v koutě a modlí se, aby je tam John Wick nenašel. ____ Jak je ale film našlapaný v jeho dynamické fázi, tak v těch klidových mezihrách nemá zase tolik blyštivého potenciálu. Zatímco dvojka měla ten stmelující motiv v podobě hlavního záporáka, zde mi podobný hnací motor v prostřední části, kdy ozbrojené bafání na chudáka Wicka za každým rohem začíná trochu nudit, bohužel scházel. Závěr naštěstí napravuje nesrovnalosti a připravuje hodně úrodnou půdu pro střílečku a pěstní fight století, v nichž se chytře podtrhuje ten dominantní koncept osobní vzpoury a ještě posiluje hnací motto "John Wick vs The World". Nečiní to sice tak elegantně a vygradovaně jako dvojka a občas mu hapruje tempo, ale přesto dokáže finální scéna překvapit a zamést většinu pochybností do šuplíku s nálepkou nepodstatné maličkosti.. 85% (18.05.2019)

Chtěl jsem napsat epické zakončení akční trilogie, ale včera ohlásili 4. díl, takže jen solidní pokračování, které po akční stránce představuje to nejlepší, co nám USA za posledních pár let nabídlo. Velkým plusem je, že nový Wick nabral skvělé posily z Asie ( Cecep a Ruhian z Raidu) potěší i vtipný Mark Dacascos a perfektně vytrénovaná Halle Berry. Po vizuální stránce je John Wick absolutní vrchol. Ta půvabná stylizace a luxus jde z toho cítit v každém záběru a jelikož mi na estetické stránce dost záleží, tak jsem si vychutnál příjemné lukrativní prostředí. Akce je samozřejmě v rámci Americké produkce perfektní ( přehledná kamera, minimální střih, spousta kreativních nápadů a slušná choreografie) občas šlo sice cítit, že Keanu Reeves nestíhá, především proti Cecepovi a Ruhianovi šlo vidět, že je to až moc nacvičené ( Statham by se tu porval asi lépe), ale zaujmou i jiné prvky ( Knihovna!, ostří psi v Istanbulu, nekompromisní scéna ve stáji s koňěm, motorky a katany, kde si vzali tvůrci inspiraci z Korejského The Villainess. Mimo akci je sice tempo pomalejší, ale výrazně to nevadí. Slušná jízda a bezpochyby jasná kino povinnost. 85% (21.05.2019)

Pan Wick znovu zvedá standard hollywoodské akci. Stahelski a Reeves čerpají ze zdánlivě nekončící studny nápadů. Akce v knihovně, ve stáji, v hotelu i na ulici. Nože, pistole, koně, psi, kniha - cokoliv v rukách Baby Jagy se stává smrtící zbraní a je často využito originálním způsobem. Vyvážené dávkování akce a rozšiřování mytologie dělá třetímu dílu velkou službu a nabízí tak to nejlepší z obou předchozích dílů. Velice osvěžujícím způsobem také pracuje s legendou, kterou Jardani Jovonovich představuje, vždyť hlavní záporáci jsou velkými fanoušky jeho práce. Vedlejší postavy jsou tentokrát hodně silné a vybarvují se vskutku nečekaně. Krásné exteriéry i interiéry, je to jedna velká luxusní přehlídka. Jen tak dál, jen tak dál. Je to velká čest s vámi bojovat pane Wicku. (16.05.2019)

Nejlepší dvě scény trojku otvírají a jsou spíše zakončením dvojky. Pak začíná nový, trochu jiný film. Naznačené filmové univerzum je rozpracováno, potkáváme se s jeho nejvyššími šedými eminencemi. Výlet za nima ale jak prostředím, tak akcí nedosahuje dramatické koulervoucnosti ani vizuální spektakulárnosti Říma z dvojky s jeho diskotékou, katakombama a šéfkou Camorry. A stylová elegance předešlého dílu se 100%-ním zaměřením na Wicka se mění v nepředvídatelnou fantasknost s výraznějšími logickými chybkami a s více postavami, ovlyvňujícími Wickův osud jinak než smrtelnou ruční zbraní. V rámci žánru ovšem pořád solidní zástupce jeho referenční série. (05.07.2019)